4. února 2008 v 15:06 | Anett+Pawlushka
|
Kdyby neležel vedle mě, nemusel bych tolik bojovat s tím,jak moc jsem ho chtěl políbit, usnul bych klidněji....jenže, když odejde vedle, budu tu sám, nebudu cítit jeho přítomnost, to jak je blízko. "Tak mám odejít vedle?" naléhal a já věděl, že nemám čas na rozmýšlení.
"n-ne, zůstaň tady, stejně bych asi ani tak neusl" Nevěděl jsem,jestli to co jsme právě řekl bylo správně nebo ne. "Chceš abych tě obejmul? Třeba líp usneš" tak tohle jsem vážně nečekal. Na jeho otázku jsem nereagoval. Přisunul se ke mě blíž a položil si mou hlavou na svojí hruď. "Ale ukolébavky neumím" zasmál se a přikryl mě. Mým tělem najednou projel zvláštní pocit. Jako bych se zase po dlouhý době cejtil šťastnej.
Po nějaké době:
"Gerarde tak dělej!! Přijdeš pozdě!!!" Křikl jsem na něj do pokoje. Vyřítil se celej uřícenej, kravatu svázanou jen nějakým uzlem. "Pojď sem prosim tě." Nemohl jsem se na to koukat, přišel ke mně. Já si vzal tu kravatu a na sobě jí uvázal. Hodil jsem mu jí pak přes hlavu a trochu jí stáhl. "Dík, kde mám nákresy?" zase začal lítat po bytě. Dneska měl nějakou schůzku s vydavatelem komixů, těší se na to jako malý dítě. Nakonec našel i ty desky, vypil si kafe a vyběhl z bytu. Je to fakt tele, zapomněl si klíče, ale já tu na něj stejně budu čekat, jak dopadl, jsem na to dost zvědavej.
Už spolu bydlíme pár měsíců. Dost jsem si na něj zvyknul, pořád spí v mé postely ale né semnou, což mě trošku ještě pořád štvalo ale tak, pořád jsem někde ve skrytu duše doufal, že by se to mohlo změnit. Stali se z nás nejlepší kamarádi, ikdyž z mé strany to je jen slovo. Miloval jsem ho den ode dne víc a on si ničeho nevšiml. Dokonce si sem občas vodil návštěvy, dívčí návštěvy což mě štvalo ještě víc ale nemohl jsem mu nic říct.
Přišel nakonec kolem poledne. Hrozně šťastnej. Skočil mi kolem krku a dal mi pusu na pusu. Já jsem vylítl do oblak. Už jsem si zvykl, během té doby se občas stalo, že mě jen tak pohladil, že ke mně z ničeho nic přišel a objal mě. Pokaždé se tvářil tak nějak, no nevim, nevysvětlitelně.
"Pojď, půjdem to zapít." Šli jsme do našeho oblíbeného baru na konci ulice. Jako obvykle jsme zaujmuli stůl v zadu. Gerard mi pak nadšeně líčil jak to všechno probíhalo a jak je šťastnej, že mu to tak dobře vyšlo. Byl do hovoru tak zapálenej, že mi párkrát pohladil ruku a nebo jen tak přejel prsty po mém rameni. Vždycky jsem se lehce zachvěl a na vteřinku jsem nebyl schopnej ho poslouchat. Rychle jsem se ale vždy snažil vrátit do normálu.
Když asi po půl hodině ukončil své vyprávění, chtěl vědět co si o tom myslím já. Nemusel jsem předstírat, že z toho mám radost.
Vždycky mě těšilo, když sem viděl, že září štěstím.
Najednou jsem dostal chuť mu všechno vyklopit. Popsat mu každej pocit kterej mám když sem s ním, když se mě dotkne..chtěl jsem mu říct, jak moc ho miluju...."Frankie, seš v pohodě?" asi si všimnul jak jsem se zasnil. "Jo, já jen, víš....chci ti říct, že..." "Sakra vidíš tu holku támhle, to je ta jak jsem ti o ní už říkal! Musím jí konečně říct o číslo!" přerušil začátek mého projevu a já se smutně zahleděl do půlitru s pivem. Gerard se zvedl a odkráčel za ní k baru. Po chvíli jsem se otočil a bolestně sledoval, jak se spolu ti dva smějou. Gerard jí dokonce koupil drink.
O něco později :
Megan, tak se jmenoval ta holka s baru, začala s Geem chodit. Jsou spolu už asi měsíc. Hrozně mě to ničí, pomalu to rozežírá moje srdíčko. Neustále myslím na to, že jednou za mnou Gerard přijde a oznámí mi,že se k ní stěhuje.....
ten gee je ale pěkná potvora...nevěřím tomu že je tak blbej že to nevidí,on to určo dělá naschvál:P