3. února 2008 v 13:02 | Anett+Pawlushka
|
Donesl jsem jídlo na stůl a posadil se vedle něj na gauč. Ale v dostatečné vzdálenosti. Mlčky jsme pozorovali film, ale já tomu stejně nevěnoval pozornost. "Můžu?" zeptal se mě najednou. Na odpověď ale ani nečekal a položil si hlavu do mého klína..dál mlčky, jakoby nic pozoroval televizi.
Nemohl jsem od něj odtrhnout oči, naprázdno jsem polkl. Moje tělo už si zase dělalo co chtělo....Vjel sem mu konečky prstů do vlasů a jednotlivé pramínky jsem si natáčel na prst. "To se fakt nedokážeš ovládnout?" řekl mi aniž by odtrhl pohled od televize. Prudce jsem rukou ucukl....byla to přesně ta chvíle, kdybyste si raději přáli zmizet, utéct...ale to jsme nemohl....stále měl totiž hlavu opřenou o mě.
Ruku si položil na moje koleno a přitáhl si ho blíž. Znovu jsem rukou zajel do jeho vlasů. Teď už nic nenamítal. Pak ale někdo zazvonil. Doprdele, proč něco musí vždycky rušit? Vstal jsem a šel otevřít, poslíček s pizzou, zaplatil jsem a došel zpět do obýváku. Položil jsem ty dvě krabice na stůl a Gerard se lačně pustil do té své, cpal se, jako by tejden nejedl. Byla to docela sranda ho pozorovat jak jí. "Gerarde, můžeš mi něco o sobě říct?" vyhrkl jsem, že já radši vždycky nemlčím. Překvapeně se na mě podíval ale pak se pustil bez okolků do vyprávění. Že se od rodičů odstěhoval, protože mu bránili v kariéře malíře, tak se odstěhoval sem, našel si podnájem, u Lyn a už s ní zůstal. Chodili spolu dva roky, Lyn byla tatérka a on pro ní občas něco nakreslil ale to ho nijak nenaplňovalo. Tak si občas vydělával jako recenzent filmů pro místní časopis. Je docela zajímavý že jsem zatím žádnej jeho článek nečetl a to filmy miluju. Skončil svoje vyprávění tím, že by se ale rád vrátil k malování a nakreslil komix. Zíral jsem na něj s otevřenou pusou. Takhle zajímavý jsem to neměl ani já. "A co ty?" zeptal se on na oplátku. Chvíli jsem přemýšlel co nad tím, co mu říct ale pak jsem se pustil do vyprávění.
"Bydlel jsem s rodiči v sousedním městě. Stěží jsem prolejzal na střední, ale můj táta měl pořád pocit, že určitě zvládnu i vejšku, když se budu snažit. Chodil jsem tam asi půl roku, ale víc jsem se věnoval hudbě, takže sem na školu prděl. Nejdřív sem vynechával jen pár přednášek, pak už jsem tam nechodil vůbec...radši jsem to ukončil. Když to táta zjistil, tak se na mě hrozně nasral. Pořád mlel něco o tom jakej sem budiž k ničemu a tak. Doma to bylo furt horší a když zjistili, že jsem gay, to byla poslední kapka a vyhodil mě. Bydlel jsem různě po kamarádech a pak sem si našel práci poskoka u jedný nahrávací společnosti. Ti mi dohodili tenhle byt. Chvíli tu se mnou bydlel můj přítel, ale ukázalo se, že mě jen využívá a tak jsem ho vyhodil." Chtěl jsem pokračovat, ale v tom mi došlo, že mi hladí nohu. Proč mi tohle sakra dělá?! Copak mu nedochází jak mi je?!
Odtáhl ode mě ale ruku rychlostí blesku, asi si uvědomil co dělal. "Promiň." Jen řekl potichu a zvedl se z křesla a odešel. Já jsem omámeně seděl v křesle dál a pomalu ve mně dozníval dnešek. Už dlouho jsem byl sám, tak jsem nebyl zvyklej tu někoho mít, ale zase jsem u sebe někoho mít chtěl. Slyšel jsem, jak se pustila voda v koupelně, asi se myl. Tak jsem tam tak seděl a představoval si, jak je ve sprše, tak jak ho pán bůh stvořil a já ucítil narůstající problém v kalhotách. Zavřel jsem oči a snažil se myslet na něco hroznýho, to se mi nakonec povedlo a já byl zase okay. Uslyšel jsem, jak se zhaslo světlo a zavírají dveře. Asi šel do ložnice, do této doby jen mojí teď mojí a Gerardovi.
Nesměle jsem se zvedl a šel do koupelny teď já. Rozsvítil jsem a překvapeně se podíval na věci, co tu přibyli. Pár malovátek, to bych neřekl že zrovna on se bude malovat, a samo jeho kartáček, schoulený u toho mého tak jsem popadl ten svůj a začal si čistit zuby. Umyl jsem si obličej, svlékl se jen do boxerek a šel si lehnout k Gerardovi. Vešel jsem do pokoje a Gerard se na mě podíval. Ležel tam, pod peřinou a díval se na mě. Připadal jsem si najednou dost trapně. Tak jsem váhavým krokem došel k postely, sedl si na kraj, nadechl, vydechl a lehl si.
Ležel jsem na boku zády k němu. Natáhl jsem se k lampičce a zhasl. Pokoj zaplnila černočerná tma a já zas na sobě cítil ten jeho pohled. Nedokážu popsat jestli se mi to líbilo, nebo mě to znervózňovalo. Nedokázal jsem ani zavřít oči, natož usnout. Asi po půl hodině jsem se otočil k němu a snažil se ve tmě zachytit alespoň jeho obrys. "Ty ještě nespíš?" ozvalo se najednou do ticha. "Já-já, nemůžu usnout" vypadlo ze mě. "Jestli je to kvůli mě,tak, tak můžu odejít do toho mojeho původního pokoje" tohle jsem nečekal. Moje mysl začala rychle pracovat.
bezva :) super,nádhera!!!