Hope is Love 3.kapitola- Cinema
17. února 2008 v 15:58 | Anett | Frerard -> Hope is LoveKapitola 3
Stručně mu převyprávěl události toho dne. Michael naslouchal a mračil se. Když Frank dovyprávěl tak jen vzdychl a soucitně se na něj podíval.
"Franku, tohle není dobrý, to že se začínáš chovat jako člověk není dobrý znamení. Stejně toho chlapa už neuvidíš. Nemysli na to, užívej si, dokud tu můžem bejt, jasný? No hele, co kdybych zašli do kina na nějakej film? Už jsme tam dlouho nebyli, naposledy před 50 lety kdy všechno bylo ještě v plenách, co myslíš?" Michael měl upřímný strach o svého kamaráda. Věděl, že to co se s Frankem děje může skončit špatně. Frank se může stát člověkem a nebo ještě hůř, může prostě zmizet, nebo jak tomu říkají lidé, zemřít.
Frank se díval na svého přítele, jediného kamaráda a poslouchal slova, co mu říkal. Měl pravdu, nemůže si toto dovolit, nemůže si dovolit cítit cokoli. Přemýšlel nad tím, co se stalo, když tu byl ten Gerard. Vůbec nechápal, jak se mohlo stát to, co se stalo. Podíval se na Michaela. Ten se na něj díval s otázkou v očích. Cože bylo to poslední na co se ho ptal? Jo kino, rozpomněl se.
"No jasně, proč né." Michael byl z jeho odpovědi nadšený. Popadl ho za ruku a táhl ho do města. Našli nějaké kino, zaplatili si vstup, ano měli nějaké peníze. Museli mít nějakou menší hotovost, teda občas si dopomohli ale to se tak často nedělo. Našli si svá místa, ani nevěděli na jaký film jdou. Tohle je moc nezajímalo. Chtěli si jen užít. Chvíli cítit, že jsou normální. Frank i Michael si sedli a vyčkávali. Sál potemněl a začali reklamy které doprovází každý film. Oba dva je hltali, takoví technický pokrok nečekali. Bylo to pro ně něco neuvěřitelného. Asi po deseti minutách reklam začal film, nějaký thriller.
Michael seděl v křesle a hltal každou scénu, každý dialog. Byl z filmu tak moc unešený, že si nevšiml, že Frank film vůbec nesleduje, sledoval totiž pár, co seděl asi o dvě řady pod nimi. Byl to chlapec s dívkou a Frank je sledoval se zaujetím. Chlapec měl ruku kolem děvčiných ramen a dívka měla hlavu opřenou o jeho rameno. Občas se dívka něčeho lekla tak kluk se jí trochu zasmál ale pak jí políbil řekl jí, že to je jen film. Když tohle Frank sledoval tak se cítil divně. Věděl, že ti dva se asi milují, že to, co je mezi nimi je jakýsi vztah, ale že dělají toho tolik? V břiše měl takoví divný pocit, jako by měl závrať, uvažoval nad tím, kdyby on byl člověk jestli by tohle všechno dělal taky. Jestli to je normální.
"Ti lidé mají takové štěstí." Zašeptal. Michael se na něho otočil. "Říkal si něco?" nemohl mu říci, co vše sledoval, nemohl mu vypovědět, co vše ho trápilo, nemohl se mu svěřit s tím, že tenhle pobyt tady ho mění a to je tu teprve jeden den. Došel ke smutnému zjištění, musí si vše nechat pro sebe, nechtěl přidělávat starosti svému příteli. "Ne nic." Zalhal. To nikdy neudělal. Cítil se kvůli tomu velmi špatně, ale neměl na vybranou, nebo měl?
Oni dva, Frank a Michael, seděli vedle sebe a dívali se na film. Michael zářil jasným světlem, oslepujícím světlem, božským dalo by se říci, velmi výjimečným. Neměl žádnou vadu, chybu. Ale jeho kamarád, Frank. Jeho zář byla oproti Michaelovi slabší, pořád zářil, ale v porovnání záři s tou druhou jaksi pobledl. V jeho tváři byl výraz hlubokého zneklidnění. Jeho oči, ach ano jeho oči, říká se, že jsou bránou do duše, u něho tomu už tak začínalo být. V té duši byl zatím zmatek, chaos, ale už se v ní začínalo rodit něco, co by nemělo a to byla lidskost.
Kéž by oba věděli, co ještě musí prožít, kéž by Frank více naslouchal svému daru, svému příteli a tomu, co zná, co ví, co zažil. Ale co je přirozeností každé živé bytosti na celém širém světě? Být lidský, chovat city a emoce a tomu se neubrání nikdo, ani andělé.
Komentáře
Wow, je to zvlastni story a moc povedena! Tesim se na pokracko...
je to fakt dokonalý.. už se těším na pokračovní x)
oh...no co říct,sem trochu v šoku...xD takový na myšlení a tak...cute ♥
konečne som si tie tri časti prečítala aaa neviem pri čítaní tejto story sa cítim trošku tak divne, zvláštne...ale ináč je fakt proste úžasná fakt moc sa mi páči...
jjj..nadherny..to bych nikdy nevymislela!!!!!!!!!
to je naozaj úžasná story... tá posledná veta je dokonalá