Hope is Love 2. kapitola- Red sun
13. února 2008 v 21:30 | Anett | Frerard -> Hope is LoveMoc mi nejde psát pokráčko, tak jsem zvědavá na vaše ohlasy víc než kdy jindy a měly byste si rozmyslet každý vaše slovo protože to je pro mě důležitý. A je to dost krátký, zvykejte si, každá kapitola totiž bude jinak dlouhá, bude dlouhá podle toho, co se v ní bude řešit. dík
Kapitola 2
Za hlavní bránou se rozhlédl po parku, bylo tu už vcelku prázdno. Podíval se na lavičku, kde předtím seděly s Michaelem. Naštěstí byla prázdná. Došel k ní a prohlídl si jí. Sedl si na kraj a podíval se po poloprázdném parku. Pak si všiml, že zapadá slunce. Má rád západy slunce, přišly mu krásné. Slunce bylo schováno v rudých mracích a samo dostávalo takovou barvu, jeho třpyt se odrážel v jezírku.
"Mohu si přisednout?" odtrhl oči od slunce a zadíval se na nově přicházejícího. Byl to ten kluk od brány. Pozoroval ho svýma klidnýma světle zelenýma očima. Frank se najednou cítil divně, nemohl promluvit. Trochu se mu zrychlil dech. Přikývl tedy a neznámí si sedl vedle něho.
Cítil vedle sebe jeho přítomnost, cítil se tu s ním tak, nepopsatelně. Nemohl ani pořádně vnímat západ slunce. Ucítil další příval myšlenek a pocitů od toho neznámého. Teď se cítil šťastný a spokojený, ale v těch pocitech bylo ještě něco, co nedokázal Frank popsat. Nevěděl co to je, musí se ještě hodně učit. Otočil se na něj a sledoval ho. neznámí se usmál a také se na Franka podíval.
"Proč mě sleduješ?" Věděl to ale Frank? "Nevím, něčím mě fascinuješ." Řekl po pravdě. Nedokázal lhát. Neuměl to, nesměl lhát. "Jsem Gerard." Podal mu ruku. Frank se na ní podíval, byla tak jemná. Chytl jí a potřásl s ní. "Já…, mě říkají Frank." Neměl pořádně jméno, ale vždy, když byli mezi námi tak si jméno vybrali.
Frank byl ale svím způsobem jiný, ten si jméno nechával vždy stejné. Mělo pro něho zvláštní význam, připadal si pak víc skutečně, víc jako člověk.
"Líbí se ti to tu?" zeptal se Frank Gerarda.
"Moc, chodím sem každý den, dřív jsem sem chodíval s…." zlomil se mu hlas. Frank se na něho soucitně podíval. Gerardovi něco zablesklo v očích. "Omlouvám se." Jen řekl Gerard.
"To je v pohodě, jsem na to zvyklí, v práci mi lidé brečí skoro pořád." Odhalil kousek svého tajemství Frank.
"A co děláš?" zajímal se dál Gerard. "Prostě s lidmi." Frank nemohl říci víc. Kdyby vše prozradil, tak by ztratil křídla, nikdo by mu sice nevěřil ale prozradil by tajemství, jenž je chráněno po staletí.
"Tak promiň, nečerti se hned." Frank se na něho vyděšeně podíval. "Já nejsem čert." Odsekl a vstal. "Jseš nějakej přecitlivělej ne?" Gerard nechápal, co mohlo Franka na tom tak rozčílit, mrzelo ho, že ho naštval, nechtěl to. "Už budu muset jít." Řekl Gerard, nechtěl Franka ještě víc urazit. "A budeš tu zítra?" zeptal se s nadějí v hlase Frank. Gerard přikývl a odešel. Frank se ještě díval na jeho mizející záda.
"Čuz Franku, tak cos dělal celej den?" Michael se vrátil a poplácal Franka po rameni.
Komentáře
Je to nádherný.. originální. bylo by škoda to nedopsat..:)
Je to fakt pěkný a originální, doufám že pokráčko bude brzo....
Já nevim proč ale nutí mě to nad něčim pořád přemejšlet, mno jako uznávam je to příjemný, jo povedlo se ti to fakt mooooc
Pripomína mi to absolútne luxusnú šľahačku. (Prvá vec čo ma napadla XD)
Je to fakt moc, moc krásne a strašne sa teším na pokračko
fakt zajímavý,originální..prostě moc hezký:))
Jů to je úplně moc pěkný.) a originální.-) už se těším:)
Yay, pěkný ♥