27. února 2008 v 15:55 | překlad Bloody
|
Šestý díl je moc dlouhý, tak vám ho rozdělím na části. Jinak děkuju za ohlasy a komentáře, moc mě to těší a nutí pořád překládat. Jsem ráda, že nejsem jediná, která se do tohoto příběhu zamilovala...
Zbytek týdne se vlekl šíleně pomalu. Oteplilo se a dny se začaly prodlužovat, scenérie těch neměnících se a neznámích tváří začala vypadat pořád stejně. Frankova rutina v centru se s každým ubíhajícím dnem začala podobat jeho novému životnímu stylu a občas se i diví, zda dny vůbec ubíhají. Pokračující námaha každé ráno vstát do dne úplně stejného jako byl ten předešlý začínalo Frankovi lézt na mozek a nenáviděl se za to, že to vůbec dovolil a ještě k tomu tak snadno.
Stěží vůbec mluvil s Jephem, Bobem nebo Petem. Po událostech ve středu trávil většinu svého volného času zavřenej v pokoji, kde se snažil najít smysl samého sebe s hlavou zahrabanou v časopisech nebo polštářech. O minulý rvačce se jenom něco málo zmínilo, očividně chtěl Nick kurt jenom pro sebe a jeho kámoše a dohadovali se o posledním společným hraní, kde Pete podváděl a že už 'nechtěl hrát s tím kusem lhářskýho hovna'. Pete to nevzal moc dobře, no bohužel ho Nick nakonec přepral a Pete vůbec nebyl nadšen z toho, že byl teď zase při vědomí. Pohmožděniny pořád pokrývaly jeho obličej a tělo a pokaždé když zahlédne někde svůj odraz, zamračí se s chutí pomsty na rtech. Klukům řekl, že s Nicekm ještě neskončil, že byl jednoduše blbec a potřeboval nadměrnou dávku své vlastní medicíny. Říkal, že něco vymyslel. Něco nechutnýho.
---
V pondělí ráno Frank seděl a čekal v Gerardově kanceláři, vybledlá boule nad pravým okem a občasná bolest čelisti. Dean ho uděřil poměrně prudce, to musel uznat a ta lepší část jeho navrhovala, že ho nechá bejt, byl konec a byli si kvit, i když si nebyl jistý, v jakém stavu Dean je, no představoval si, že je na tom mnohem hůř než on. Jenomže to jeho lepší já bylo velké asi jako jeho pěst a jeho trpělivost a respekt k druhým se zmenšoval, když si uvědomil, že je v centru vlastně jediný, který má v sobě ještě jakou takou slušnost, takže se mu bez jakýchkoliv řečí začal Petův plán zamlouvat. Co nejhoršího jim tady můžou udělat?
"Ránko Frankie." Gerard vstoupil do místnosti s vřelým úsměvem a měřil si to ke svému stolu.
"Ránko." Frank se usmál zpět, když si všiml, že na poradci je dnes něco až moc divně jinýho. "Co…Gerarde, co to je?" Zeptal se, znějíc trošku falešně když obočí svraštil k sobě.
"Co je co?" Frank si povzdechl, bylo nemožný, že by Gerard neměl ponětí na co narážel.
"Tohle." Frank ukázal všeobecně mužovým směrem. "Co to máš na sobě?"
"Oh…" Mávl rukou, jako kdyby o nic nešlo. "…tahle stařešina? Vlastně mi Mr. McKay v pátek řekl jak jsi se ty a tvoji spoluhráči dostali do menší hádky s tím zobáckým děckem, Nickem…" Přestal a podezíravě se porozhlídl po místnosti než se nahnul přes stůl s rukou u pusy "…jenom mezi náma…" zašeptal, co Franka přinutilo taky se porozhlídnout po prázdné místnosti "… stejně ho nemám rád. Řekl, že nemá rád kočky. Já miluju kočky, Franku. Tak co jsem udělal? Co umím nejlíp?"
"Zničit lidem chuť žít?"
"Ne. Zpíval jsem mu, o kočkách."
"Oh, takže jsi mu stejně zničil chuť žít."
"Buď zticha. Mluvím." Požádal ho pořád s ještě ztišeným hlasem. "Já se smál, on brečel, řekl jsem ať táhne z mý kanceláře." Gerard přestal šeptat a sedl si zpět na svou židli. "TAKŽEEE STEJNĚĚĚĚ…" zaječel a Frank se právě v té chvíli rozhodl, že už Gerardovo chování nemůže víc milovat. "To je rozptýlení pro lidi venku, kteří mohou poslouchat a kteří si myslí, že si tady říkáme tajemství. Které si neříkáme, nebo jo?" Trochu divně naklonil hlavu, když mu s ní jemně škublo a Frank přemýšlel, proč zrovna on je vlastně poradcem.
"Ne, samozřejmě že neříkáme. Ale ještě pořád jsi neodpověděl na mou otázku."
"Dostávám se k tomu, Franku, proboha. McKay zašel s řečmi o rvačce do detailů. Nebyl jsem moc soustředěnej, ale věděl jsem, že budeš mít NAKOPANOU PRDEL! WHOO!..." Gerard nadskočil a našeně švihl vzduchem pěstí a Frank se jenom smál. Měl by vědět, o čem vlastně ve skutečnosti mluví? Pomyslel si. "… ale chtěl jsem si obléct něco, co by ti vykouzlilo úsměv, to je důvod proč jsem v pyžamu." Vyskočil z křesla a s holčičím úculem se postavil vedle Franka. "Líbí se ti?"
"Miluju ho." Frank se usmál a taky ho úpřimně trochu miloval.
Gerard radostně zamumlal 'Ano!' a šel si opět sednout. Oba byli asi minutu zticha, většinou oba přemýšleli jak dlouho potrvá, než Frank zapomene co zrovna Gerard řekl a udělal. Frank ho záměrně celou dobu pozorval, přejížděl si kloubem prstu po rtech a neskutečně se snažil, aby do něj nekousl. Nebylo by to moc nápadný?
"Takže Franku, řekni mi, jak se vůbec cítíš? Co se stalo? O čem jste se to dohadovali? Chci drby."
"Ahh, byla to hloupost, opravdu. Nevěděl jsem o co tam jde, jenom jsem tam skočil, ale podle všeho chtěl Nick kurt jen pro sebe. Myslím, že před týdnem hráli s mým kámošm Petem - s kterým to všechno začalo a Nick vypočítal, že podváděl nebo něco. Každopádně to vzniklo z toho."
"Hmm. No, poučil ses, nebo ne?" Gerardovy oči na chvíli zabloudily zírat někam na zeď, vypadalo to že hluboce přemýšlí. "Vlastně pravděpodobně ani ne, ale jinak dobrá zkušenost. To mi připomělo jeden příběh když já byl na střední, myslím když nevíš o co ve rvčace vůbec jde."
"Oh, okay." Frank - opravdu jen napůl zaujat, přikývl a trochu se připravil, že může uslyšet jeden z nejnesmyslnějších příběhů svýho života.
"Yeah, bylo mi asi šestnáct a ti nováčci po sobě furt řvali někde vzadu za školou. Zástupy lidí se kolem nich shromáždili a házeli na ně vajíčka, opravdu, a já se rozhodl tam odklusat a zjistit o čem celá ta vzpoura je. Dostal jsem se tam, no jediné co jsem se dozvěděl bylo, že všude lítaly pěsti, všichni křičeli a já nikomu nerozuměl ani jednu zatracenou věc. Samozřejmě se boj skončil a všichni se rozptýlili, no já do dneška netuším o co tam šlo." Zahleděl se někam mimo.
Frank se zasmál. "To těžko souvisí s mým případem. Tys ani nebyl uvnitř rvačky. Lidé bojují každý den a ani ty ani já nemáme tucha proč. Je mi líto Gerarde, ale tenhle příběh se nepočítá."
"Ale ano, počítá, já nevěděl o co se perou!"
"Ne. Nepočítá."
Gerard se zašklebil. "Fajn. Řekni nějaké slovo, jakýkoliv slovo a vsadím se, že budu pro tebe mít opravdový příběh."
"Jakýkoliv?"
"Ne, 'jakýkoliv' jsem myslel jenom ty, co začínaj na 'T'. Ano, jakýkoliv."
"Tak dobře…" Frank si překřížil ruce a kousnul se do ocele ve spodním rtu, přemýšlel o slově na který příběh by opravdu chtěl slyšet. "…postel."
já mam první kóóóment...:D:D mam z toho radost... jinak je to... dokonalý!! naprosto úžasný:)