Byl jsem z něj docela dost PAF. Tohle bylo tak krásný! Byl tak milý, tak úžasný, tohle pro mě nikdy ani Alan neudělal. Podle něj nejsem slečinka abych dostával kytky. "Dík, to je, krásný." Řekl jsem, každé slovo jsem ze sebe soukal.
Skočil jsem mu kolem krku a začal ho zasypávat polibky, byl jsem teď šťastný. Gerard se začal smát a odtrhl mě od sebe. "Neblázni, někdo nás uvidí. Ale jinak, pojď blíž." Usmál se na mě. Přistoupil jsem a ucítil jsem Gerardův jazyk ve své puse. Líbal náramně, byl tak hravej. To Alan byl takovej, no jako že musí tak musí. Teď jsem se odtáhl já. "Máš pravdu, co když nás někdo uvidí?!" ale mrkl jsem na něj. Šli jsme si tedy sednout do té kavárny.
Já si objednal čaj ovocnej a nějakej zákusek. Gerard si objednal kafe. Za chvíli nám to přinesla ta samá číšnice co tu byla před tím. Jen se na nás podívala tak nějak neurčitě a odešla. napil jsem se čaje a sykl. "Kurva je to horký." Gerard se začal smát. "To je divný když je to horkej čaj. Pojď sem." Dal mi pusinku do koutku, pak do druhého a jemně mi skousl ret. Zavřel jsem oči, bylo to nádherný. "Už je to lepší?" zakýval jsem hlavou. "Ukaž." Vzal mi talířek se zákuskem a začal mě jím krmit. "Ježiš Gerarde! To už trochu přeháníš." Řekl jsem jakoby uraženě. Ale stejně jsem se nechal nakrmit. Tohle, co jsem zažíval s Gerardem bylo něco neskutečného, on byl tak jinej než Alan. On byl tak živej, dokázal mě pokaždé něčím dostat. Teď Alan, ne Alan, chci bejt s Gerardem.
Den byl dost krásnej. Prošli jsme se venku, bylo krásně. Občas jsme se jeden druhého dotkli. V parku jsme si sedli pod strom a já se na něj natisknul. Gerard mi dal ruku kolem pasu šeptal mi do ucha krásná slůvka. Pro představu, jak moc je rád že mě poznal, že tohle ještě nezažil a pak samé neslušné návrhy, co by se neměli nikde ventilovat. Užíval jsem si to, ale čím víc se blížil večer, tím víc jsem byl otrávenej. Věděl jsem, že budu muset jít domů, věděl jsem, že tam bude Alan a jeho výčitky. "Gerarde, já už budu muset jít." Řekl jsem smutně a podíval jsem se na Gerarda. Taky trochu posmutněl.
"Já vím, pokud něco tak napiš a můžeš jít klidně ke mně." To mi problesklo hlavou. "Ne, budu muset jít domů, já, řeknu mu to, ale né dnes. Gerarde, sejdem se zítra?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. "Určitě. Tak ahoj." Políbil mě naposledy a já se belhal k autu. Nasedl jsem a jel domů. Odemkl jsem a podíval se po bytě. Všude byli svíčky. "Alane, co to…" ani jsem to nedořekl a už byl u mě. "Omlouvám se ti za včera a to moc. Chci aby dnešní večer byl náš a zejtra jsem si vzal volno." Teď se moje nálada dostala pod bod mrazu. Já chtěl bejt s Gerardem!!! Tak moje plány se teď mění.
Celou večeři při svíčkách jsem zíral mimo. Alan pořád něco vykládal, ale já jen kýval aniž bych tomu věnoval pozornost. Přisunul se ke mě a dal mi pusu na tvář. V tom mi zazvonil telefon. Nejistě jsem se podíval na displej....Gerard....."Miláčku, volají mi kvůli další nabídce na návrh obalu knihy, omluv mě" vysmekl jsem se mu z náručí a utíkal po schodech do ložnice. Ani mi nedošlo, že by mu to mohlo bejt divný. "Ger-Gerarde" vydechl jsem do telefonu, když jsem, konečně zdolal ty šílený schody. "Ahoj, já vím že asi ruším, ale..je to divný.....viděl jsem tě před chvílí, ale prostě jsem tě potřeboval slyšet." lehl jsem si na postel a začal si namotávat konečky vlasů na prst. "Vážně? To jsem rád" zasmál jsem se.
Cítil jsem se prostě úžasně, bylo to krásný aspoň slyšet jeho hlas. "Hele Berty, co kdybychom zítra jeli na nějakej výlet?" zeptal se, když jsem se konečně přestal smát. V tom jsem si vzpomněl na smutnou skutečnost, že nemám šanci se s ním zítra sejít.
. "Já, víš Gerarde, je mi to líto, ale zítra to nepůjde. Alan si kvůli mě vzal volno. Nevím, na co bych se mu mohl vymluvit" tón mého hlasu najednou nabyl smutku a na druhé straně telefonu bylo pořád ticho. "Gerarde"....."Jo promiň, no to se nedá nic dělat,tak...tak se třeba sejdeme jindy. Už musím končit, tak ahoj a dobrou" nečekal ani na můj pozdrav a ve sluchátku se ozvalo provokativní tůtání. Smutně jsem si přehazoval mobil v ruce. Co jsem sakra řekl?! Tolik ho bolí pravda, že mám přítele? Do čeho jsem se to sakra zamotal......
Tak rychle jako jsem se začal radovat, tak to taky z ničeho nic zmizelo. Šel jsem zpět za Alanem a bezmyšlenkovitě jsem v jeho náručí sledoval televizi a myslel na Gerarda.
Den s Alanem byl pro mě peklo. Jindy bych se v takovéhle situaci bláznil štěstím, jenže teď jsem si akorát představoval, že touhle dobou jsem mohl být s Gerardem, zrovna by jsme se třeba procházeli v parku, nebo seděli v kině....ale tak to není, jsem doma s Alanem a koukáme na stupidní filmy.
Naštěstí pro mě, Alan na nějaký dlouhý cukrování nikdy nebyl a tak odešel spát docela brzo. Chvíli po něm jsem si šel taky lehnout. Ano, jen lehnout, nemohl jsem totiž vůbec spát. V uších mi pořád zněl Gerardův smutnej hlas. "tak se třeba sejdeme jindy" ani nevím jak se mi nakonec podařilo usnout....
Ráno jsem v kuchyni nedokázal myslet na nic jiného, než jestli mám Gerardovi zavolat, nebo raději počkat až se ozve sám. Co když mu zavolám a on si bude myslet, že si s ním jen chci zkrátit čas než přijde Alan z práce?! Sakra musím to ještě promyslet....Usadil jsem se na gauč a popíjel kávu. Přede mnou byly rozložené Gerardovi projekty. Přejel jsem po nich prsty....já ho prostě musím vidět.
Skvělý..