A sakra... 6
24. února 2008 v 13:12 | Anett+Pawlushka | Cooperation -> A sakra...Auto začalo přibržďovat a já si uvědomil, že už jsme skoro u mojeho domu. "Hele Gerarde, nemusíš mi už pomáhat s tím naším domem, já to pochopím a..a nebudu se zlobit" Chtěl jsem tohle vůbec říct?! Jak mě to tak najednou napadlo? Nevydržím to, jestli už ho nikdy neuvidím.....
"To je v pořádku. Je to moje práce. Musím se k tomu stavět profesionálně" Nevím jestli jsem v tu chvíli cítil úlevu, že ho ještě spatřím, nebo bolest z toho, jak chladným hlasem to řekl. "Dobře tak ve dvě? Šlo by to?" řekl jsem tiše. "Fajn budu tu. Pustíme se do obýváku. Ahoj" ani nevím jestli jsem ho taky pozdravil nebo ne. Jako tělo bez duše jsem se šoural k domovním dveřím. Ani jsem se neodvážil ohlédnout za jeho odjíždějícím autem.
Dosedl jsem na křeslo a začal brečet. Tohle není možný, mám přítele, kterej mě miluje a já se mu tu zatím tahám s někym, kdo mě ale neuvěřitelně přitahuje. Jsem hajzl. Ani jednoho si nezasloužim protože Gerard je tak dokonalej, že ví, že děláme chybu a nechá mě v tom plácat se samotnýho. Všechno mi ubližovalo. Došel jsem do kuchyně a udělal jsem si snídani spojenou s obědem. Pustil jsem si nahlas věž a snažil jsem se nevnímat svět okolo. Ani nevim po jaký době jsem uslyšel zvonek, zcela jsem ho ignoroval. Po chvíli přestal ale pak se ozvalo bušení. Dost znechuceně jsem se zvedl z křesla, kde jsem se poddával sebelítosti a šel jsem ke dveřím. Otevřel jsem a tam byl Gerard. "To už jsou dvě?" zeptal jsem se s nezájmem. Gerard vešel do bytu a otočil se na mě. "Děje se něco Berty?" Berty, takhle mi říká jen Alan. Zakroutil jsem hlavou. Gerard ke mně přešel a objal mě. "Všechno bude v pořádku uvidíš. Večer si někam zajdem, co myslíš? Na večeři třeba?" zní to asi blbě ale vážně jsem s ním chtěl být, pořád a neustále. "Fajn." Gerard mě pohladil po vlasech, políbil. Počkat políbil? On to fakt udělal. Cítil jsem se tak dokonale, bylo to tak náramné. Po chvíli Gerard odešel do obýváku i s lejstry. Šel jsem tedy za ním. Ukazoval mi, kde co bude, jakou má vizi, občas jsem ho přerušil a řekl mu, jak si to představuji já.
"Berte dost, koukám že si vážně dost dobrej, škoda že nepracuješ v branži. No, je už šest, jdem na tu večeři?" přikývl jsem. šel jsem se obléci do pokoje. Hodil jsem na sebe první co mi vlezlo pod ruku a sešel jsem dolu k Gerardovi. Ten se na mě podíval a mlčel. "Co je?" nechápal jsem na co tak čučí. "Moc ti to sluší." Já na něj koukal jak na zjevení, vážně to řekl? Asi to fakt myslel vážně, koukal totiž jak puk. To mi lichotilo. Tak jsme teda jeli do nějaké restaurace. Sedli jsme si a něco si objednali. Ale myslím, že ani jeden z nás nevnímal co jí. Pořád jsme se sebe dotýkali, usmívali se na sebe jak blázni. Večer když jsem byl doma sám, v posteli, jsem přemýšlel nad tím, že i když mám Alana moc rád, ano je to smutný fakt, tak jsem se asi zamiloval do Gerarda.
Probudil mě Alan. Hladil mě po vlasech. "Berty, zlato, už jsem doma." Otočil jsem se naštvaně na druhou stranu, nikdo mě nebude budit. Alan si ke mně lehl, obtočil kolem mě svou ruku a takhle jsme spali ještě pár hodin. Probudil jsem se něco kolem poledne. Alan byl na mě stále natisknutý. Díval jsem se na to, jak spokojeně oddechuje, jak se mu zvedá klidně hruď. Náhle jsem ucítil že to, co se stalo včera, mezi mnou a Gerardem je blbost, že tady mám chlapa, kterej mě miluje a já k němu také stále něco cítím. Políbil jsem ho na tvář. Řasy se mu zatřepotaly a on otevřel ty svoje překrásné hnědé oči. "Ahoj lásko, kvůli tobě jsem přijel dřív." Zaplavil mě náhlý příval citů. Já mu to nemůžu udělat, nemůžu ho opustit. Políbil jsem ho.
Napadlo mě, že bych mu mohl udělat radost a tak jsem ukuchtil snídani do postele. Bylo vidět že z toho má radost. Pořád mě hladil a krmil. Cítil jsem se, jako když jsme kdysi byli na začátku. Užíval jsem si každej jeho úsměv, zajiskření v očích, dotek.... "Tak jak to jde s tím chlápkem? Kolik už toho máte promyšleno?!".....Gerard.....na pár chvil jsem n něj dokázal zapomenout a on mi ho znova připomněl. "No, jo jde to, už jsme něco vymysleli" bál jsem se že pozná jak jsem nervozní. "To je bezvadný" usmál se a přitáhl si mě k sobě. Bože, tak nádherně mě líbal...pak se ale ode mě odtáhl. "Víš miláčku, musím s tebou ještě něco probrat" důležitě se na mě podíval. "Noo..a co?" "Víš, nabídli mi povýšení, což znamená víc peněz...ale budu častěji na služebních cestách" smutně si povzdechl a zadíval se kamsi do místnosti. "No to, to je bezva že tě povýšili" snažil jsem se znít nadšeně, ale myslím , že mu bylo jasný jak mě to vzalo.
"Miláčku jestli je to velkej problém, tak já...já to odmítnu" řekl mi ale přitom moc dobře věděl, že vím, jak miluje svojí práci a že bych ho v tom nikdy neomezoval. "Ne v pořádku, přijmi to" "Miluju tě" zašeptal a přitiskl si mě k sobě. Dlouho jsme tam jen tak leželi a vychutnávali si tu krásnou společnou chvilku, i když já se šťastnej necítil. Představoval jsem si, jaký to asi bude, když budu doma tak často sám. Možná bych si mohl koupit pejska, společníka ...nebo bych mohl někdy zavolat Gerardovi ...a...ne to ne! To nemůžu Alanovi udělat.
Kolem jedný jsme se vyhrabali z postele. Projížděl jsem Gerardovo projekty a Alan zas řešil nějaký smlouvy. V tom se ozval zvonek. Zvedl jsem se a šel ke dveřím. Otevřel jsem a podle mých očekávání...byl to Gerard. "Ahoj Berty, já...já musel přijít dřív." Vlepil mi pusu na tvář a obejmul mě. Zazmatkoval jsem a začal ho od sebe odstrkávat..."Gerarde...p-prosím pusť" snažil jsem se vyprostit z jeho sevření.
"Ehm,ehm....koukám že jste se stihli dost spřátelit, co?" uslyšel jsem za sebou Alanův rozčílený hlas. Gerard se lekl a rychle ode mě odskočil. Začal si nervozně prohrabávat vlasy a červenal. Pohotově jsem šel k Alanovi. "Hele to, já vím, no vypadá to divně, ale pleteš se, tak to není" snažil jsem se uklidnit a hlavně vysvětlit celou tu zatracenou situaci. "Ou, je to rozkošný, jak se snažíš najednou všechno rychle vyžehlit" uchechtl se ironicky Alan a o krok ode mě poodstoupil. "Sakra já nic nežehlím, já ti vysvětluju jak to je!" neudržel jsem se a zvýšil na něj hlas. Gerard celou tu dobu tiše stál mezi dveřmi se sklopenou hlavou. Neodvážil se říct ani slovo. "Vysvětluješ? Na tomhle je něco k vysvětlování? Já bych řekl, že je to uplně jasný" rozčíleně rozhazoval rukama a mě už pomalu docházely nápady jak ho uklidnit. "Lásko, nedělej teď scény, promluvíme si o tom večer" trošku jsem ztišil hlas. "Roberte, není o čem mluvit!" věděl jsem, že jde do tuhýho, když mi říká takhle. "Možná, možná bych měl přijít jindy" vmísil se do toho Gerard a měl se k odchodu. " Jindy?! Až nebudu doma?!" zařval na něj Alan. Ani nevím jak se to tak rychle seběhlo, ale najednou táhl Gerarda za ruku do obývaku. "Tady si sedneš a uděláš co máš, jasný?" znova zakřičel a hodil před něj na stůl jeho rozpracovaný projekty. Gerard jen přikývnul a rozklepanou rukou hledal v tašce katalogy a něco na psaní.
Komentáře
to to přežil ještě docela dobře,já myslela že mu Alan jednu vlepí....a kdyby jenom jednu...
Ja myslela ze mu jednu flákne a on ho posadi do obyvaku at to dodělá .....Tak to sem zvědava na pokračko ;-) .........sem napnuta jak kšandy ;-)
pěkný jako vždycky,pěkně se to zamotává.sem zvědavá koho si Bert vybere ;-))
jejjj :D ... opravdu povedený díl :) já být bertem tak se asi vykýbluju na Alana - Gee je ten pravej :)
ty jo pěkně přituhuje....je to skvělá story