close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

A sakra... 4

20. února 2008 v 12:37 | Pája + Anett |  Cooperation -> A sakra...
Nemohl jsem se dočkat a tak jsem z domu vyrazil o něco dřív. Do těch dvanácti se budu flákat někde po obchodech. Prošel jsem kolem kavárny...a ..Cože? On už je tady? Seděl u stolku v rohu a něco si četl. I když všude bylo hodně lidí, on se prostě nedal přehlídnout. Slušelo mu to snad ještě víc než včera. Nadšeně jsem se vydal k němu.

"Ahoj" usmál jsem se. "Berty..ehm...teda Berte, co tu děláš tak brzo?" tvářil se udiveně. "Já no, už sem se doma hrozně nudil. A můžu se zeptat na to samý?" Rozesmál se a jen legračně zvedl obočí a zakroutil hlavou. "Fajn tak neodpovídej, já si aspoň budu moct myslet, že ses mě už nemohl dočkat a tak si prostě přišel dřív" zažertoval jsem, ale on se nesmál...jen nesucho polkl. Jeho reakce mě udivila. Že bych se trefil? Vážně se mě nemohl dočkat? Myslel na mě včera tak jako já na něj?!....sakra nad čím to zase přemýšlím? Mám Alana, musím se probrat.
"Takže, ehm....jak, jak se vlastně máš? Včera ani nebyl čas se tě na něco zeptat" začal jsem debatu, musel jsem to trapný ticho přerušit. "No nemám se nejhůř, ale znáš to vždycky může bejt líp. A jak se máš ty? Tvůj přítel je hodnej, že kvůli tobě nechává předělávat celej byt" řekl mi a při poslední větě uhnul pohledem. Co zas mělo být tohle?!
Přišla k nám číšnice a já si objednal černej čaj. "Mám se bezvadně, můj přítel přestavuje byt jen kvůli mně, můžu se snad mít líp?" viděl jsem, jak Gerard začal hypnotizovat můj šálek čaje, jako by ho chtěl zabít. "Tak to jsem rád, že vám to tak klape. No, co budem teda dělat?" snažil se změnit téma. Napil jsem se čaje, Doprdele je to horký. "Můžem zajít, třeba na bowling, co myslíš?" Bowling mě dost bavil. "Fajn, ten mi vcelku jde." "Podáš mi ten cukr?" ta hloupá číšnice dala cukr na kraj stolu. Podával mi ho a nechtěně jsem se ho dotkl. Gerard prsty hned stáhl, jako by se bál, že něco mám. Mě se ten dotek moc líbil. Chtěl bych ještě. Dopil jsem čaj, zaplatili jsme a vydali se na bowl.
Mlčeli jsme, došli jsme k nějakému tomu bowl centru. Došel jsem k nějakému cápkovi a zeptal se, jestli maj volnou dráhu, měli. Tak jsme si šli pro boty a šli jsme na dráhu. "Hele, co si dát nějakou sázku, jako něco jako kdo prohraje tak platí nebo tak?" zeptal jsem se Gerarda, když jsem si přenášel bowl koule který jsem měl nejradši. Gerard se na mě podíval a vypadal že přemýšlí. "Fajn, ten kdo vyhraje tak si vymyslí na toho poraženého nějaký úkol, něco třeba jako večeře a tak." Nechal jsem si to projít hlavou. "No proč ne." Řekl jsem.
Začali jsme tedy hrát. Šlo mi to dost dobře, vyhrával jsem, sice jen o pár bodů ale vyhrával. Zbývalo poslední kolo, odházel jsem a byl jsem na sebe hrdý, dokázal jsem to, určitě jsem vyhrál. Už mi začínalo v hlavě šrotovat co bych si na něj mohl připravit. Jenže pak jsem uslyšel překvapený ale radostný smích. Podíval jsem se na Gerarda, zářil jako sluníčko. Podíval jsem se na skóre, to snad ne!!! On to dokázal, o bod mě porazil!!! "To není možný!! Jak si to zvládnul?" byl jsem fakt dost překvapenej. "Mám totiž pro tebe krásný překvapení, teda spíš úkol, takže jsem musel vyhrát." Mrknul na mě.
"Když já nemám rád překvapení" řekl jsem smutně. "No ale já ti to předem neprozradím"usmál se "A ani maličko mi to nenaznačíš? Já se nedočkám" sklopil jsem hlavu. Přistoupil ke mě blíž a zvedl mi bradu. "Tak abych ti to tvý trápení zkrátil, co děláš zítra?" v jeho očích byla vidět nejistota, nejspíš se bál, že řeknu ,že nemám čas...."Jáá, no vlastně, vlastně nic" "Okay, tak teď už jo" znovu na mě mrknul a pak jsme jen mlčeli a dívali se jeden druhému do očí. Tuhle chvilku přerušil můj zvonící telefon.....zpráva od Alana.
"Miláčku kde jsi? Vždyť víš, že brzo ráno odlítám!"
"Gee, já....no už bych měl jít" "Chápu, přítel už tě shání,že?" dal si ruce do kapes a pozoroval proudy lidí, kteří kolem nás procházely. Na tohle jsem mu vážně nechtěl odpovídat, i když on odpověď moc dobře znal. "Tak v kolik zítra?" stočil jsem rozhovor jinam. "Večer!" maličko se usmál. "Až večer?! Já to věděl že se nedočkám. Uhm...a ...vyzvedneš mě?"zeptal jsem se.
"A co tvůj přítel?" řekl podezřívavě. "On ráno odjíždí" "Fááááákt?" vykřikl nadšeně..."Teda chtěl jsem říct ...fakt?" zopakoval teď již neutrálním tónem. Tvářil jsem se jakoby nic rozloučili jsme e a šli každý svou cestou.
U Bertyho doma
Alan hned vyzvídal, kde jsem byl. Vymluvil jsem se že jsem byl na pracovní schůzce kvůli obalu nějaký nový knihy. Naštěstí se dál nevyptával. Najedli jsme se a Alan šel už kolem devátý spát. Prej aby zejtra nepřijel na letiště moc zmuchlanej. Já se díval na televizi až někdy do dvou do rána. Během filmů mi ale v hlavě probleskovaly vzpomínky na dnešní chvíle s Gerardem. Nedokázal jsem ho vypudit z mysli, ať jsem se snažil jak to šlo. V hlavě jsem z toho měl šílenej hokej. V patře mi spí přítel a já se tu rozplývám nad člověkem, kterýho v podstatě ani neznám. Vypnul jsem televizi a koukal do stropu. Ani jsem se nepokoušel zvednout a jít nahoru do ložnice.
Usnul jsem až kolem pátý ráno, což taky zapříčinilo, že jsem vyspával až do jedný. Ale možná...není to vlastně dobře?! Aspoň mi to do večera rychleji uteče! Sakra cože?! To se tak moc těším?! Sedl jsem si v kuchyni a zhluboka oddechl. Co se to se mnou sakra děje?
Zbytek odpoledne a podvečera ubíhal tak nějak neutrálně. Musel jsem vyřídit něco kvůli fotkám, pak zaplatit účty, zajít do prádelny....kolem půl osmý jsem konečně dorazil domů. Zrovna jsem si dělal večeři, když se u dveří ozval zvonek. Seběhl jsem rychle dolů, moc dobře jsem věděl kdo to je. "Ahoj" zase ten jeho dokonalej úsměv pod kterým jsem doslova roztával. "Ahoj, pojď dál, jen se najím" Gerard šel hned ke sporáku a začal ochutnávat můj výtvor. "Vaříš dobře. To by se mi doma hodilo" rozesmál se. "Uhni, chci si nandat" se smíchem jsem ho začal odstrkovat pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nancy Nancy | E-mail | 20. února 2008 v 13:00 | Reagovat

ježiš tak teď jsem napnutá co teda budou dělat ach rychle to chce pokráčko

2 koko koko | 20. února 2008 v 13:14 | Reagovat

skvěle

3 jacqueline jacqueline | Web | 20. února 2008 v 13:17 | Reagovat

<3

4 emily.way emily.way | Web | 20. února 2008 v 14:33 | Reagovat

krásný..taky se už nemůžu dočkat,rychle pokráčko:))

5 pájina pájina | Web | 20. února 2008 v 14:51 | Reagovat

aach teď jsem zvědavá na to co mu gee vymyslel za úkol:D

6 Rafiviella (Mrs. S) Rafiviella (Mrs. S) | 20. února 2008 v 18:13 | Reagovat

Jo to nejsi sama.. :D:D

7 Soanna Soanna | Web | 20. února 2008 v 21:10 | Reagovat

Krása... Rychle pokráčko

8 Mika Mika | 21. února 2008 v 20:37 | Reagovat

co vaříš dobrýho???????? asi jdu na sváču

9 Piratka Piratka | Web | 22. února 2008 v 11:30 | Reagovat

Alan pryč?? Faaaaakt? :D to zní lákavě.... :D kurňa, už se nemůžu dočkat, co bude dál :D

10 Simka Simka | E-mail | Web | 22. června 2008 v 21:41 | Reagovat

Erm, tak Gee nám žiarli? no, na Berta by nežiarlil sám, že? xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama