31. ledna 2008 v 21:43 | Anett+Jacqueline
|
Zavřel jsem batoh a hodil ho do kouta. Pak sem se podíval na mobil, zkontroloval čas a usoudil sem, že bych už mohl jít na večeři.Jídelnu už sem našel docela v pohodě. Vešel jsem dovnitř, hodně lidí už tam bylo, Gerarda sem ale nezahlédl. Asi přijde později. A Robin a David tam taky nebyli
Raye sem ale uviděl a tak sem se na něj usmál a on mi úsměv oplatil. Šel jsem si pro jídlo a pak si sedl k Rayovi ke stolu. ,,Tak co máme dnes dobrého?'', pochybovačně sem se Raye zeptal. Ten se na mě jen otráveně podíval a odpověděl, že nějakou typickou břečku a že nemá tušení co to je.Ochutnal jsem to a uznal jsem, že to chutná líp než vypadá. Neříkám, že to bylo, dobré, ale bylo to poživatelné. A protože sem měl hlad, začal jsem to do sebe pomalu házet.Pak sem se podíval ke vchodu do jídelny. Stál tam Gerard a díval se na mě. On je jediný člověk na světě, který se umí dívat tak pronikavě. Vadilo mi, jak se na mě díval. Úplně mě tím pohledem propaloval. Naštěstí se pak otočil, zařadil se do fronty dětí a já se zase začal věnovat své večeři
Po večeři sem se rozloučil s Rayem a vydal se hledat někoho dospělého. Spíš tu ženskou, co mě sem zavedla. V jídelně nebyla.Nakonec sem jí našel v chodbě ve třetím patře jak tam někomu zrovna nadávala. Když mě uviděla, přestala nadávat a toho chudáka odehnala. Přišel sem k ní. ,,Já…já bych se chtěl zeptat, jak to bude zejtra ze školou…'' Usmála se na mě a začala mi všechno dopodrobna vysvětlovat.Poté sem se vrátil na pokoj. Jako obvykle sem si sedl na postel (pokoj byl prázdný) a přemýšlel o tom, co mě zítra asi čeká. Takže…budu chodit na Sayerville High School stejně jako ostatní. A ráno tam jede školní autobus takže to je v klidu. Ráno se prostě nějak nenápadně přidám ke klukům a ve škole už se mě někdo ujme. S úlevou sem taky zjistil, že s Davidem a Robinem do třídy chodit nebudu, sou v jiném ročníku.
Vytáhl jsem z kapsy mp3 a natáhl se na postel. Zaposlouchal jsem se ale pak najednou - nic. Naštvaně sem se podíval na display - baterie vybitá. Ach jo. A já nemám náhradní baterky. To je prostě na nic.Naštvaně sem si sedl a hodil mp3 do šuplíku. A co jako budu teď dělat? Je teprve 8 večer.Rozhodl jsem se, že se půjdu prostě tak podívat. Třeba do knihovny…no…no možná jo.Vyšel sem na chodbu, nikde nikdo nebyl.
Když sem ale šel dolů, uslyšel sem hlasy. Šel sem kolem společenský místnosti, vycházeli z ní nějaké rozčílené hlasy. Co se děje?Nakoukl jsem dovnitř a uviděl sem hlouček lidí. Snažil jsem se zjistit, co se děje a tak sem se prorval na kraj. Nikdo si mě nevšímal.
V hloučku seděl na zemi Ray a v ruce držel rozbitý brejle. Díval se na Robina, stojícího nad ním. Robin mu něco říkal a Ray na něj nadával, jak to že mu zničil brejle a co teď bude dělat a tak. Robin z toho měl ohromnou srandu. Bylo mi Raye líto.Měl sem chuť něco na Robina a Davida zařvat, ale prostě sem k tomu neměl odvahu. Hrozně sem si v duchu nadával. Prostě sem tam jen koukal na Raye a nic neříkal. Pak si mě všiml a hodil na mě smutný pohled, toužící po pomoci. A já? Já nic nedělal.
"Nechte ho bejt." Uslyšel jsem známí hlas. Z davu se najednou vyřítil Gerard a spěchal k těm pitomcům. Robin i David se na něho poplašeně podívali, úplně nechápali. Došel k nim, kluci se snažili na něco vymluvit ale Gerard je slušně poslal někam. Ray se na něj díval jak na svatého. Koukl jsem se na zbytek, ten evidentně nechápal taky. Pomohl Rayovi na nohy. Ray se mu vysmekl a šel si svou cestou, prošel kolem mě a odešel. Šel jsem hned za ním. "Rayi, počkej." Zastavil se. "Co se tam stalo?" chtěl jsem vědět. Jen se na mě podíval svejma uslzenejma očima. Bylo mi ho tak líto, tohle si nezasloužil.
Vždyť byl tak v pohodě. "No šel jsem si tam pro něco a ten pitomec hubenej do mě strčil a mě spadly brýle a ten tlustej mi na ně šláp, tohle jsou už moje pátý brejle!!! Další mi taky nemusej koupit. Hele Franku, já musím jít." A odešel, já tam zůstal a koukal jsem za ním jak puk. "Jsou to fakt idioti." Nadskočil jsem. otočil jsem se na Gerarda. "Proč se k němu tak chovaj?" chtěl jsem vědět. "No, Ray nikdy nebyl oblíbenej a navíc, baví se s tebou, to jim stačilo jako důvod." Vytřeštil jsem na něj oči. "Jako by jim to nebylo jedno, vždyť já jsem nic." Zakroutil hlavou. "Pro ně ne, pro ně si nebezpečí, protože seš jedinej, s kym se bavim, a oni po tom moc touží:" uvedl vše na pravou míru.
holky bezva...!!! hned pokráčko!!! protoře iod jacq se mi toho nepovedlo moc zjistit...:D:D:D:D a tohle vypadá zajímavě.....miluju děcáky!!!