25. ledna 2008 v 18:52 | Anett+Jacqueline
|
"No Gerard…." A jéje, takže to nebude rozhovor na úrovni, třeba o holkách, oni se budou bavit o tom Gerardovi. Tak tohle fakt nemusím poslouchat. To bude jen, no Gerard tohle a Gerard tamhle to. Fakt jsem neměl chuť se s tím klukem seznámit, bude tak nafoukanej, až to pěkný není. Takovíhle lidi já nemám rád. Bože, teď jsem si vlastně vzpomněl, že jsem byl v jeho pokoji!
Tak tohle se ještě asi dost rozmázne, to abych se připravil na nejhorší. Kluci se sebrali a někam odešli, vzali si s sebou umývací potřeby, copak oni vědí, co je to mýdlo? Pochybuju. Počkal jsem, až se ti dva vrátí a pak jsem šel do koupelny já. Měl jsem štěstí, nikdo tu nebyl. Tak jsem se vysvlíkl a vlezl do sprchy. Konečně něco, čemu rozumím, voda, sprcha, hrozně rád se sprchuju, přijde mi, že ze sebe smývám všechno, co se mi za ten den stalo. Byl jsem tam docela dost dlouho, když jsem vylezl, tak jsem si na sebe navlíkl něco na spaní a šel si vyčistit zuby. Tam mě ale potkal někdo, koho jsem fakt netoužil vidět- Gerard.
Naštěstí stál zády a nevšiml si mě. Zrovna se převlíkal. Já ho taky dycky musim potkat při převlíkání. Nevšiml si mě zatím. Zavřel sem za sebou potichu dveře a chtěl sem se nějak potichu dostat k umyvadlu, hned mi ale došlo že je nemožný že by si mě všimnul. On se totiž zrovna otočil. Hodil na mě jen překvapenej pohled, ale nic naštěstí neříkal. Vděčně sem si začal čistit zuby a slyšel sem, že on dělá to stejný. Ještě sem si oplachoval obličej, pak sem na sobě ucítil Gepardův pohled. Proč sakra čumí? To sem nějakej muzejní exponát nebo co? Naštěstí pak odešel a já tam zůstal sám. Chvilku sem se na sebe díval do zrcadla a říkal si takový to klasický já, proč já?
Vzal jsem si věci a vrátil se do pokoje. Ti idioti, nevim jak jim mam jinak říkat, tam nebyli. Natáhnul sem se na postel a zas si dal do uší sluchátka. Chvilku sem v ruce držel mobil, měl sem strašnou chuť někomu zavolat, ale neměl sem komu. Staří kámoši…no, nic. A rodina…není.Ucítil jsem, jak se mi do očí dostávají slzy. Ne, teď nebrečet. Teď ne. Moji ,spolubydlící' by mohli přijít a když by si všimli, že brečim, udělali by mi ze života doslova peklo. Už sem slyšel v uších jejich nadávky typu ,,Ufňukánek Frankie, kdepak má maminku, aby ho utěšila?'' Pevně sem stiskl víčka a čekal, až slzy zmizí. A pak…pak sem usnul.Celou noc mě pronásledovaly noční můry. Měl sem pocit, že padám neonově zeleným tunelem bez konce. Mával sem kolem sebe rukama, nohama, ale nedokázal jsem se zastavit. Pak se najednou objevilo dno.Náraz.Otevřel sem oči a snažil jsem se zjistit, kde jsem. Kam zmizel tunel? Tunel nebyl, místo toho sem seděl na zemi u nějaký postele. Koukal sem do tmy. Najednou sem uslyšel smích a otočil se jeho zdroji. Na posteli někdo seděl.
Čtyři postavy. Tři se prohýbaly pod návalem smíchu. Sakra kde to sem?Pak m ito došlo. Všechno. Děcák. David, Robin, Ray….Gerard. Takže to na posteli museli bejt Robin, David a kdo? Furt se nepřestávali smát a já se zvednul a lehl si zas na postel, bez komentáře. Pokud neřeknou nic oni, ani já. Pak sem ale uslyšel hlas, kterej sem nějak nemohl identifikovat. To nejsou Robin ani David. ,,Hele, Frankieček měl asi špatný sny?'' Otočil jsem se a někdo rozsvítil. To bylo docela blbí, mohli teď vidět, jak sem zrudnul.
Na posteli seděli Robin, David, Gerard, ten ale seděl docela stranou, a někdo, koho sem neznal, vim ale, že seděl u nich u stolu. A ten mluvil. ,,No, copak se ti zdálo Frankiečku? Kdopak tě utěší?'' David a Robin dostali záchvat smíchu, Gerard se ale nesmál. Co mu je? Musel se na mě furt tak divně díval, měl sem pocit, že se na mě prohlíží doslova rentgenovým pohledem. Bylo to hrozně nepříjemný a tak sem se bez odpovědi otočil a koukal do zdi. Měl sem hroznou chuť jim něco říct, použili by to ale hned proti mně protože já ve stěrech moc dobrej nejsem, jen bych se strapnil. Snažil jsem se usnout, v uších mi ale stále zněl smích Robina, Davida a neznámého, řešili tam nějaký nezáživný věci, téma Frank je naštěstí omrzelo. Pak sem naštěstí zase usnul.
Ráno mě probudili kluci. "Dělej vztávej posero, je snídaně." Hodily po mě polštář a s hysterickým smíchem opustili pokoj. Já jsem s mručením vstal. Vzal jsem si ručník, hygienické potřeby a šel si vyčistit zuby. Naštěstí tam bylo prázdno, fakt nemám rád davy lidí. Už jsem si umýval obličej když jsem ucítil na sobě něčí pohled. Otočím se a vidím Gerarda. "Já jsem Gerard." Odvětil. Vytřeštil jsem na něj oči. "No a?" jen jsem řekl já. Vypadal zaskočeně, asi tuhle reakci nečekal.
Vzal jsem si svejch pár švestek a odešel jsem. asi chtěl ještě něco říct ale tak smůla, nedal jsem mu šanci, je mi fakt jedno že mi něco řikal, nechci se s nim seznámit. Doufám že to pochopí jako. Hodil jsem si věci do pokoje a šel na snídani. "Ksakru" potichu jsem zaklel. Že já si neudělal tu mapu…. Uslyšel jsem za sebou kroky, otočil jsem se. Spadl mi kámen ze srdce, byl to Ray. "Zase bloudíš?" jen jsem se bezradně usmál. "Tak pojď." Dal mi ruku kolem ramen a odvedl mě do jídelny. Koukl jsem se kolem a Gerard tady už byl. Seděl s klukama ode mě z pokoje a s tím třetím, co se mi tuhle u nás na pokoji posmíval. Jak rád bych jim všem něco udělal…. Kluci, hned jak si mě všimli tak na mě začali něco pokřikovat. Gerard zvedl hlavu a zdálo se mi to nebo pohledem začal Raye vraždit? Proboha proč? Vzal jsem si svůj tác s jídlem a šel si k němu sednout.
Dojedl jsem tu šlichtu a šel na pokoj. Ray šel semnou. Evidentně se chce kamarádit, tak já mu to brát nebudu, potřebuju to aspoň někoho. Celý dopoledne jsme byli v nějaký společenský místnosti. Ta hloupá skupinka tam byla taky. Všimnul jsem si, že se po mě kouká i jedna z těch holek. Brr, nemám rád holky. Ježiš ona se na mě uculuje!!!
to je čest psát 1. koment :D a teď k příběhu: Ú-Ž-A-S-N-Ý!! rýsuje se to na mojí další oblíbenou story...nechci vás nějak honit, ale šupe sem s pokráčkem