Gerard
Mikey dneska ani nepřišel do školy, to mu není podobné. Konečně zazvonil zvonek na velkou přestávku a tak jsem šel na záchod. Prostě to byl můj zvyk, byl tam klid, nikdo tam nechodil a tak se dalo kreslit, nebo přemýšlet.
Vešel jsem tam, nikde nikdo, došel jsem do poslední kabinky a sedl si na poklop. Vytáhl jsem skicák a kreslil, byl to zase Frank, proboha, on mě skutečně hrozně pronásleduje!!! Byl jsem tam tak dlouho, dokud nezazvonilo na konec přestávky. Vše jsem sbalil a vyšel ze dveří. Hned jak jsem to udělal tak se všichni rozesmáli, vůbec jsem nechápal. Přilítl ke mně Bob. "Otoč se." Sykl na mě. Podíval jsem se teda, na kalhotách, na zadku jsem měl přilepenej toaleťák. Bob mi ho strhl. Koukl jsem ke skříňkám a uviděl tam Frankovu partu, smáli se ze všech nejvíc. Jak mi to mohl Frank udělat?!
Rozběhl jsem se chodbou pryč. Bob na mě ještě něco volal,ale já ho nevnímal. Viděl jsem rudě. Tak tohle Frank vážně přehnal! Vždycky jak vůl někomu naletím a nakonec jsem všem akorát pro smích. Na škole mě vždycky všichni měli rádi, uznávali mě, ale teď?! Určitě tohle všechno vymyslel Frank. Využil toho že je hezkej a já teplej! A jak jsem dopadl?!
Šel jsem ulicí domů a nikoho nevnímal, vím sice že pár lidí mě zdravilo, ale ani jsem se neohlédl kdo to byl. Pak jsem si vzpomněl na Mikeyho. Nejen že se cejtím tak hrozně kvůli tomu skřetovi,ale teď se ještě budu deptat kde brácha může bejt. Ráno jsem s ním normálně v kuchyni snídal, vypadal v pohodě, smáli jsme se...ale do školy nedorazil. Co se mu sakra mohlo stát?! Vytáhl jsem z kapsy telefon.....ale nezvedal to. "Do háje" zanadával jsem a nakopl popelnici. Jedna starší paní na mě začala něco pokřikovat, ale vážně mi to v tu chvíli bylo úplně jedno.
Řekl jsem si že zajdu domů, třeba tam byl a nechal tam nějakej vzkaz, nebo se mu cestou do školy udělalo zle a otočil to domů. Pomalu jsem se blížil k domu, měl jsem takovej zvláštní pocit. Bál jsme se že ho tam nenajdu, že nebudu vědět co s ním je. Odemkl jsem a vstoupil do haly. "Bráchááá seš tu?"...nic...žádná odpověď. Už toho na mě bylo moc tak jsem ze stolku shodil máminu vázu s kytkami. S velkým hlukem se roztříštila a podlahu a v tom jsem v patře uslyšel nějaké zvuky. Neváhal jsem a vyběhl nahoru. Před dvěřma koupelny jsem uviděl Mikeyho krčícího se v rohu. Rychle jsem doběhl k němu a chytil ho za tvář. "Bráško" zařičel jsem. Měl rozseklý obočí a pořádnej monokl pod okem. Držel se za břicho a vzlykal. "C-Co se ti sakra stalo? Kterej hajzl ti to udělal?!" Je to vážně hroznej pohled dívat se na mladšího bráchu kterýho někdo totálně doničil. "F-Frank, ta jeho parta! To oni Gee!" zavzlykal ještě víc. Prudce jsem vstal a vší silou udeřil do zdi. "Ten hajzl, tak jemu to nestačilo!"
Mikey se na mě podíval se slzami v očích. "Bolí to, moc to bolí." A začal brečet. Znovu jsem se k němu sklonil a objal ho. "Pojď, pojedeme do nemocnice." Jen nemotorně zakejval hlavou a já ho s námahou zvedl. Vzal jsem klíčky od auta který tam máme pro všechny případy a odvezl jsem Mikeyho do nemocnice. Tam si ho hned vzali na starost doktoři. Sedl jsem si do nějaký čekárny a netrpělivě čekal co s ním bude. Asi po hodině ke mně přišel nějakej doktor. "Vy jste jeho bratr?" přikývl jsem. "No, dostal pořádnou nakládačku, obočí jsme mu sešili. Má zlomené jedno žebro a lehký otřes mozku, musíme si ho tu nechat, je mi to líto." A s tímhle odešel. Super, skvělý, takže tohle je všechno Frankova práce, jak jen mohl? To, že mě zostudil před školou, bych přežil, ale to, že ublížil mému malému bráškovi si to šeredně posral. Odskáče si to. Došel jsem domu a sedl si ztrápeně na kanape. Někdo zaklepal, šel jsem otevřít. Bob. "Ahoj, chtěl jsem ti jen říci, že ti kluci jsou idioti a vůbec si toho nevšímej. Co se ti stalo Gerarde?" až teď jsem propukl v pláč, Bob mě objal a dovedl zpět na kanape. "Co teda je?" podíval jsem se na něj. "Oni, ti šmejdi, Frank a jeho parta, zmlátili Mikeyho, je v nemocnici." Bob se na mě vystrašeně podíval. "Je v pořádku?" "Ne, není!!! Vždyť je v nemocnici!" zařval jsem mu do tváře. "Promiň." Jen sykl a radši odešel. Teď mi bylo lépe samotnému. Druhej den jsem šel do školy, Frank ani nepřišel do školy, radši, věděl proč nechodit.
už jsem to sice četla na funeralgirl,ale stejně si to vždycky ráda přečtu ještě jednou :) chudák Frankie,že je všechno na něj xD