Tahle story je taková jednorázová ale na dva díly, dobré ne?!
Byla noc. Studené, tmavá, temná. Foukal vítr. Proč vůbec chodím ven? Každej je ted' zalezlej doma v teple, jen já se musím procházet. Vzduchem polítává sníh. Drobně se sype s nehezky zamračeného nebe. Jsem sám. Zase. A vždycky budu. Proč? Nechci být sám. Nechci v noci usínat osamocený. Jen já a náš pes. Náš pes? Už dávno ne. Chci být zase s tebou. Chci zase objímat v noci tebe ne peřinu.Chci se mazlit s tebou lásko, ne se psem. On jediný mi zůstal věrný. On jediný mi každý den připomíná tu velkou chybu. To, že sem ti věřil. Že sem tě vyhodil. Že sem tě na chvíli přestal milovat. Ale přísahám, že to bylo jen na ten ošklivý okamžik.
Přišel sem domů jako vždycky. Těšil sem se na tebe celý den. Na to, až tě obejmu, políbím, řeknu ti, že tě miluju. Tohle všechno sem udělal. Vypadalo to, že je všechno jako vždy. Ale pak ten divnej zvuk. Sprcha? Vždyt' ty si tam stál semnou. "Co je to?" zeptal sem se tě. Zatvářil ses trochu vyděšeně, trochu provinile. "Frankie?" nechápal sem tuhle situaci. Než si mě stačil zarazit, šel sem do koupelny. Ach ne...Po koupelně bylo všude rozházený oblečení. Ale nejen tvoje. I cizí. Prohlídnul sem si jen tričko. Ale ne...
Rozhrnul sem závěs od sprchy. Ne!! Nemýlil sem se. "Gee já ti to vysvětlim." začal si okamžitě koktat. Podíval sem se na Mikeyho, kterej stál ve sprše a díval se do země. "Mikey? Mikey!!! Jak ste mohli....." přišel sem si podvedený. Svět se mi zhroutil. Srdce mi puklo žalem. Chtěl sem se probudit s toho špatnýho snu. Chtěl sem umřít. "Gerarde to není tak jak to vypadá." pokusil se to Mikey nějak urovnat. Ale ne. Já byl jako hluchý. "Nechci nic slyšet. Nenávidím Vás!!" chtělo se mi děsně brečet. Ale tu radost sem vám neudělal. Neplakal sem před váma, i když mě slzy pálily v očích. Došel sem do ložnice. Tvoje věci sem vyházel ze skříně. Na postel ti hodil prázdnou tašku. Musím pryč. Nemohl sem tam s nima být. Vrátil sem se do koupelny. "Až se vrátim, tak at' už tady ani jeden z vás neni!! Končím s váma!!!" utekl sem z bytu. Z mého vlastního bytu. Bylo mi jedno kam utíkám. Hlavně co nejdál od vás. Když sem se vrátil, už ste tam nebyli. Byl tam jen Alex, náš pes. Lehnul sem si do postele. Teprve ted' sem se doopravdy rozbrečel. Ještě ted' mě to bolí. Během jednoho hloupého večera sem přišel o svýho brášku Mikeyho. O tebe Frankie, mojí lásku.
Zahnul sem do uzký uličky. Už ani zima mi není. Myslim, že sem úplně zmrznul. Kéž by. Nemůžu tady bejt. Nechci tady bejt. Jak už je to dlouho co si pryč? Den, týden, měsíc? Ne, půl roku. Tak dlouho sem tě neviděl, nemluvil s tebou, nelíbal tě. Chybíš mi. Kde je ti konec? Kam si potom šel? A Mikey? Je doma u svý Alic. Nikdy už sem s nim nepromluvil. Ublížil mi stejně jako ty. Vlasy mi divoce cuchal vítr. Nevadí mi to. Alespoň oni se cítí svobodně. Ne jako já. Navždy uvězněn ve svym žalu. Budu žít s rozdrcenym srdcem. Vyndal sem ruku z kapsy, abych se podíval na hodinky. Okamžitě mě začal štípat mráz. Deset večer. Ale vypadá to jako by už byla hluboká noc. Vůbec se mi nechce domů. V uličce se něco pohnulo. Nejsem tady sám. Ozvalo se slabé zakašlání. Trochu sem dostal strach. Pospíšil sem si pryč z uličky. Zase kašel. Ale ted' zněl víc hlasitě. At' je to kdokoliv je nemocnej. A v týhle zimě, nejspíš na tom bude ještě hůř. Ale kde je ta osoba? Rozhlížel sem se po uličce. Našel sem tu osobu ležet mezi krabicema. Třásla se zimou. Pocítil sem v sobě zvláštní pocit. Musim mu pomoct. Když tady tu osobu nechám ležet, tak do rána určitě zmrzne. Sklonil sem se k ní a odházel z ní noviny, do kterých byla osoba zabalená. Nadzvednul sem jí. Je to kluk. Tmavé vlasy měl napadaný do obličeje a ještě měl na hlavě nasazenou pruhovanou kapucu. Celý se třese. Postavil sem ho na nohy. I hned se mu ale podlomily kolena a on mi padl do náruče. Kurva!! Je děsně lehoučkej. Vzal sem ho do náruče a šel s ním směrem k sobě domů. Nevím proč. Dyt' je to úplně cizí člověk. Ale cítil sem ohromnou potřebu mu pomoct. Šlo se mi těžce. Ne, že by byl těžký, ale protivný vítr nám kladl odpor. Foukal proti nám a stěžoval mi chůzi. S námahou sem vyšel schody do prvního patra. Kluka sem opřel o dveře a jednou rukou ho přidržoval. Odemknul sem. Rovnou sem šel do obýváku, kde sem ho položil na pohovku. "Uff..." hlasitě sem s oddychnul. Sem se nějak zapotil. Podíval sem se na něj. Ted' mu asi nějak nepomůžu. Rozhodnul sem se počkat až "rozmrzne". Došel sem do koupelny a sundal si to ledový oblečení. Pustil sem na sebe vařící vodu. Každou kapkou vody roztával kousek mojí zmrzlé kůže. Když sem se zahřál a oblíknul došel sem do ložnice pro deku. Došel sem zpátky do obýváku. On pořád spal!!! Žije vůbec? Sklonil sem se k němu. Jo. Dýchá. Pořádně sem ho přikryl dekou a ještě víc zatopil, aby tam měl větší teplo. Pak sem šel spát. Společnost mi dělal Alex.
Ráno mě probudilo kňučení. "No jo....už jdu..." chtě, nechtě sem vylez z postele a oblíknul se. Musím ven s Alexem. V obýváku sem se podíval na toho kluka. Ještě spal. Je to možný? Trošku sem do něj št'ouchnul. Zavrtěl se a zamručel. No alespoň vim, že žije. Vyšel sem do hnusný zimy. Alex kolem mě vesele pobíhal. Ale mě do smíchu nebylo. Nechal sem tam toho kluka samotnýho. Kurva dyt' mě může vykrást. "Alexi pojd', jdeme!!!" zavolal sem na něj a vrátil se s ním domů. Doma mě čekalo překvapení. Ten kluk už nespal, seděl na pohovce a rozhlížel se kolem sebe. Sundal si kapucu a vlasy si nechal na padaný do tváře. A pak se na něj Alex vrhnul. "Alexi zpátky!!!!"zařval sem. Jenže on na něj skočil a začal ho olizovat a vrtěl přitom ocasem. Co se to děje? Došel sem k sedačce a sednul si naproti tomu klukovi. Prohlížel sem si ho. Má potetovaný prsty. Celkově vypadá trochu jako omalovánky. Pak ke mě konečně zvednul oči. Srdce se mi rozbušilo. Žaludek se mi zachvěl. Tělem mi projel neuvěřitelný pocit. Ruce a nohy se mi rozklepaly. Na chvíli sem přestal myslet a dýchat. A pak to všechno ustalo. "Co ty tady děláš?!!" vyjel sem na něj. "Ahoj Gee.....no vzal si mě sem teda myslim si to." pověděl mi. Do prdele. Kdybych věděl, že je to Frank tak bych ho tam nechal. Ale co si dělal v týhle zimě venku?" zajímal sem se. "Spal. Hele můžu se tady osprchovat?" zeptal se mě. Byl sem pořád dost zaraženej. "Jo. Jo, jasně. No koupelna je....ale to vlastně víš." vstal sem a odešel do pokoje. Frank? Můuj Frankie? Je zpátky. Mám ho doma. Jen pro sebe. Byl sem št'stnej a zároveň nešt'astnej. Chci ho vůbec zpátky? Vždyt' to kvůli němu sem plný bolesti.
chce ho!!!Jasně že ho chce!