Tuhle one-shot chci tedy věnovat dvoum Pájám. Enjoy
"Už přišel?" zeptal se mě šéf, zakroutil jsem hlavou. Ten si něco tiše zanadával a zaplul do kanclu. Já jen seděl, točil se na židly (to je moje oblíbená činost, když nemám co dělat, což je skoro pokaždý) a čekal, až mi přijdou spravit PC, bez toho tu nemůžu pracovat, no jenže to by náš milí ajťák nesměl mít spoždění. Tak jsem vzal obyč tužku, papír a kreslil normálně po staru, to mě stejně bavilo nejvíc, tyhle elektronický výkresy jsou takové neživé a navíc, když se vám posere počátač, tak se vám to všechno vymaže! Zlostí jsem bouchnul do stolu. To jsem dneska ani nemusel chodit, kdybych zůstal doma a spal, tak to snad bude užitečnější, než bejt tady (což je také můj problém).
No to si snad ze mě dělá ten ajťák prdel? Konečně se ve dveřích naší kanceláře obejvil kluk, vypadal tak na dvacet, džínsy upnutý, bílé tričko obepínalo jeho hruď, ruce celý pokérovaný, na krku taky. Vlasy delší, spadávaly mu do obličeje, kolem ramen měl ucho od brašny ve který byl evidentně notebook. Takže náš ajťák a já myslel, že je starší, teda vždycky sem chodil nějakej dědula. Šel rovnou k ředitely. Za chvíli se dveře otevřely zase a vyšel ten ajťák s ředitelem. Došli ke mě a já si stoupl.
"Gerarde, tohle je ten ajťák, Frank Iero." Kluk jen nervózně mávl a upravil si neposedné vlasy. "Řekni tady Frankovi, co ti na tom nejde a on to snad zpraví." poplácal Franka po zádech a ten se zatvářil navýsost naštvaně a zhnuseně. Ředitel odešel a my tam osamněli. "Tak co ti nejde?" zeptal se hned, profesionál se nezapře...
"Neukládá, zasekává se, když něco chci tak mu to dlouho trvá a dneska to vygradovalo tím, že se ani nezapnul." Vychrlil jsem na něj. Podíval se na PC, skoušel ho zapnout a nic. To si jako myslí, že jsem takovej debil, že neumim zapnout komp? Sehnul se k němu a zalezl pod stůl, je tak malej, že se tam hravě vejde. Asi vypojoval dráty. Pak se zvedl, ale nějak to nevychytal a majznul se hlavou o stůl. Sykl a chytl se za týl. Měl jsem co dělat, abych nevyprsknul smíchy. Počátač vytáhl na stůl a začal se v něm hrabat. Po chvíli se na mě podíval. "Je to rozbitý." To jsem fakt už nevydržel a začal se smát na celý kolo. Chvíli na mě koukal, pak mu asi došlo, co řekl, nejdřív zrudl, ale pak se začal smát taky.
"Hele to fakt byla blbá poznámka, to bych poznal i bez tebe, ty techniku." říkal jsem mezi smíchem. Po chvílli jsme se přestali oba smát a jen se na sebe podívali. Moc pěkný oči, škoda že nejsem buzerant, hned bych po něm vyjel. "Já vím, příště si to budu hlídat, co říkám. No ale hele, je to fakt posraný až to pěkný není, nevím cos s tím počítačem dělal, ale budu si ho muset odvést k nám do servisu. Potřebuješ moc nutně pracovat?" doháje, já věděl že to porno to postahuje kde jakej hnus co na netu je.... "Jo, za měsíc máme uzávěrku na jeden komiks, musím to nutně dodělat a bez PC nemůžu pracovat." Vzdychl. "No, tenhle komp se bude opravovat tak tejden, ale u vás v servrovně by měl bejt pro případ nouze náhradní. Pojď, pomůžeš mi s ním."
Bezva, ještě půjdu do nějaký místnosti, kde jsem v životě nebyl a budu se tahat s něčim, co bytostně nesnáším. Ale kývl jsem. Frank teda šel a já za ním. Ta hloupá místnost byla na konci chodby, vzal klíče a odemkl. Vešel jsem dovnitř. Byla tu tma a zima. Frank přišel hned za mnou a zamkl, proboha proč? "Potřebuju s něčím závažným pomoct," začal a díval se na mě tak, jako by on byl zvíře a já kořist. "víš proč jsem přišel pozdě? Dostal jsem chuť, jenže nikdo mi nechtěl vypomoct. Pomůžeš mi ty?" Chvíli jsem nad tím přemýšlel, pokud pomineme to, že jsem v práci a to, že tu je všude dost lidí, tak vlastně proč ne? Něčím mě přitahoval taky. Jen jsem k němu přistoupil a vrazil mu jazyk do krku. Ten se připojil a jeho studené ruce jsem najednou ucítil na hrudi. Fakt mu to šlo. Přirazil jsem ho na jednu ze zdí a on mi vydechl do úst.
Přirazil jsem znova a on mi teď šel ochotně naproti. Tohle jsem ještě nezažil, nejsem sice gay, ale jestli to je pokaždý takoví, tak to asi budu vyhledávat častěji. Obklopovala nás tma ale jeho rysy jsem viděl dokonale, jeho obličej byl hned u toho mého. Asi chtěl vykřiknout ale ústa jsem mu zakryl rukou. Tempo jsem zrychloval a on se mi po chvíli zahryzl do ruky, ani jsem to nevnímal, protože chvíli po tom jsem se udělal, bylo to něco neuvěřitelnýho, připadal jsem si, jako bych byl nadrogovanej. Frank si položil hlavu na moje rameno a oddychoval stejně tak, jako já. Dýchali jsme jako dva běžci, kteří právě doběhli do cíle. Frank se postavil na nohy, oblékl se a já udělal to samé.
"Někdy to můžem zopakovat, ale teď, musíme najít ten počítač." přešel znovu ke dveřím a rozsvítil. Trošku přimhouřil oči a začal koukat po místnosti, pak k něčemu přešel a začal to zvedat. "To bude tvůj nový počítač." přišel jsem k němu a pomohl mu. Teď jsem ten křáp držel jen já a on šel odemknout. Šli jsme zpět k mému stolu, on mi zapojil pc a podíval se na mě. "Pomož mi ještě s tímhle tvím kompem do auta." tak jsem přikývl a pomohl mu. Dal jsem mu to do auta a on se na mě zářivě usmál. "Na, tohle je moje číslo, až budeš mít někdy chuť, tak mi zavolej, byls dobrej." naklonil se ke mě, zavadil mi letmo o rty a zmáčkl můj rozkrok. Nasedl do auta a já tam zůstal stát jako idiot s vizitkou v ruce a nejasnýma myšlenkama na to, co bude dál. Ale zase když jsem nad tím tak přemýšlel, asi mu zavolám, asi určitě. S tímhle jsem se sebral a šel na moje místo, vizitku schovanou v bezpečí mé kapsy.
The end
Tak, tohle jsem dopsala už v práci, takové zajímavé to psát, když je kolem vás tuna lidí.... Neříkám, že to je přímo konec, možná až někdy budu mít náladu, tak napíšu něco dál, ale zatím, to takhle stačí. Napište si dyžtak do komentů, jak to s tímhle vidíte dál.
Jo a neříkám, že jsem se vrátila, ale tohle byl chvilkoví záblesk.... Musela jsem ho napsat a musela jsem to vám sem hodit.
Hm....zezačátku se mi to hrozně líbilo ajták :D Njn...Sem zrovna totálně ujetá na IT Crowd....no...ale pak to bylo na mě už příliš rychlé...takové...no...hm....ježišmarja ! Už musím do školy...