Ten pohled 5
18. prosince 2007 v 14:00 | Anett | Waycest -> Ten pohledPáni, ani nevím, kolik toho ještě bude... Ale zatím mám stále co psát takže si toho važte, u některých stories to tak dobře nejde....
Mikey
Hned jak jsem uslyšel hlas mámy přes dveře tak mi došlo, že takhle to teda moc dobře nepůjde. Co když jednou nezaklepe a vlítne dovnitř? Co když zrovna v té chvíli budem dělat něco, co se na bratry nesluší? Svoje obavy jsem řekl i Gerardovi. Ale asi trošku se zvýšeným hlasem. Tvářil se smutně. A já byl pořád naštvanej, naštvanej na to, že se nemůžu se svou láskou nikomu jinýmu svěřit! Gerard se mě asi snažil tím odejmutím uklidnit, ale nějak se mu to nevydařilo. Sebral jsem se a šel do koupelny se umít.
Mezitím, co jsem si čistil zuby jsem slyšel, jak Gee s někym hovoří po telefonu. Žeby už s nějakym cvokařem? Bylo by to potřeba. Tahle pesimistická nálada mi vydržela do té doby, dokud jsem nenahlídl do pokoje.
"Tak jdeš?" řekl jsem nepřítomně. "Jo, pojď sem." Dost neochotně jsem se tedy loudal k němu. "Co je?" nesnažil jsem se zakrýt moji špatnou náladu. "Zabal si, zejtra se stěhujem!" prostě to na mě jen tak vybalil. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co ta věta znamená. Balit si, stěhovat se, BALIT SI, STĚHOVAT SE!!! Pořád mi to vířilo hlavou a já konečně pochopil význam těch slov. Už budem jen spolu, budem si moct dělat co chcem!!! Skočil jsem mu kolem krku. "Gerarde, to je bezva!" nic jiného jsem ze sebe nedokázal vysoukat.
Šli jsme tedy dolů do kuchyně. Máma se na nás otočila. Docela se podivovala tomu, že jdem spolu. Všimla si toho, že poslední dobou se s Gerardem nevyskytujeme ve stejné místnosti moc dlouho. "Ahoj mami." Řekl jsem a Gee taky něco zahuhlal. "Tak si sedněte, snídaně je hotová." Každý jsme si sedli na svoje místa. Já se zakousl do toastu a Gee jen tak hleděl do talíře.
"Co se děje?" zeptala se máma. Gerard k ní vzhlédl, teď už měl jinej pohled. Jiskřilo mu v očích. "Víš mami, mě je už 22, Mikeymu je 19 tak jsme si mysleli, že bychom se mohli přestěhovat. Máme i kam." Prostě jí to jen tak řekl. Máma chvíli vypadala, že ze sebe nevydá ani slovo. Pak si jen oddechla. "Tak dobře, máš pravdu, jste už dospělí, tak byste se měli postavit na vlastní nohy, ale nezapomínejte, že tu máte ještě maminku, která tu pro vás vždycky bude." Vzala to líp, než jsem si myslel. Gerard jí objal a já taky. Takhle jsme jí objímali, když jsme byli mladší a vždycky když jsme dostali to, co jsme chtěli.
"A kdy se stěhujete?" zeptala se po tom, co jsme jí oba pustili. "Asi už zítra." Vypadal překvapeně. "Už tak brzo? No tak dneska tě Mikey omluvím ve škole a běžte si balit, ale zejtra už půjdeš!" znělo to skoro výhružně. Políbil jsem jí na tvář. "Ano mami a děkuju." Vyběhl jsem schody do pokoje a lehl si na postel. Gee přišel chvíli po mně. "Tak tohle bylo jednoduchý." Řekl jen.
Podíval jsem se na něj. "To bylo. Hmm, s čím začneme?" vrhl se ke mně a políbil mě. "Hmm, netuším, ale potřebuju k tomu balení sílu." Jakoby znaveně si sedl ke mně na postel a podíval se na mě. "Sílu jo?" políbil jsem ho nazpět. "To pořád není moc." Tak jsem mu musel dát ještě jednu. A nakonec z toho byl polibek na dost dlouho. Gerard mi zajel pod tričko a rukou sjížděl od mích lopatek dolů, po páteři. Trochu jsem se zatřásl. Bylo to tak příjemné, že mi naskočila husí kůže. Odtrhl jsem se od něj.
"Takhle si v životě nezabalíme." Jen se na mě smutně podíval. "Máš pravdu." Vstal ode mě a šel ke skříni, otevřel jí a podíval se do ní. "Máme vůbec nějaké krabice? Nebo nějakou cestovní tašku nebo tak?" zeptal se bezradně. "Netuším." Řekl jsem popravdě. Hned jak jsem to dořekl vtrhla do pokoje máma. Dost jsem se jí lekl.
"Tady máte hoši nějaké krabice a nějakej ten kufr. Když budete chtít pomoct tak stačí říct." Usmála se na nás a odešla. Dejchal jsem docela zrychleně. "To… to bylo o fous." Vykoktal jsem. Gerard se na mě soucitně podíval. "Já vím, neboj, zejtra už se nebudem muset bát, že nám někdo vtrhne do pokoje." Přešel ke mně a už podruhé za dnešní ráno mě začal utěšovat. Vzal mě do náručí a kolébal semnou jako s dětskem. Za chvíli jsem se už uklidnil. Podíval jsem se na něj, do těch jeho krásnech očí, které jsem miloval už od dětství.
"Tak jdem balit?" přikývl, políbil mě na čelo. "Jdem."
Byla to vcelku sranda, našli jsme i pár věcí, které jsme hledali už pěknou dobu a naopak věci, o kterých jsme si mysleli, že je už nemáme. Třeba Geeho staré kresby, ještě když maloval jen krajinky. Nebo moje CD s Misfits, o kterém jsem předpokládal, že mi ho někdo nevrátil. A já za to tenkrát Raye zbytečně seřval, chudák, někdy se mu budu muset omluvit. Do večera jsme měli co dělat, ale zabalili jsme si většinu.
Gerard podle plánu šel za tou Alic, byl u ní skoro dvě hodiny!!! Během toho jsem pokračoval v balení našich věcí, máma mi trochu vypomohla. Konečně se vrátil. Vypadal spokojeně. "Tak co?" byl jsem zvědavej. Jen přikývl.
"Až zejtra půjdeš ze školy, půjdeš rovnou na tuhle adresu." Načmáral mi na papír pár řádek s naší novou adresou. Přikývl jsem. "Budu se snažit to tam udělat aspoň trochu k bydlení. Hmm, jsem ospalej, docela mi to dalo zabrat. Jdu se vysprchovat." Odešel. Já jsem si lehl do postele a přemýšlel nad tím, co všechno se za posledních pár dní přihodilo. Zjistil jsem, že moje tajná láska mě taky miluje a ke všemu se stěhujem do svého. Co víc si přát? Ani nevím, kdy se Gee vrátil ze sprchy, asi jak jsem byl znavený tak jsem usnul docela rychle, v oblečení…. Ráno mě budil Gerard
Komentáře
A co Doookie?! Co mi uděláš?! Takhle to je pak víc napínavý....
sice se říká v nejlepším přestat, ale tady se to jaksi nehodí takže pokráčkoo!! je to superová story :)
joj kiežby bolo sťahovanie tak jednoduché, akosi si fakt neviem predstaviť, že by moja matka zareagovala takýmto spôsobom kebyže jej oznámim, že zajtra sa sťahujem :D:D:D
Héééééj suprová story! tak aspoň že budou bydlet spolu co? XD