2. prosince 2007 v 14:25 | Anett
|
Tak, až po smajlíka (pro jistotu to je ještě tučně daný) to je ještě práce původního autora, zbytek je můj. Nevím, jak to původní autor zamýšlel se zápletkou, nevím, jakej chtěl konec ale teď to je přeci jen v mích rukou takže si pak prosím nestěžujte. Jdeme na to!!!
Gerard
"Tak Mikey ..." protočil jsem panenky.
"Teď zase chápej chvíli ty. Já jsem si to až do včerejška neuvědomoval, možná jsem byl slepý, rozhodně slepý k tvojí lásce, chtěl bych, abychom byli spolu. Já vím je to špatný, ale ..." hlesl jsem a vydechl s tím, že už není ta vhodná chvíle a už vůbec ne nálada.
Shodil jsem ho z klína, bylo mi ho líto, seděl na peřině zamyšlený.
"O.K Gee, dobrou noc" řekl smutně.
"Pro dnešek dobrou" lehce jsem se usmál a pohladil ho po tváři.
Ještě ke mně s nadějí vzhlédl, vymrštil se z postele a chytil mě za ruku.
"Chtěl jsi ještě ně..." nedopověděl jsem protože naše jazyky opět zmizely v polibku.
"Jo,chtěl ..."odpověděl po chvíli ... "tebe" :o)
A začalo vše na novo. Ale tentokrát to dopadne jinak, vím to já a on také. Znovu jsem mu strčil jazyk do krku. On mi odpovídal ve stejném tempu. Zajel jsem mu rukou pod tričko a sundal ho. Ještě že existujou pyžamové kalhoty, bez zipů, bez pásků... Ty měl bráška, do háje, pořád to zní hrozně blbě, ale co se dá dělat, budem si muset zvyknout, dole docela rychle. Byl neskutečně vzrušenej. Kdo z nás nebyl ale že?! Musel jsem se sám pro sebe usmát. Mikey se nezdál ale byl docela skušenej. Obratně mě také vysvlékl. Leželi jsme teď jeden na druhém, úplně nazí.
Náš dech se zrychloval. Jezdil jsem Mikeymu rukama po celém těle. Tolik touhy, tolik lásky co jsem k němu cítil a to nebylo jen bratrské. Tohle bylo něco víc, tohle bylo to, co jsem hledal. Nikdy mě nikdo nedokázal tak "rozparádit". Ať už to byla holka nebo kluk. Celou tu dobu jsem měl tu osobu doma a nevšímal si ho. Vždyť všechny jeho náznaky byly celou tu dobu tak jasné!
Nikdy semnou nezůstával dýl v místnosti když jsme byli sami. Nikdy mi pořádně ani nedovolil, abych ho objal. Všechno tohle bylo tak moc viditelné ale pro mě to bylo tak nepochopitelné. Chudák, musel si toho tolik prožít a já mu nepomohl. Ale teď, teď to všechno napravím. Dám mu jasně vědět, že tu je pro mě jedině on. Rukou jsem zajel trošku níž a Mikey vzdychal jako nějaká děvka. Líbilo se mu to a mě taky. Začal jsem zrychlovat tempo a za chvíli Mikey vybuchl. Zakvílel tak hlasitě až jsem se bál, že ho uslyší až na druhé straně ulice.
"Dál… víc…." Žadonil jako coura, která prostě nemá dost. A kdo by měl? Byli jsme oba skvěle rozjetý. Přetočil jsem si ho pod sebou tak, aby teď ležel na břichu. Těžce oddechoval. Hladil jsem ho po zádech. Můj stupeň vzrušení gradoval ale nemohl jsem na to jít jen tak zrychla. Byl to přeci jen můj malej bráška. (to jsou tedy úchylnosti, to vám povím, úplně se stydím to psát!!!)
"Určitě…. Seš si jestej?" zeptal jsem se ho mezi vzdechy, tep se mi zrychloval. "Dělej." Odpověděl mi. Jak si pán přeje, tak se také stane. Vůbec na nic jsem nečekal. Strčil jsem ho do něj úplně celej a nečekal jsem na nějakej rozjezd jako třeba že nejdřív začneme prstíky. Vůbec. Byl jsem nadrženej a musel jsem svou chuť ukojit. Mikey sykl ale neřekl, abych přestal, jen se prohnul v zádech. Zajel jsem znovu, přirážel čím dál častěji. Mikey stále vzdychal tak, jako ještě nikdy předtím. Trochu jsem mu ještě pomohl.
Našel jsem jeho penis (tak, a teď se přiznejte, kdo se červená?!) a začal mu ho znovu honit. Zrychloval jsem znovu. "Už, užžžž!!!" vykřikl jsem. Pocit slasti se mi rozlil po celém těle a taky jsem ucítil, že Mikey je také na vrcholu blaha. Vykřikl jen moje jméno a svalil se na postel. Já vedle něho. Čekal jsem, až se mi zklidní dech.
"To… bylo to úžasné." Nakonec jsem ze sebe dostal. Mikey se na mě otočil a políbil mě. Já ho objal.
"Děkuju ti za vše. Po tomhle jsem vždycky snil." Odpověděl mi. Byl jsem šťastný za to, že se mu to líbilo stejně jako mě.
"A co dál? Jak to bude dál? To si vždycky najdeme nějakou chvíli, kdy nikdo nebude doma? Takhle to nepůjde dál, zbláznil bych se z toho, z tebe." Slyšel jsem jeho hlas plný výčitek. Měl pravdu, takhle to nepůjde dál. Musíme s tím něco udělat.
"Něco s tím uděláme Mikey, slibuju ti to. Ale teď, promiň, nevim jak ty, ale já bych spal." Podíval jsem se na něj. Otočil ke mně svou vděčnou tvář. Přikývl a já se začal znovu zvedat, chtěl jsem jít do své postele. Ale zadržel mě.
"Prosím, zůstaň tu." Požádal mě. Lehl jsem si tedy znovu k němu, objal ho, líbl do vlasů a nechal se unášet sny. Sny o mě a mém malém bráškovi….
téééééda...by mě zajímalo, co by na to asi ti dva řekli.....=oD...a co by na to řekly Alíc a Lyn........na to, že Waycesty nemám vůbec ráda....fajn....