23. prosince 2007 v 22:25 | Anett+Pawluška
|
Frankie
No to nám den pěkně začíná. Dneska se teda uvidím s Gerardem po škole. Asi bych se měl zlobit, nadávat na tu babu, že mě okrade o kus volnýho času, ale já, já jsem za to snad ještě rád. Nevím sice jaký to bude, jestli se tu pozabíjíme, nebo si budem povídat....možná si nebudem jeden druhýho všímat. Kluci chtěli jít odpoledne na pivo a tak jsem jim naoko uraženě oznámil jaký mám na odpoledne "plány" já.
Když jsem po škole dorazil do učebny, ještě tu nebyl. Ušklíbl jsme se a sedl si do jeho lavice. No co, v nejhorším mě vyhodí někam jinam. Asi po pěti minutách ze rozletěly dveře a Gerard vešel dovnitř. Nejdřív se zarazil když mě viděl na svém místě, ale nic neřekl a přisedl si. Pak přišla ta stará pizda a oznámila nám že máme psát slohovku. Oba jsme se zatvářili strašně nadšeně, nezapomněli jsme to ani okomentovat. Pak ve mě ale zase něco začalo hlodat....strašně jsem se ho chtěl zeptat na to co bylo dřív....váhal jsem, ale nakonec něco ve mě bylo silnější než strach že ani neodpoví....."Hele Gerarde, můžu se tě na něco zeptat?" Překvapeně na mě zůstal koukat. "No jo, ptej se, ale se slohovkou ti asi moc neporadím" pousmál se jedným koutkem rtů. Takovej krásnej úsměv.Teď jsme na něj jako idiot pro změnu hleděl já. "Halooo Franku, nechtěl ses náhodou na něco zeptat?" začal mi pobaveně mávat rukou před očima. Pěknej trapas. "No víš já, no, myslel si někdy na to jaký to bylo dřív?! Byly jsme takový kámoši...a pak Mandy...no a celý se to posralo" řekl jsem a sklopil pohled do lavice.
Chvíli vypadal, že spíše se na mě vrhne a zaškrtí mě, ale pak se mu výraz ve tváři změnil. Nejdřív překvapený a pak, nechápavý? "No, máš pravdu, vždyť jsme jeden bez druhého nedali ani ránu a pak hloupá Mandy a konec a dopadli jsme takhle. Děláme si naschvály, mlátíme se." A jako důraz na svoje slova si ukázal na oči. To jsem se ale trochu zastyděl. "Jé, za to se omlouvám, za ten záchod, byl jsem prostě opilej a za Marka, on prostě nedokáže udržet nervy na uzdě. Je moc výbušnej." On se ale jen usmál. "Náhodou, vypadá to mazácky, aspoň se nemusím teď malovat." Nervózně jsme se tomu oba zasmáli. Chtěl jsem se ho ještě zeptat na pár věcí, ale na co? Nějak jsem teď nevěděl, a přitom by mě toho tolik zajímalo. "A jak se má Mikey?" dost zvláštně se na mě podíval. "Páni, ty si ještě pamatuješ šmatlu? No, má se fajn, dělá si z nás docela srandu, prej že když si vzpomene na naše nerozlučný léta a pak na tohle tak že prej to je vtipný a že jsme idioti." Povzdechl si. Mikey má pravdu, jsme idioti. Když jsem tak o nás přemýšlel tak mi vlastně došlo, že Gee byl vždycky můj nejlepší kamarád. "Hele, uzavřem mír?" začal se smát, jeho smích byl zvonivý a nesl se učebnou. "Jasně, mohly bychom." Podal mi ruku a já mu jí stiskl.
V ten moment jako by mi v břiše explodoval ohňostroj, který vystřeloval motýlky snad do všech stran. Cítil jsem jak se začínám potit. Rychle jsem odtáhl svou ruku od té jeho. Co tohle sakra bylo?! Řekl jsem si. Jako by toho nebylo málo, hlavou mi probleskla vzpomínka na tu jeho kresbu. Znova jsem se lehce zachvěl. "Děje, děje se něco Franku?" zeptal se mě najednou udiveně. "Ne, v poho jen, jen se mi trošku zamotala hlava, je tu hroznej vzduch, měl bych otevřít okno" zvedl jsem se a jedno otevřel. "Co takhle napsat tu slohovku?" sakra co to zase melu?! "Myslím, že na to už stejně není čas" Řekl a kývl směrem k hodinám. Během chvilky se do třídy vřítila učitelka. "To jsem si mohla myslet že si ani nevyndáte papíry. No mě je to jedno, já propadat nebudu!" řekla a nasupeně odešla ze třídy. "Tak, tak už asi půjdem ne?" skoro jsem zašeptal. "JO asi jo. Franku není ti ještě blbě?! Si nějakej divnej" najednou byl zase nějak moc starostlivej..... "Ne dobrý" U hlavních dveří mě poplácal po zádech. "Tak teda, ahoj Frankie" Frankie?! To už je let co mi takhle řekl......
jeeej :) to je paradne :)
uz nech je tu pokracovanie :D