20. prosince 2007 v 19:33 | Anett+Pawluška
|
Gerard
Ten malej prďola má fakt páru, teda ránu. Na oku budu mít pořádnýho moncla! Mikey se mi docela smál, šmejd malej. Naštěstí jsem se tak neztřískal jako minulej maturiťák. Jako vždy jsem se šel projít a zabrousil do mého oblíbeného altánku, chodívám si tam sedat a kreslit. Kreslil jsem už docela dost dlouhou dobu, najednou jsem zjistil, že ten obličej patří tomu hajzlovi Frankovi!!! Pak se na mě odněkud vyrojila ta jeho parta.
Jeden z těch vazounů mě povalil na zem a už se mě chystal udeřit. Ještě, že tu mám sebou Boba. "Hej vy hajzlové, nechte ho bejt!!!" zakřičel ochranářsky. "A to jako proč?" odsekl mu ten vazoun. podíval jsem se kolem a uviděl jsem Franka, ve tváři měl vystrašený výraz. To je určitě odplata za ten včerejšek. Pomalu vyšel ty tři schůdky co v altánku jsou a přišel až k nám. Všiml si na zemi tý kresby. "Ne, nech jí." a v ten okamžik jsem jí schytal. Super, tak už se nemusim ani malovat, obě oči teď budu mít barevný, prej si můžu vybrat podle nálady.... Bob se na toho kluka vrhnul a začal do něj taky mlátit.
Ostatní jen přizvukovaly. Frank ale došel k tomu mému výtvoru a podíval se na něj. Na chvíli měl v očích výraz velkého překvapení. "Nech toho Marku, pusť ho." Ten vazou, Mark, zrovna dával Bobovi další ránu. "Cože?" nechápavě se na něj otočil. "Řikám, nech toho!" rozkřikl se. Ostatní se na něj podívaly, s respektem v očích. Mark Boba nechal. Pomohl mu na nohy a jen koukal na Franka. "Jdeme pryč." zavelel. Kluci se teda otočily a začaly odcházet. "Tohle si nechám." jen mi ukázal na jeho obrázek. Stále na něj koukal jako na velké zjevení. Po schodech šel jako ve snách, kdyby na něj ten Mark nezavolal asi by hodil hubu
"Hele kámo, seš v pohodě?" zeptal se mě starostlivě Bob. Pořád jsem byl z celý tý situace tak nějak mimo. "J- jo ,myslím že jedna rána navíc už mi moc neublížila" Oba jsme pak mlčky seděli vedle sebe. Nevím na co myslel on. Jen vím, že já jsem z toho všeho měl pěknej bordel v hlavě. Než se objevili ti hajzlové, tak jsem se snažil pochopit proč se v mém náčrtu objevila Ierova tvář. Nevím kolik už je to let, co se naše party nenávidí, dělají si naschvály, ponižují se navzájem....a najednou....najednou se objeví v mé kresbě?!..
A pak ten jejich famózní příchod....Když jsem uviděl Franka, najednou jsem začal zuřit. Jen tak se mi vplíží bez varování do myšlenek a vzápětí zjistím, že mě chce nechat zmlátit.....Ale proč to pak sakra zarazil? Copak nechtěl vidět jak platím, jak platím za jeho veřejný ponížení?! Proč si tu kresbu sakra vzal?! Chce jí teď všem ukázat?! Aby každej viděl kdo se zase "Buzně" honí v hlavě?!....Ne to ne, to by na to přece nekoukal jako by snil.....
Dost podivně dlouho jsem přemejšlel nad tím, kdy se mezi náma vlastně vznikla ta nevraživost. Bylo to snad už na základce?! Asi tam, ale proč? To jsem mu podkopl nohy a on mě za to nesnáší nebo on je podkopl mě? Ne, bylo to kvůli holce, jako vždy, kdybych už tenkrát věděl, že jsem teplej, dopadlo by to tenkrát jinak? Ne, asi ne. Jak se jen jmenovala? Mandy, Amanda? Fakt nevím. Tenkrát jsme o ní staly oba, předháněly jsme se v dárcích. Nakonec jsme oba ostrouhaly, začala chodit s Mikeym. Ale to stačilo k tomu, abychom se začaly nesnášet. Pak to byly samé naschvály, jako lepidlo na židly, shnilá jablka v batohu, práskání učitely věci, které ani jeden z nás neudělal, samé lepší věci. A pak střední, každej si našel svojí skupinku lidí, ale naschvály trvaly dál. Jako vypáčené skříňky, a nebo, to byl vrcholný Frankův kousek, když se dozvěděl, že jsem teplej tak to musel rozhlásit, ale né ledajak, přímo rozhlasem. Všichni to ale vzaly vcelku dobře, moji kamarádi to už dávno věděly a ti co se o mě nezajímaly, tak těm to bylo ukradený. Zatím poslední naše roztržka byl dnešek a ten včerejšek na maturiťáku. Jsme oba ve třeťáku, bohužel ve stejné třídě.
Jo, tak takhle to nějak bylo, čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem si říkal, že to je fakt stupidita, ale už to nešlo vzít zpět, už se stalo. Ale nechápu, proč mě dneska vlastně ubránil, proč si vzal můj výkres?
Frankie
Pomalu jsme vycházeli parkem do centra. Kluci mlčeli...Byl jsem rád. Ale věděl jsem, že jejich mlčení nebude trvat věčně. Došli jsme k občerstvení. "Čtyřikrát Cheese a dejte nám i chlazený pifka" řekl Mark tomu chlapíkovi. Šli jsem si sednout k náměstí. "Takže...." začal Tonny. "Co?" podíval jsem se na něj. "No myslím že nám chceš něco říct, ne?!" vetřel se do hovoru Mark a Tonny s Danym souhlasně přikývli. Jejich pohledy mě upřeně sledovaly. "Já jsem prostě nechtěl, aby pak o mě ještě rozhlásil, že nejsem schopnej zmlátit ho sám a tak na něj posílám svojí partu, to je všechno" zdálo se že to kluci vzali, ale co já vím. "Hele nezlobte se ale asi půjdu domů. Ze včerejška je mi fakt pořád blbě.
No jo no, prostě nezapomenutelnej maturák......ve všech směrech!" dodal jsem si tiše pro sebe. Došel jsem domů a v pokoji padl na postel. Tolik věcí mi zmateně v hlavě přeskakovalo.....jedna přes druhou. Proč sem toho hajzla nenechal zaplatit za to co udělal?!!!" Zvedl jsem se a sundal si mikinu....na zem vypadla ta jeho kresba.Vzal jsem jí do ruky....jako bych se díval do zrcadla...každičkej detail mojí tváře naprosto dokonale přenesl tužkou na papír. Ale proč?! Ježiš prober se Franku, zazněl najednou hlas kdesi v mojí hlavě. Zmuchlal jsem kresbu a hodil jí do koše.
Lehl jsem si na postel a přemýšlel nad tím Wayovic klukem. Proč jsme se vůbec nesnášely? To už ani nevím a je mi to jedno. Poslední dobou to je ale mezi náma takoví divný. Už si neděláme takové naschvály, pokud nepočítáme ten maturiťák, občas se i pozdravíme na chodbách, to už ale musí bejt. A proč nad tím vůbec přemýšlím? Šel jsem se znovu osprchovat, cítil jsem se špinavý. Po sprše jsem vešel znovu do pokoje a podíval jsem se na ten bílí list papíru, který vykukoval z koše, ta jeho kresba. Ani nevím proč, ale rychle jsem přešel ke koši a vyndal ten papír z něj.
Narovanal jsem ho a znovu se na sebe podíval. Byla to tak dokonalá podoba! Všechno bylo přesně tam, jak má být, ty tahy tužkou, byly tak jemné, tak dokonalé, kreslené jakoby s citem, s citem? Jsem normální? Položil jsem ten papír na stolek a šel spát. Ráno na mě jako vždy čekaly kluci a šli jsme společně do školy. U školy jsem spatřil Gerardovu skupinku. Radši jsme se jim vyhnuly a zapluly do školy. První hodina byla ve znamení spánku. O malé přestávce jsem viděl Gerarda u jeho skříňky, obě oči měl takové divné.
Přešel jsem k němu. "Ahoj." zmateně se na mě podíval. "Od kdy se spolu mi dva bavíme?" řekl mi nevěřícným tónem. Pořádně jsem si ho prohlídl. Oči měl tak trochu namakeupované?! Ale chápal jsem ho, musel nějak schovat ty moncly, píchlo mě z toho u srdce když jsem si uvědomil, že za oba monokly můžu já. "Promiň." jen jsem ze sebe vypravil. Teď na mě koukal jak na blázna. Ostatní se po nás otáčely, nebylo ve zvyku, že se spolu mi dva bavíme, sami bez našich skupin a ještě normálně. "To je dobrý." zabouchl svou skříňku a odešel.
super! dál dál :)