30. prosince 2007 v 23:38 | Anett+Pawluška
|
Gerard
Byl jsem docela zmatenej z toho, co dělal Frank, všechno bylo v pohodě ale pak prostě obrátil a odešel! Viděl jsem ho, jak šel k tý svojí partě. No jo no, prostě to tak je, nic jiného jsem ani čekat nemohl. zaplatil jsem za svůj koktejl a šel jsem domu.
U branky stál Bob. "Ahoj kámo." řekl jsem mu. On se na mě otočil. "Zdarec, cos dělal celej den?" zajímal se. "Byl jsem s Frankem." na co mu lhát? On mi Franka po tom co jsme se pohádaly vcelku nahradil, říkal jsem mu všechno. "Pojď dál." otevřel jsem branku a šli jsme ke mě do pokoje. "A?" jen mi na to odpověděl. "Víš, popravdě, asi jsem se do něj zamiloval." vyklopil jsem mu všechno. Jen tam tak seděl a nic neříkal, začínal jsem panikařit. "Čekal jsem to, ale chápu tě, teda né že bych byl teplej ale vim co myslíš, on je vcelku pěknej, a možná i fajn tak to chápu." polkl a čekal na to, co řeknu. "Jenže nejde to, on má pořád tu svojí partu a já mám vás, nejde to." jen jsem vzdychl.
"Hele kámo, rád bych ti nějak poradil, ale vážně nevím jak" zesmutněl Bob. "Ale ne to je v poho, já jsem rád, že mě aspoň vyslechneš" víc jsem od něj v tu chvíli opravdu nežádal. "Bobe, pořád musím myslet na to proč odešel. Tak z ničeho nic....nejsem si ani vědom že bych řekl něco co jsem neměl...." znova jsem si vzdychl. "To se nějak vyřeší Gerard!" pohladil mě přátelsky po zádech. V ten moment jsem se musel v duchu smát. V jednu chvíli je Bob můj bodyguard, pak vrba ...najednou utěšovatel... "Hele já v tom sice moc chodit neumím, ale napadlo mě, co kdyby sis s ním někde domluvil spicha, mohli byste jít třeba do kina...a pak se ho na to nenápadně zeptej. Je to divný že najednou tak rychle odešel! Tak chtěj odpověď ne?!"spustil na jednou Bob. Sám bych asi nic nevymyslel, nato jsem měl v hlavě moc velkej zmatek....
"Asi bych mu měl zavolat." Obrátil jsem se na Boba čekajíc na jeho reakci. "To není špatný nápad." Vzal jsem teda telefon a zjistil, nemám na něj číslo!!! "Sakra!!!" zařval jsem. Bob se na mě podíval dost vylekaně. "Co je?" "Nemám na něj číslo, nestačil jsem se ho zeptat." Tak to je dost závažnej problém." Řekl. "No, tak já někomu zavolám a poptám se, chceš?" to je roztomilý, že mi tak chce Bob pomoci. "Ne, to je dobrý. Uvidím ho přeci zítra ve škole, ne?!" "Jasně, to zní rozumně. Hele kámo, já už musím jít. Tak zatím čuz." Zvedl se a odešel. Já zase zůstal v pokoji sám a přemýšlel jsem nad sebou a nad Frankem.
Hmm..to dopadne zajímavě..:)