29. prosince 2007 v 21:32 | Anett+Pawluška
|
Z mojí jednorázovky (spíš mojí perverzní nálady) se nakonec stala story. Nevím přesně v jakej okamžik, jestli to bylo tim, když chtěl Gerard prostě jen líbat nebo tím, když Frankie přijel domu a uvědomil si, že Gerarda miluje, fakt nevím ale v jednom, z těhle okamžiků si tahle story začala žít svůj vlastní život. Vždy, když jsme měly s Pájou psát další pokráčko tak se nám ta story líbila víc a víc. Ikdyž jsme si říkaly, že máme totál vyplej mozek tak nevím jak u Páji ale u mě, když jsem začala psát tak to prostě nějak stejně šlo, prostě se to psalo samo. Připadala jsem si, jako bych tam byla s nima, přesně to viděla.
Nevím jestli se vám bude líbit konec, ach ano, je tohle konečnej díl, ale prosím, hodnoťte ho srdcem a né tím, že sem vám prostě ukončila další story. Páni, já se tu vykecávám a přitom bych sem měla dát to, na co čekáte.
Tak, poslední díl, vychutnávejte si každé slovo, každou větu. Jdeme na to.
Zastavil jsem na jeho místě. Vystoupil z auta, ještě jsem viděl jak si to auto odváží MÉHO Gerarda. Vzteky jsem kopl do kola a trochu si zanadával. Ostatní kurvy se na mě podívali jako na debila. "Co je pane? To víte no, Gerard, je z nás nejlepší, nikdy neměl nouzi o práci." Štěkla na mě nějaká štětka. "Hele podívej, staví ti zákazník." Otočila se, ale když zjistila, že jsem si z ní dělal jen srandu tak mě vyfakovala. Poslal jsem jí vzdušnou pusu. Nasedl do auta a jel, jen jsem jel. Co mám dělat? Gerard odjel někam s nějakym páprdou. Doprdele ale jak žárlím!!! Ještě jak se na mě tak smutně otočil!!! Vždyť nemusel nikam jezdit, dal jsem mu na výběr. Nakonec jsem se rozhodl, že pojedu domu.
Jen co jsem ale otevřel dveře tak mi všechno připomnělo Gerarda, ty dva hrnky od kakaa, gauč, na kterym jsme spolu seděli. Ať si políbí doháje!!! Šel jsem do koupelny, sedl si na záchodovou mísu a brečel, brečel jak holka, kterou zrovna opustil její kluk. Já na tom ale byl hůř, můj kluk šuká s jinym a navíc je to jeho práce!!! Šel jsem do kuchyně, otevřel lednici, vytáhl z ní flašku vodky a šel se ožrat, za chvíli byla prázdná. Kurnik, zvedl se mi kufr tak jsem šel zvracet na záchod. Když jsem dozvracel, podíval jsem se na sebe do zrcadla, mám úplně rudý a opuchlí oči. Propláchl jsem si je, vyčistil si zuby a s pocitem, že se semnou točí celej svět jsem usnul.
"Promiň." Uslyšel jsem někoho říkat, pomalu jsem rozlepil oči a podíval se na Gerarda. "Ty…" chtěl jsem něco říci ale pospíchal jsem znovu na záchod, zvracel jsem docela dlouho, Gerard jen stál ve futrech a díval se na mě.
Asi po deseti minutách jsem už neměl co zvracet. Otočil jsem se směrem ke dveřím a on tam pořád stál. Zase ten jeho pohled. "Tak pojď pomůžu ti vstát" přistoupil ke mě a pomalu mě zvedal. Dovedl mě k umyvadlu a začal mi jemně omývat obličej. Měl jsem na něj vztek, hroznej vztek, ale zároveň jsem ho miloval. Snažil se mi studeným hadrem ochladit čelo ale já jeho rudce pevně stiskl. Donutil jsem se ho dívat se mi přímo do očí. "Víš jak mi bylo Gerarde?! Víš jak mi do háje bylo?!" křikl jsem na něj a cítil jak se moje oči plní slzami. "Franku já..." "Ne ty nevíš jak mi bylo když jsem jel domu a věděl že mi tě zrovna někdo šuká nebo že ho někomu kouříš" chtěl jsem ho odstrčit a utéct někam pryč....byl rychlejší. Zastavil mě a pevně objal. "Je mi to tak líto Frankie!" nebyl jsem schopnej udělat nic jinýho než svoje ruce také obmotat kolem něj.
Gerard se ke mně ještě víc přitiskl, líbl mě do vlasů. "Já, když jsem s tim chlápkem, no, ty víš co tak jsem nemohl, prostě jsem myslel na tebe. V půlce jsem vypadl, ani sem nedostal zaplaceno. Přišel jsem k tobě, náhradní klíče jsem našel na věšáčku a našel tě, jak spíš. Pár hodin jsem se na tebe jen tak koukal. Prosím, odpusť mi to!!" pořád mi stékají slzy z očí. Proč se mi vůbec ospravedlňuje? Vždyť je to stejně jedno. "Je to jedno Gerarde, je to tvoje práce." Vysoukal jsem ze sebe mezi vzlyky. "Ne, teď už ne." Přinutil jsem se podívat se mu to očí. Měl je také zalité slzami. "Vážně?" jednou rukou povolil stisk a utřel mi slzy. "Ty jsi pro mě to nejcennější co mám a nechci to ztratit." Políbili jsme se.
O 3 měsíce později
Ráno jsem se probudil a přitáhl si Gerarda blíž k sobě a políbil ho do vlasů. Potom jsem znovu usnul. Probudila mě až vůně čerstvé kávy a pečiva. "Dobré ráno lásko" řekl mi Gee a podal mi šálek kávy. Sedl si vedle mě na postel a chytl mě za ruku. Propletl jsem své prsty mezi jeho a usmál jsem se na něj. Sebral mi kávu z ruky a položil jí na noční stolek. Políbil mě na rty a zachumlal se pod peřinu vedle mě. "Lásko měl bys už jít do práce řekl jsem mu" "Když mě se od tebe tak nechce" zamumlal a přitiskl se ke mě ještě víc. Chvíli jsme se jen tak mazlili a užívali si přítomnosti toho druhého. "No dobrá už raději půjdu, víš jakej je můj šéf když přijdu pozdě!" dal jsem mu polibek na rozloučenou a on rychle vyběhl z domu. Za oknem jsem pozoroval jak odjíždí pryč ...asi mě viděl a zamával mi.
Už to jsou tři měsíce, co jsme spolu, co spolu bydlíme, milujeme se. Gerard hned po tom, co byl s tím chlápkem naposledy nechal skutečně toho nejstaršího řemesla. Našel si normální práci. Pracuje v knihkupectví, hrozně rád čte tak je to pro něj práce jak stvořená. Je skutečně dokonalý a každým dnem ho snad miluju víc a víc. Otočil jsem se od okna a podíval jsem se na noční stolek. Byla tam fotka, nás dvou, v objetí. Usmál jsem se. Šel jsem do koupelny si vyčistit zuby a pak do práce, už se těším na večer, až přijede a já ho obejmu a on mi zašeptá ty krásná slova, ty dvě slova, co mi změnily život.- "Miluji tě."
The End
To je krásne! Lepší koniec byť nemohol. Hrozne, hrozne krásne :)