29. prosince 2007 v 0:00 | Anett+Pawluška
|
Prostě proto, že vás mám ráda.
"Tak....máme dojedeno, takže asi zaplatíme a pojedem ne?" řekl smutně Gerard a hrál si s prázdným talířem. "No když už chceš tak dobře, dojdu to zaplatit." zvedl jsem se a šel k číšnici. On už stál mezi dveřma a koukal se do země. Udělal jsem něco špatně?! Proč se sakra najednou tváří tak divně?! "Tak jsem tu, můžeme jet" pohladil jsem ho po rameni když jsem došel k němu. "Hele Franku to je dobrý, já se odsud dopravím sám" stále hleděl do země.
Začal jsem panikařit. "To je v pohodě Gerarde, vždyť to mám stejně při cestě, tak si nasedni" "Nemáš to při cestě!" skoro vykřikl a jeho pohled mě probodl. "Sakra co se to děje?! Proč ses najednou tak změnil?!" skoro hystericky jsem na něj vykřikl. Jeho oči se leskly a já v nich zase viděl ten smutek. "Nemáš to při cestě, protože já musím na dálnici! A ne domů!" ten zbytek už skoro zašeptal. Obešel jsem auto a obejmul ho. "Nemusíš tam Gee, nemusíš." vytrhl se mi. "Sakra nech toho Franku. Víš moc dobře že nic jiného než dělat dobře všem kdo si namane neumím!" bylo mi ho v tu chvíli líto. "Já ale nechci abys tam jel zpět! Prostě ne!" "Je mi líto, já tam musím!"
Podíval se do země. "Ne, prostě, tam nepudeš a už sem řekl!" rozhodnul jsem rázně. Gerard ale zakroutil hlavou. "Ty to ale nechápeš, já tam fakt musím. Je to moje práce." Podíval jsem se na něj těžce nechápavě, jak že tam musí? "V práci můžeš dát klidně výpověď." Odsekl jsem. Teď na mě upřel svůj pohled, tak soucitný, tak láskyplný. "Frankie." Hlesl a pohladil mě po tváři. "Já tam prostě musím, mám malej byt, velkej nájem, žádnou jinou práci, peníze prostě potřebuju." Chytl jsem mu tu ruku, kterou mě hladil. "Gerarde, prosím, buď dneska semnou." Hodil jsem na něj hrozně smutnej pohled. Vzdechl a podíval se na mě takovým úžasným pohledem. "Tak jo brouku." A políbil mě.
Sedli jsme si do auta a chvíli jen tak mlčeli. "Kam, kam bys chtěl jet Gerarde?!" řekl jsem mu a on se na mě tázavě podíval. "Já nevím to je fuk. Vlastně to tu ani moc neznám. Pořádně znám jen svůj malej byt a.........dálnici" všiml jsem si jak zase zesmutněl a díval se ven z okýnka. "Víš co? Pojedem ke mě, uděláme si horký kafe, přitulíme se na gauči a budem jen tak koukat na nějaký filmy, co ty na to?!" "Nejsem proti" zamumlal a vyrazili jsme ke mě. Celou cestu jsem mysle na to jak mu zabránit se prodávat. Když jsem k němu jezdil jako zákazník tak mi to vyhovovalo...ale takhle.......ne, to ne! Nesnesu aby ho šukali nějaký oplzlý chlápci. Asi po deseti minutách jsme dorazili ke mě. Bylo vidět že je Gerard překvapenej jak je to tu velký.
"Máš to tu pěkný." Prohodil mezi dveřmi. "Dík." Hodil jsem klíče na stolek a šel do kuchyně. "Dáš si tu kávu?" houkl jsem na něj. Zrovna se zabýval obývákem. "Nemáš spíš kakao?" úplně jsem na něj vytřeštil oči. "Kakao?" zeptal jsem se znovu, jestli jsem nepřeslechl. Zářivě se usmál. Proč ne, zamumlal jsem si pro sebe. Vytáhl jsem teda kakao a udělal nám kakao. Gerard si sedl ke stolu. Bylo to takové divné ho tu mít, prostě do včerejška to byl jen kluk z ulice, jen ten, kdo mi občas udělá dobře ale teď je u mě doma. Otočil jsem se na něj se šálky a usmál se. Nervózně se na mě taky usmál. Dal jsem šálek před něj. "Dík." Vzal si ho do ruky a napil se. Začal jsem se smát. Udělaly se mu takové ty mléčné fousky. Přišel jsem k němu a začal ho něžně pusinkovat.
Obmotal si ruce kolem mého pasu a palcem mi lehce hladil záda. Pak se ode mě oddálil. "Nebudeš si vyčítat, že sis do domu přitáhl někoho jako jsem já?!" řekl a dlouze se mi zadíval do očí. Jako odpověď jsem ho začal líbat na krku a ušním lalůčku. "Víc nepotřebuju slyšet" zašeptal a zajel mi rukou pod tričko. Bylo to hrozně příjemný. Lehce jsem do něj strčil jako náznak toho že chci aby přešel na gauč. On mě ale zastavil "Vystydne nám kakao a já na něj mám opravdu velkou chuť" najednou jsem v jeho očích uviděl malýho kluka, bezstarostného. "Tak dobře, jdem to dopít" Sedl jsem si naproti němu a nemohl jsem z něj spustit pohled. Cítil jsem jak mám na tváři stále úsměv. "Co se děje?" zrozpačitěl. "Mám tam zas fousy od kakaa?" "Ale neee nemáš, neboj, jen se mi líbí tě pozorovat, to je všechno" opětoval mi můj úsměv a nalil do sebe zbytek kakaa.
"Půjdem se teda podívat na nějakej ten film?" zase vypadal jako dítě. Ksakru, fakt ho miluju. "Můžem, tak se přesunem do obýváku." Vstal, já taky. Sedl si na gauč. Já šel k dvd a něco tam pustil. Šel jsem si přisednout k Geemu. Sedl jsem si přímo k němu, on mi dal ruku kolem ramen a přitáhl si mě k sobě blíž. Hlavu jsem zabořil pod jeho bradu a přičichl. Měl tak krásnou vůni. Vzal jsem ovladače a nejdřív zapl televizi a pak dvd. Ježiš co to je? Hledá se Nemo? Páni, je to kreslený. Víčka mi ale začala docela padat, jak jsem se večer moc v tom autě nevyspal tak jsem usl při pohádce, krása. Hlava mi spadla Gerardovi do klína, stále jsem nějak vnímal. Hladil mě po vlasech. Po pár hodinách mě vzbudil. "Drahoušku, je večer, pojď, půjdem spát." Přikývl jsem tedy. Dostali jsme se do ložnice, vysvlékli se padli únavou do postele. Přitiskl jsem se na něj a tak krásně usnul.
Probudil jsem se a chtěl ho obejmout. Místo toho jsem nahmatal jen prázdné studené místo vedle sebe. Nejdřív jsem si řekl že ještě spím..ale tak to nebylo. Jeho postel byla ustlaná, nikde žádnej vzkaz. Nevěděl jsem co dělat. Všechno to bylo tak dokonalý, krásný...a teď?! je to pryč. Proč odešel? Proč se aspoň nerozloučil?! Najednou mi to došlo...vím kde je! Nezdržoval jsem se zbytečnou snídaní a pospíchal do garáže. Cestou jsem přemejšlel co udělám až k němu přijedu..co mu řeknu?! Blížil jsem se k místu kde obvykle stál. Už z dálky jsem rozpoznal jeho postavu. Než jsem ale k němu stačil dojet, přibrzdilo u něj nějaký tmavý auto. Naklonil se do okýnka a něco si povídal s řidičem.....rychle jsem šlápl na plyn, ale bylo už pozdě. Gerard se na mě smutně otočil a nastoupil do toho auta.
fakt moc nádherný.prosííím pokračování!!!!!