26. prosince 2007 v 21:46 | Anett+Pawluška
|
Aby se neřeklo že jsem až tak moc zlá.
V klíně měl už zase pořádnou bouli. "Franku...." jen vzdychl. Gerard mě začal hladit po těle. Projíždělo mnou elektrické pulsování. Byl jsem prostě zase nažhavenej. "Můžu?" jen se zeptal Gerard. Trochu jsem ho nechápal. "Co?" "Zasunout...."
Na vteřinu jsem znejistěl, ale pak jsem kývl a pohladil ho po tváři. Takhle se na mě ještě snad nikdy neusmál. Pomalu mě otočil a prsty přejížděl po mojich bocích, jazykem kroužil na mé páteři. Ještě ani nezasunul a já už se zmítal z jeho dotyků v extázi. Potom mě chytil pevně a přirazil. Zvrátil jsem hlavu a neudržel jsem v sobě sten.
Prsty jsem se zarejval do sedačky, spodní ret jsem si skousl. Gerard mi stále hladil záda, přejížděl po páteři, pod každým jeho dotykem jsem roztával. Přirážel stále dál a dál. Sténal jsem jeho jméno a on to moje. Bylo to neuvěřitelný, okna se nám už zamlžila úplně.... (vzpomněla jsem si na Titanic... :o)
Stále zrychloval tempo a já měl pocit že tu vlnu rozkoše už nejsem ani schopnej unést. Rukou si ještě stíhal hrát s mým nástrojem. Musel jsem se silně kousat do spodního rtu. S vykřiknutím jeho jména jsem se udělal, on hned po mě. Vyčerpáním se na mě sesunul. Jeho tělo bylo tak horké.....začal mě líbat na krku a hladit po stehnech.....
Já se na něj otočil a podíval se na něj. Stále jsme tam byli, dva nazí chlápci v autě. Jenže teď v tom bylo něco víc. Díval jsem se mu do očí a náhle si uvědomil, že má fakt krásné oči. On se díval na mě. Přiblížil jsem se k němu. On se mi podíval na ústa a pak zpět do mích očí. Políbil mě tak něžně, jakoby to bylo poprvé, jako bychom byli na rande, tak nesměle. Já mu polibek opětoval. Chytl jsem ho za krk a prostě ho jen tak líbal.
Pomalu jsem se zase sunul k jeho bokům, ale on mě najednou zarazil .... "F-Franku ne, já tohle nechci, chci abys mě líbal....prosím, jen mě líbej!" řekl to tak žádostivě. Jemně jsem ho chytl za bradu a spojil své rty s jeho. Lehce je rozevřel a naše jazyky si spolu začaly hrát. Šimral mě na zádech...měl jsem z toho všeho tak divnej pocit. Jako bych ještě nikdy nic podobného nezažil. Najednou ten divnej pocit přerostl ve strach, ani nevím proč a z čeho...ale bylo to tak...."Hele Gerarde,asi, a- asi se oblíknem a já tě zas odvezu okey?! už bych měl jet" řekl jsem mu a v jeho očích jsem uviděl zklamání.
"Jasně, to, no, jinak to asi nepůjde." začal sbírat svoje oblečení po autě a když se oblékl vyšel z auta, pršelo. Oblékl jsem se taky a vyběhl za ním. "Gerarde, počkej, já tě odvezu." chytl jsem ho za rameno, vysmekl se mi. Ruce měl v kapsách. "Nech mě, jdu domu." a šel dál, ani se za mnou neotočil. Stál jsem tam a jen tak na něj zíral. Proč jsem se cítil ublížený? Proč jsem cítil, že já ublížil jemu?! Nasedl jsem do auta a jen tam tak seděl, v rukou svíral volant a brečel, ale proč? "Kurva!!!" zařval sem přes celé auto.
Chvíli jsem tam ještě jen tak seděl a pozoroval jak kapky deště pomalu stékají po okýnku...bylo jich tolik že jsem vůbec neviděl ven. Snažil jsem se vzpamatovat z toho všeho co se stalo,ale nešlo to. Nastartoval jsem a vyrazil k domovu. Ale má to vůbec cenu tam jet?! Ležet v posteli a čumět do stropu?!....co jiného mi zbejvá. Cestu jsem si prodloužil kolem místa kde Gerard obvykle stojí...nebyl tu.....praštil jsem do volantu a zaklel
Jel jsem domů......neměl jsem ani chuť zapínat stěrače...na co ?! Ať si prší ...ať nevidím ven..ať se klidně vybourám vždyť je to fuk. K čemu ten můj život vlastně je?!...zdárně jsem dorazil domů a zamkl auto. Dál jsem přemejšlel...je to fakt na co ten můj život je?! Ráno jedu do práce, večer na silnici kde se nechám vykouřit ......Pak se to zvrtne s Gerardem...ale já dostanu strach..má tohle smysl?!
moc dobrý už se těším na další díl:-)