close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Déšť 2 - END

7. prosince 2007 v 23:37 | Anett+Helča |  Cooperation -> Déšť
Druhý díl. Snad se vám to líbilo. Řádně jsem to po sobě a Helče nečetla takže se omlouvám za chyby.
Jo, ke zbytku. Pája dopsala My chemical romance takže se můžete v nejbližší době těšit na pokráčka a konečnej díl, můžu vám říct, je to fakt krásný!!!


Šli jsme tím parkem ruku v ruce. Mačkali se na sebe a pořád se pošťuchovali. Bylo tam hodně lidí, ale nám vůbec nevadilo, že rodiče vždycky chytnou dítě za ruku a odvlečou ho pryč. Byli jsme šťastní, že máme jeden druhého. Došli jsme pomalým krokem asi doprostřed parku a sedli si na lavičku. Položil si mi hlavu na rameno a spokojeně oddechoval. Já jsme zavřel oči a užíval si, že seš se mnou. Čím déle jsme spolu byli, tím více jsem si tě užíval a vážil. Seděli jsme tam dlouho, několik hodin. Občas jsme se políbili, občas pošťouchli. Bylo mi opravdu náramně.
"Tak jak to bude teda s tou zrzkou?" Zeptal jsem se tě.
"Kolik je hodin? Budou mít ještě někde otevříno?" Smutně ses na mě koukl. "Asi nebudou co? Nebo je tady ňáká noční zmrzlinárna?" Pořád si hrál ten tvůj smutný tón a tvářil ses opravdu zdrceně. "No nevadí, tak zejtra." Řekl jsem s úsměvem a znovu tě políbil. "Tak jo." Odpověděls a hlavu sis znovu uložil na mém rameni. Všechno dokonalé musí ale jednou skončit.
Po naší zmrzlinové procházce se začalo všechno kazit. Čím to ale bylo? Proč se to tak pokazilo? Nechápal jsem to. Já myslel, že to je dokonalý! Evidentně nebylo. Nepřišel si zamnou už asi týden, začal jsem mít strach. Zavolal jsem ti, nevzals mi to. Začal jsem být nervozní, co se děje? Stále jsem si říkal. Najednou z toho byl měsíc, z měsíce půl roku. A já sedím tady, u okna, kde to všechno začalo, kdes mi řekl, jak jsou kapky deště uklidňující. Mě ale neuklidňují!!! Neřekl si mi proč si odešel, nebral mi telefony tak proč tu nad tebou znovu pláču? Nebylo pláče už dost?
Je to dlouho a stále mi to ale rvalo srdce, stále jsem tam měl šrámy a jedinej, kdo mi je mohl zahojit si byl ty. Naštval jsem se, projel jsem pěstí sklem, klouby mi začaly krvácet. Dovnitř domu se pustila zima. Jsem to ale kus vola, v zimě to není moc dobrej nápad si třískat do oken. Odešel jsem od okna. Vzal jsem si na sebe bundu a šel se projít. Bylo pološero. Zase jsem si přitáhl bundu těsně k sobě a šel zase na tu zastávku. Ani nevím, proč si prostě dnes připomínám vše, co je kouskem naší minulosti. Sedl jsem si na lavičku do zastávky, zase. Tentokrát tu ale nebyl žádnej vůl ze školy a ani ty.
"Můžu si přisednout?" zatajil se mi dech. Ten hlas jsem znal. Podíval jsem se, bylo to skutečně jako tenkrát. Velký oči, malej nosánek, krásný ústa která jsem líbával. "Co tu děláš?" vyštěkl jsem na tebe. Zatvářil ses smutně a přisedl si. "Gee, moc se ti omlouvám. Ale já za nic nemohl. Rodiče mě odvezly do Evropy, nechtěly, abych se loučil.
Když se dozvěděly, že jsem s klukem, tak mi to chtěly zavařit a to se jim povedlo." poslouchal jsem tvoje výmluvy. "Nevěřím ti." jen jsem odpověděl. Ale ty ses nedal. "Vše, co jsem ti říkal, byla pravda. Miluju tě a vždycky budu. Chodím sem už tři týdny, nikdy jsem se neodhodlal přijít až k tobě domů. Chci být jen s tebou." zavřel jsem oči. Zase mi začaly stékat slzy. vzal si mě kolem ramen a šeptal mi zamilovaná slůvka. "Já ti nevěřím!" řekl jsem znovu. "Prosím Gee, věř mi!!! Miluju tě." vymanil jsem se z tvého sevření a odběhl od tebe, běžel jsem až jsem doběhl domů. Zabouchl jsem za sebou dveře. Sedl jsem si na pohovku.
Za chvíli si přišel ty. podíval ses na zbytky okna a beze slova si odešel. Vrátil ses s kartony a začal je přilepovat na díru, celou dobu si mlčel. Já tě jenom pozoroval se slzami v očích. Jak to? Jak je možný, že jsem tě najednou potkal? A tos mi ani esemesku nemohl poslat, že seš pryč, že si odjel? Jak ti mám věřit? Když si skončil se zalepováním okna otočil ses na mě, chvíli ses na mě díval a potom si promluvil. "Chceš kafe?" Jenom jsem se na tebe koukl a přikývl. Usmál ses na mě a odešel si udělat kafe. Za pár minut ses vrátil s dvěma hrníčky kafe. Proč mi tohle všechno připomíná minulost? Je to kurevsky podobný tomu, co se stalo. Ale tenkrát to bylo jiný. Neznal jsem tě. Mohl jsem ti věřit. Nepodrazil si mě. Ale teď? Nevěřím ti. Ani jedno slovo, co si dneska řekl ti nevěřím. Nemůžu ti prostě věřit po tom, co si mi udělal.
Podal si mi kafe. "Děkuju" Špitl jsem a věnoval se prozkoumávání malých prasklinek v barvě na tom hrnku. Jednom ses usmál a napodobil mě. "Proč?" Vyklouzlo mi z úst. "Co proč?" Řekl si mi s docela klidným hlasem. "Proč ti mám věřit? Proč? Najednou si odjel, najednou ses objevil a zase zmizíš. To už bych neunesl. Neunesl bych kdybys mě znovu opustil." Slova mi z úst šla sama, ani jsem moc nepřemýšlel o tom co říkám, věřil jsem, že řeknu přesně to co cítím. Povedlo se. "Miluju tě. Jak jsem ti říkal rodiče mě odvezli a zakázali mi se s tebou rozloučit. Kdybych měl alespoň šanci ti všechno vysvětlit před tím než mě hodili do auta.
Pochopil bys to. Já vím, že bys to pochopil. Tys mě vždycky chápal, v každym směru. Ani se ti nedivím, že mi teď nevěříš, ale pochop... Já to opravdu myslim upřímně. Nelžu ti v tom, že tě miluju. Ani jak moc." Vyprávěl si mi pomalu a slzy si měl na krajíčku...
"Když... Já fakt nevim co si mám myslet. Taky tě miluju a moc, ale ono to fakt bolelo. Moc. A jak mam vědět, že už tě neodvezou. A jak mám vědět, že je to vůbec všechno pravda?" Další a další nezodpovězené otázky, které mě trápily mi vycházely z úst. Moc jsem doufal, že mi to všechno vysvětlíš. Byl bych ti schopen odpustit. Spolu bychom zase vše zvládli... "Netuším jestli mě odvezou nebo ne, jsou nevyspitatelní. Tohle je jediné v čem si nejsem jistý. Ale moje láska je opravdu upřímná. Nikdy bych ti nelhal. V ničem. ty to víš. Miluju tě."
Poslední slova si zašeptal, ale já tě slyšel. Můj obličej byl pouze malinký kousek od toho tvého. "Věřím ti. Taky tě miluju." Skoro neslyšná slova vyplynula, ale by jsem si jist, že tys je slyšel. Usmál ses a políbil si mě. V tom polibku bylo všechno. Všechny city. Sáhl si mi na ruku. "Au." zaskučel jsem. Podíval jsem se na klouby, no jo, už jsem si vzpomněl, toto zavšivený okno. "Pojď." vzal si mě teda za druhou ruku a dotáhl do koupelny. Ránu si mi vyčistil a obvázal. "Zůstanu tu s tebou, napořád, k rodičům už nechci." řekl si. Objal jsem tě. "Víš kde mám pokoj. Je teď i tvůj." úsměv se mu rozlil po celé tváři.
Už je to půl roku, co jsi znovu přišel. Rodiče si zvykly, nakonec jsme se odstěhovaly do našeho. Je to ještě lepší než předtím. Jen tě prosím, už mě nezklam!!!!
The end
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlotte71 Charlotte71 | Web | 8. prosince 2007 v 10:54 | Reagovat

Fakt super poviedka.....este ze sa skoncila tak ako sa skoncila uz som si myslela ze to bude zase bez happyendu....=)

2 Anett Anett | E-mail | 8. prosince 2007 v 11:19 | Reagovat

Nene, hepáč jsem si vydupala!!!

3 sweetsky sweetsky | 8. prosince 2007 v 11:19 | Reagovat

nádjernýýý!!Moc se vám to holky povedlo

4 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 8. prosince 2007 v 13:15 | Reagovat

úúúúžasnýXD

5 nj nj | 8. prosince 2007 v 13:18 | Reagovat

konecne naka povidka s happyendem:)mnoc pekne:)

6 CuCumber CuCumber | Web | 8. prosince 2007 v 13:46 | Reagovat

fakt hezky..hlaven ze je happyend :) ty miluju xD

7 tess tess | Web | 8. prosince 2007 v 14:27 | Reagovat

uf.....já sem tak ráda, že to skonšilo happy-endem.....jinka bych tu asi brečela jak želva...holky fakt moc hezká povídka.....

8 adriana adriana | 8. prosince 2007 v 15:16 | Reagovat

zezačátku jsem si nemyslela že to skončí happy endem, ale jsem fák ráda že to tak zkončilo uff

9 Doookie Doookie | Web | 8. prosince 2007 v 16:12 | Reagovat

Anett:dobře si udělala:D:D...super holky:)

10 Nancy Nancy | 8. prosince 2007 v 17:04 | Reagovat

bylo to krasny skoro mi ukaply slzicky ale krasny a happy end to ja proste milujuuuuu

11 Anndenka Anndenka | Web | 8. prosince 2007 v 23:06 | Reagovat

Happyends foreveeer!!!!Beautifullll story

12 madison madison | 9. prosince 2007 v 10:27 | Reagovat

to je nádhernýýýýý=o)

13 madla madla | 9. prosince 2007 v 11:35 | Reagovat

ouch kurva...princezna...tho je nádherný fakt...já z toho nemůžu...sem nějaká asi přecitlivjelá bo tso...

14 Culka Culka | 9. prosince 2007 v 15:17 | Reagovat

Och to je krásný nádherný jůůů :)

15 bajenka bajenka | Web | 9. prosince 2007 v 22:38 | Reagovat

nádhera ....to je úžasné a ten krásný happyend ....víc než skvělé.

16 Geenka Geenka | 16. prosince 2007 v 20:52 | Reagovat

Ouch Mají přesně kurva princezna X) dvje citlifky j áz toho brečim,proč my to připomíná nás?

17 XDXD XDXD | 28. prosince 2007 v 22:26 | Reagovat

Týjo já už tady umírala že je asi Frank mrtvej, a on se mezitím štrachá někde po Evropě xD.. Juj, je to dokonalý, moc!!!

18 Rock_Heart Rock_Heart | 25. ledna 2008 v 22:29 | Reagovat

to je krasne :))

19 sveetwampire sveetwampire | 4. dubna 2008 v 14:48 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaaa....krasny......a jako taky sem tu chviili řvala že je frank mrtvrej...nastesti happy end:-)

20 Janhe Janhe | Web | 13. srpna 2008 v 0:02 | Reagovat

a prečo mu nenapísal tú sms allebo nezavolal hmm???

21 Honey Honey | 2. ledna 2009 v 19:24 | Reagovat

dokonalost x-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama