close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vůně růží

24. listopadu 2007 v 10:57 | Anett |  One-Shot -> Frerard
Ikdyž tuto story dávám do jednorázovek, nebude to přesná jednorázovka. Bude mít nepřímé pokračování. Vypráví Gerard.


Nechápu, nechápu to, já bych to nedokázal. Jak to zvládneš? Žít s tím vědomím, že si je nechal na holičkách? To máš na to žaludek? Proboha, jak to zvládneš? Já takovej nejsem, nikdy nebudu, prostě bych to nedokázal. Myslíš si, že jsi bůh co ví, ale jsi nic. Jednou skončíš sám a nemilován. Už se na to těším, jak budeš škemrat o milost, jak přijdeš s prosíkem. A co udělám já? Jistě že tě přijmu, jistě že tě vyslechnu a s největší pravděpodobností tě i vezmu na milost. Tohle je zase má chyba, tohle zase ty nechápeš na mě. Já byl takový vždycky, vždycky jsem byl se všemi, vždycky jsem každému pomohl a jak jsem dopadl? Nejsem tak sám, jako ty. Ale zase mi chybíš! Jeden bez druhého nemůžeme být, ale přesto se nesnášíme a jen pohled na tebe mě přivádí k šílenství! Chci s tebou být, ale nejde to. Vzpomínáš si, kdy jsme se poprvé setkali? Bylo to v květinářství, kupoval jsem růže mé matce a ty? No vidíš, cos tam vůbec dělal ty?
"…. krásné. Jsou vážně nádherné, vaší matce by se jistě líbily." Říkala mi nějaká květinářka. Prohlížel jsem si různé kytky. Moje máti tenkrát slavila narozeniny a já jako vždy, zapomněl na dárek tak jsem si myslel, že to zpraví kytice. Procházel jsem se tak po květinářství a hledal nějakou ideální květinu pro ní. Pak jsem jí uviděl, stála tam tak sama, tak majestátně, jako královna. Vyšel jsem k ní, poblázněn jednou kytkou. Narazil si do mě. Pamatuješ? "Koukej kam šlapeš." Vylej jsem na tebe. Zvedl si ke mně své krásné velké oči a já na tu růži v ten okamžik naprosto zapomněl. Nořil jsem se čím dál hlouběji do tvých očí. Ztrácel jsem pevnou půdu pod nohama. Znáš to, když potkáš někoho kdo tě zcela uchvátil? Tak to se mi právě stalo, začala se mi třást kolena. Jen ses na mě omluvně pousmál a šel jsi dál svou cestou, která měla být jednou i mou. Došel si k ní první, k mojí růži. Přinutil jsem se k pohybu a šel k ní též. "Ta je má." Řekl jsem s rozhodností v hlase. Překvapeně ses na mě otočil. "Prosím?" já musel zavřít oči a nechat v hlavě doznít tvůj hlas. Věděl jsem, tě že chci poslouchat celý život. "Ta růže, je má." Podíval ses na ní a pak na mě. V očích trochu nechápavý výraz. "A to jí máš jako podepsanou?" prostě ses chtěl hádat, jenže já vyhraju, jako vždy.
"To ne, ale je pro mojí matku. Zrovna jsem si jí chtěl koupit. Klidně se zeptej květinářky." Tak, myslel jsem, že jsem vyhrál. Jen ses na mě nesupěně podíval, vzal si růži (mojí růži) a odešel si s ní. Tenkrát jsem vypěnil já. Chtěl jsem jí a tys mi jí vzal. Naštvaně jsem pohodil rukama a otočil se zpět do krámu. Hledal jsem nějakou jinou, lepší, ale ona byla dokonalá. Odešel jsem. vyšel ven a za dveřmi se zastavil a otočil se doleva. Stál si tam, opřený o zeď. Jednu nohu skrčenou, v jedné ruce cigáro a v druhé růži. Vypadal si tak rajcovní! Usmál ses na mě. Odešli jsme spolu. Tu růži si mi dal, mámě jsem koupil bonboniéru. Tu růži stále mám, jako vzpomínku.
Ještě párkrát jsme spolu byli venku, pak jsem šel k tobě a zůstal tam. Snídaně do postele, romantické večeře. Bylo to tak krásné, až tak moc dokonalé. Pak tě to po čase omrzelo. Naše kamarády si vyměnil za jiné, bez mrknutí oka. Pak si vyměnil i mě! Zlomilo mi to srdce. Tak moc jsem tě miloval jako ještě nikoho. Celé dny jsem byl u sebe zavřený, nevycházel jsem, brečel jsem a ptal se proč?! Ani sbohem si mi neřekl, že prý jsi už někde jinde, že odcházíš. Jak já tě v ty chvíle nenáviděl!
Po roce jsem tě zase začal potkávat. Jako velká náhoda to zrovna bylo v tom květinářství. Jen ses na mě polekaně podíval, asi si čekal na to, co udělám. Jen jsem na tebe vrhl znechucený pohled a odešel. Pak jsem tě potkával čím dál tím častěji, už jsme se i zdravili, pokrok. Jednou ses odvážil a pozval mě na kafe. Mluvil si a já tě poslouchal, bedlivě. Omlouval ses (tos nikdy nedělal), chceš se vrátit, prostě tě to mrzí! Zarazil jsem tě. "Už to nejde, promiň. Zase bys odešel a zase by to skončilo mím pláčem. To už nechci zažít." Smutně ses na mě podíval. Sklopil si pohled a zamumlal tiché "Já tě chápu."
Tentokrát si ale neodešel, zůstal si semnou. Stali se z nás kamarádi, zjistil jsem o tobě víc věcí. Poznal jsem tě líp, než kdykoli předtím. Prostě to bylo lepší, než předtím. Ale stejně, pořád ve mně byla špetka nedůvěry. Dali jsme si jednou sraz v nějakém parku. Sedl jsem si k růžím a nasával jejich vůni, vůni vzpomínek. Přišel si a dal mi ji. Byla ještě dokonalejší než ta první. Miloval jsem tě, skutečně ale prostě NEMŮŽU!
Řekl jsem ti zase ne, byl si ještě skleslejší než tam v té kavárně. Ale zase si tu semnou byl. Žili jsme spolu, jen jako kamarádi, ale. Trápili jsme se, báli jsme se, si říci to, co k sobě cítíme. Ublížili bychom si znova a tak jsme mlčeli.
Už to nemohu vydržet dál! Je to přesně 5 let, co jsi znovu vstoupil do mého života. Nežil jsem naplno a tak jsem se dobrovolně rozhodl nežít vůbec. Moc se ti za vše omlouvám a přiznávám se. MILUJI TĚ! Teď je ale už pozdě něco napravovat. Sbohem. Odcházím snad někam jinam, snad do lepšího světa.
With Love, your Lover.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bajenka bajenka | 24. listopadu 2007 v 12:33 | Reagovat

to je úžasný,strašně procítěný ...mrzí mě že mu nedal druhou šanci,ale fakt krásný příběh

2 Aristokitten Aristokitten | 24. listopadu 2007 v 14:47 | Reagovat

Panebože...to je prostě...prostě...úžasný...hej já k tomu nemám slov..fakt úžasný...ty jo...hej skvělý !! :)

3 Anetka.ph Anetka.ph | Web | 24. listopadu 2007 v 14:55 | Reagovat

dokonalost.... chápu tě.... někdy to prostě bolí tak moc, že se to prostě musí někam napsat :)

ale je to skvělý!

4 Anaj Anaj | Web | 24. listopadu 2007 v 16:22 | Reagovat

tesim sa na to volne pokracovanie.. :D uz teraz viem, z ebude dokonale.. rovnako ako toto :)

5 Matty Matty | 24. listopadu 2007 v 16:23 | Reagovat

áá proč mi todleto děláte wždycky napíšeš taq krásnej smutnej příběh a já paq mam půl hdiny knedlíq w krku :) jo a sem teda wysoce zwědawá na pokráčko :-OOOOO

6 sweetsky sweetsky | 24. listopadu 2007 v 20:48 | Reagovat

Krásný..ale proč ten konec?:(

7 sweetsky sweetsky | 24. listopadu 2007 v 20:48 | Reagovat

Krásný..

8 Fee:P Fee:P | 24. listopadu 2007 v 21:52 | Reagovat

krásný:) aky se těšim na pokráčko xD ať je tady rychle xD

9 LoLo2 LoLo2 | 24. listopadu 2007 v 22:19 | Reagovat

Úžasné..... :)

10 Anett Anett | E-mail | 24. listopadu 2007 v 22:38 | Reagovat

Takže ta story je o mě jo? Páni, a já proč se mi to psalo tak jednoduše a proč se v tom poznávám! Pokráčko bude v podobném duchu jen ho bude vyprávět Frankie

11 Bloody Jane Bloody Jane | 25. listopadu 2007 v 13:26 | Reagovat

hej, co mi to děláte. to je tak smutný....

12 vampírka vampírka | 25. listopadu 2007 v 21:45 | Reagovat

Krásný...už se těším na volný pokračování!

13 lulku lulku | 18. prosince 2007 v 14:51 | Reagovat

nádhera volný pokračovní..Když je mrtvej

14 lulku lulku | 18. prosince 2007 v 14:51 | Reagovat

aha stačilo si přečíst pár komentů nad tím:-D

15 XDXD XDXD | 28. prosince 2007 v 22:34 | Reagovat

Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee xD.. Jako super ale už zas někdo zdechnul xD.. Já dneska narážím jen na samý smutný frerardy xD.. Ó bože, a to ani není pondělí xD.. Jako chápete že mi to láme srdce xD??!

16 W.h.o.i.a.m W.h.o.i.a.m | Web | 2. ledna 2008 v 15:20 | Reagovat

supééér

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama