10. listopadu 2007 v 21:07 | Pirátka
|
Žádnej Waycest. Jo a máme tu konec. Je to pěkná story. Komu se líbila?
Jinak k organizačním věcem, dopisujeme Best Friends, Pája dopisuje My Chemical Romance, pak ještě jeden Frikey pro mě... Já pak dopíšu Ou shit a Dálnici do pekel. Tu bych mohla dát už dnes. Hmm, to bude asi vše, co jsem chtěla říci.
V kavárně:
"No a to je vlastně všechno, co se stalo. Bizarní, že?" odpověděl se smíchem Frank, ale jeho stále smutné lískové oči tomu neodpovídaly. Jakoby bez díky položil Gerardovi ruku na zápěstí. Gee zareagoval...Začal se nebezpečně přibližovat, ale těsně před Frankovými ústy uhnul k uchu a pošeptal zděšenému Frankovi: "Neboj, já už tě rozveselím."
Frank na nic nečekal a začal Geemu sát ucho. Nevim teda proč chtěl vstát, ale stejně bolest, která mu projela tělem, ho srazila zpátky na židli.
"Počkej, odvedu tě k nám." pravil s námahou Gee, protože už mu začínalo být docela těsno v riflích. Nějakým záhadným způsobem se ji přece jenom podařilo dostat do bytu. Protože byl Frank neuvěřitelně lehký, čehož Gee okamžitě využil, šlo to pak ráz na ráz.
(Postelové scény vynechávám, za prvé-neumím je, za druhé-mohlo by to špatně dopadnout pro vás, za třetí-ti dva by si ani moc neužili :D)
Druhý den se Gee probudil doma. Ve své posteli, jak očekával, ale sám. Hned volal Frankovi. Nebral mu to. Vyběhl ven, ani nevěděl proč. Asi si myslel, že by ho mohl jen tak najít, vždyť mohl být kdekoliv. Když v tom mu blesklo hlavou, ikdyž teda chudákovi Frankovi moc nepřál. U školy být zase fackovacím panákem té jeho party. Běžel, jak nejrychleji mohl. K jeho velkém překvapení a nakonec nechápavému výrazu, tam Frank skutečně stál s tou partou, ale nepřipadalo mu, že by mu ubližovali. Něco si od nich bral. Vypadalo to jako........peníze. Gee se schoval za nejbližší keř(samozřejmě na školním pozemku :D) a zaslechl ještě něco málo z jejich rozhovoru.
"Hmm, seš fakt machr, ale tohohle debila by dokázal sbalit každej."
"Jo...byl to lehkej cíl. Ten debil si snad myslel, že jsem ho měl rád. Když se zatváříš trošku smutně a hodíš psí oči, tak žádná buzna neodolá, mám to vyzkoušený. A ten debil, nějakej Gerard, to sežral i s navijákem. Ten by skočil na všechno." dodal Frank a zasmál se takovým hnusným smíchem. Gerard ani chvilku neváhal, a když teda skočí na všechno, tak teď zrovna chtěl skočit zezadu na Frank a pořádně mu rozbít hubu.
Už se chtěl odrazit, když v tom se všechno začalo oddalovat a propadat do tmy. Volal, křičel, ale ti kluci už ho neslyšeli. Padal dlouho.
Konečně dopadl. Rozhlížel se kolem a nevěřil svým očím. Vždyť byl u sebe doma! Ve své posteli, ale tentokrát ne sám. Vedle něj se probouzela jeho milovaná žena.
"Tak to byl jen sen!" Zvolal, nevěříc svým uším.
"Miláčku, stalo se něco? Dobré ráno..." usmála se na něj sladce a zívla.
"To bys mi asi neuvěřila" zasmál se OD SRDCE její muž.
Při snídani jí všechno barvitě popisoval a ona se nestačila smát.
"Miláčku, už musíš jít" zastavila vlnu smíchu obou.¨
"Už? Ach jo, tak se opatruj, ahoj lásko."
"Ahoj miláčku!" stačila ještě zavolat za zavírajícími se dveřmi.
Gerard si to šinul jako každé ráno rušnou ulicí. Byl tak zahloubán do svého snu, že si ani nevšímal kolemjdoucích....Najednou strašná rána....Až se trošku probral, stál nad ním, ten, se kterým se srazili. FRANK! Jednoznačně, přece by ho Gee poznal. Ale jak mohl být tady, když to byl jenom sen?
"Pardon, promiňte, neviděl jsem vás, jste v pořádku?" začal se sebe chrlit omluvy ten neznámy/známý.
"To nic, já jsem se taky moc nedíval" odpověděl Gee.
"A kdyby něco, jsem Gerard." dodal.
"Frank" zněla odpověď. Tak přece! Ale vždyť to není možné!! hádal se v duchu sám se sebou Gerard. Zíral na něj, jako kdyby spadl z vesmíru.
"Fr-Frank?" "Ano." "Neznáme se odněkud?" "Nevzpomínám si, vás bych si určitě pamatoval."
"To nic, mohu vás někam pozvat, abych odčinil ten....střet?"
"Určitě, ale teď spěchám do práce. Šlo by to třeba...o půl třetí támhle u té kavárny na rohu?"
"OK. Dneska o půl třetí, budu tam." odpověděl vesele Frank.
Povídali si o všem možném. O zálibách, muzice, ŽENSKÝCH atd. Připadalo jim, jako by se znali snad sto let. Stali se nejlepšími přáteli. A když se šťastným manželům Wayovým narodil jejich první syn, Frank mu šel za kmotra a chlapec se jmenoval po něm.
KONEC
hell...čakala som všetko možné ale toto....:D:D uff...pecka... krásne...