close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Snílek 2

9. listopadu 2007 v 21:08 | Pirátka |  Other stories/authors -> Snílek
Pokračujeme.


Mikey ještě pořád navštěvoval to odporné zařízení, nazvané ještě odpornějším názvem škola(:D). Moc lidí se s ním nebavilo. Vlastně nikdo, kromě Gerarda, se kterým trávil spoustu času. Byl to outsider, kterého z neznámých důvodů hned první den nástupu zavrhli, jednoduše řečeno byl pro ně prostě "jiný". Gerard samozřejmě chodil to té školy taky, ale on měl aspoň jednoho kamaráda, se kterým se dalo mluvit, Mikey nikoliv.
Frank, nejnovější příchozí na tuhle školu, to taky neměl lehké. Rodiče se rozvedli, když byl ještě malinké dítě. Bydlel s otcem, který ho nenáviděl, za to, co byl a co nebyl a vůbec mu život nijak neulehčoval. Ve škole, kde byl snad ještě radši než doma, to jiné nebylo. Spolužáci ho ignorovali, učitelé nad ním dávno zlámali hůl a ještě ke všemu se dostal do špatné party lidí, co zrovna nebyli příkladem slušného chování.
V jídelně bylo rušno. Ostatně jako v každý pracovní den. Nebyla to žádná přepychová místnost, ale jíst se tam dalo. Mikey seděl jako vždy úplně vzadu v rohu u prázdného stolu a zrovna žmoulal kus chleba. Ten radši taky nekomentuju. Gerard tu zrovna nebyl, protože skončili dřív.
"Je tu volno?" přenesl ho do tohoto světa něčí hlas. Polekaně sebou trhl, ale neodpověděl.
"Hej, je tu volno? Můžu si přisednout?" naléhal ten kdosi.
"Jo jasně."
"Jsem Frank, kdyby něco." řekl mu ten kluk a usmál se. To bylo snad poprvé v této škole, pomyslel si Mikey.
"Já jsem Mikey" oplatil úsměv. Dozvěděl se od něj, že tu zrovna nastoupil. Povídali si o všem možném, někdy je některý spolužák okomentoval nechutnou poznámkou, ale oba byli zvyklí. Takhle tam seděli docela dlouho. jídelna se pomalu začala vylidňovat.
"Znáš mého staršího bráchu?" zeptal se jen tak Mikey.
"hmm, asi..."
"Jmenuje se Gerard."
Ve Frankovi hrklo. Mikey si toho patrně všimnul, ale nic neřekl.
"znáš ho?"
"Jo, asi jenom z doslechu...hele já už musim jít, tak se měj a někdy se tu zas sejdem, Ahoj." rychle ze sebe vychrlil Frank a nervózně odcupital.
"Ahoj." řekl si spíš už pro sebe Mikey. Zůstal sedět úplně sám v jídelně. Nechápal, co se stalo, když došla řeč na Gerarda. Vždyť je to JENOM jeho bratr, ne žádná třeba rocková legenda, že se o něm skoro bojí mluvit(:D). Po těhle myšlenkách Mikey usoudil, že už je ASI poslední, tak se dal na ústup, domů.
Další den:
Frank se opíral venku před školou o zeď a přemýšlel. Z této činnosti ho vytrhl nějaký kluk. (My zatím nevíme kdo, ale on to věděl až moc dobře.) Kápo party, do které, bohužel, patřil.
Žduchl do něj, až skoro spadnul.
"Tak co? Jak se má náš buzíček?"
"Nech toho!!" naštval se Frank.
"Jo tak on si bude náš buzíček otvírat pusinku?!" a opřel se do něj, až opravdu spadnul na zem. ta zem však nebyla jenom beton, ale taky pořádně ostrý štěrk. Frank při pádu zaúpěl bolestí a bohužel (nebo bohudík?) si toho všimnul ten nejnepravděpodobnější člověk, kterého by Frank čekal. Gerard. Stejně jen tak seděl a o něčem přemýšlel, jak to měl ve zvyku každou přestávku. Nezajímali ho lidi okolo, ale těch dvou si všiml dost dobře. okamžitě k němu přiběhl a pomáhal mu vstát. Kápo zatím někam zmizel
"Není ti nic? Počkej, pomůžu ti vstát. Jsem Gerard."
"Au...Nic, dobrý, dík..." zvedal se Frank s velkou námahou, ale kotník ho zradil.
"No to vidim," pousmál se Gerard,"odvedu tě na ošetřovnu."
"To bys byl hodnej..." řekl Frank a nasadil nejlepší úsměv, který byl v této chvíli schopen vykouzlit.
Na ošetřovně zrovna nikdo nebyl, teda kromě personálu. Mezi těmi dvěma nastalo velice trapné ticho. Gerard se pokusil alespoň o mírnou konverzaci, za což mu Frank v duchu děkoval, ale jak to uslyšel, radši toho litoval(:D).
"Venku jsi naznačil, že mě znáš. Odkud, jestli se můžu ptát?" Gerardova slova se rozlehla po opuštěné chodbě. Neměl totiž kamarády, kteří by o něm mluvili na veřejnosti.
"Hmm...jen z doslechu, ale znám tvého bratra. Pěk... hodnej kluk."
"No to je, ale někdy mi už leze na nervy s tou svou starostlivostí." Usmál se Gee.Byl to absolutně normální úsměv, jaké si třeba lidé vyměňují pří pozdravu, ale Frankovi připadal skoro andělský.Gerard asi zpozoroval, že na něj Frank zírá, tak radši změnil téma.
"Hele, co to bylo za kluka, co tě shodil?"
"Ále, jenom jeden blbec z party, do které patřím" Frank svěsil hlavu,"Myslí si, jakej není úžasnej, když je hete...normální..." zase se moc rozkecal. To se mu stávalo vždy, když se zranil(odřeniny se nepočítají). Jakýsi syndrom, bo co...
"Dáš mi tvoje číslo?" zeptal se naprosto nesmyslně po další chvíli mlčení Frank. Ani nevěděl, proč vůbec takovou věc dokázal vypustit z pusy. ale Gee se "blejsknul"(:D).
"Jo, dobře, dáš mi ty svoje?" zazubil se.
"Ou...jo..." kývl Frank. Výrazně se mu ulevilo, že ho Gee nevyfuckoval(:D).
Konečně přišla sestra. Odvedla Franka do ordinace, nebo co to bylo za místnost, která vůbec nevypadala na to, že by se tam dalo něco léčit.
Gerard seděl venku přede dveřmi, ani nevěděl proč, ale měl takový pocit, že za toho kluka nese nějakou zodpovědnost. Asi to moc přeháněl, ale vždyť to byl jeho spolužák ze školy. Teď zrovna myslel na to, že bude mít problém, protože už dávno skončila přestávka, ale když pomáhal spolužákovi s kotníkem, tak bylo vše OK.
(pozn.aut.:Moc to natahuju, přitlačíme :D)
Frank vyšel, teda spíš se vykulhal ze dveří, ale zakopl o práh, který tam někdo z naprosto neznámých důvodů nastrčil, a sletěl přímo na Gerarda, který se právě zvedal NA NOHY, aby mu pomohl odsud pryč. Teď si oba hleděli z nebezpečné vzdálenosti, jestli se tomu dá říkat vůbec vzdálenost, do očí. Gerard zíral do Frankových nááádherně lískových, stále smutných očí a Franka očarovaly Geeho na první pohled nezapomenutelné zelené oči, do kterých zrovna spadaly pramínky jeho delších černých vlasů.
"Pro-Promiň...bl-blbej práh" vykoktal ze sebe Frank.
"To-to nic, v po-poho" taky zakoktal Gee. Sestra naštěstí hned zas zapadla do "oné místnosti", takže je nikdo neviděl.
Sice se sobě navzájem omluvili, ale stále na sebe koukali jako v záseku. Po nejdelší chvíli, co Frak zažil, asi pěti minutách, se znova ozval Gee.
"Promiň, ale stojíš mi na noze... Nechceš si zase sednout?"
"jej, promiň. Jo...vlastně ne. Musíme přece ještě na výuku" (aha, Frank šprt :D)
řekl znechuceně Frank (tak ne...)
"Dneska už se stejně nic zajímavého dít nebude...Nezajdeme někam? Samozřejmě ti pomůžu." navrhl Gerard. Frank neudělal nic jiného než že rychle souhlasil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fee:P Fee:P | 9. listopadu 2007 v 22:16 | Reagovat

juuujec xD toe krásný:)

btw... ten minulej koment... xD to samosebou aky znamenalo, že je to nádherný, krásný etc., ae já sem chtěla zase použít jiný slovo xD :D

2 Matty Matty | 9. listopadu 2007 v 23:08 | Reagovat

ale zakopl o práh, který tam někdo z naprosto neznámých důvodů nastrčil xD xD xD doobrýý xD

3 Aristokitten Aristokitten | 10. listopadu 2007 v 0:11 | Reagovat

:) Super :) Ale...hm...nevím no...uvidíme :D

4 Loilska Loilska | Web | 10. listopadu 2007 v 14:41 | Reagovat

:) Zajímavé...

5 sweetsky sweetsky | 11. listopadu 2007 v 16:11 | Reagovat

jééééj to je dost nadějný:))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama