6. listopadu 2007 v 17:22 | Anett
|
Frankie
Co si vůbec o sobě ten blbec myslí? Když nechce bejt bohatej, tak ať si nevylejvá zlost na mě. Ale proč teda musím pořád přemýšlet nad tím, co mi napsal? Že prej nevím jestli jsou moji kamarádi semnou jen kvůli mně nebo kvůli mému kontu! Ksakru, to zasáhlo na těch pravejch místech. Ale oni nemůžou vědět, že jsem bohatej, nikdo jim to nemohl říct. Ale zase, člověk se dovtípí každý blbosti. Jestli to o mě vědí, tak, tak co Franku, co uděláš? Panebože, že já vůbec na ten pitomej chat lezl! Musím zavolat Bertovi. Vyzvání, pořád vyzvání. "Vydrž, ještě chvilku vydrž." Já zapomněl na ten jeho uvítací tón! Vybuchl jsem smíchy, tohle mě vždycky rozesměje. "Ještě vydrž, no, asi na tebe kašle, nejspíš ti to…"
"Co potřebuješ špunte?" jak jsem rád, že slyším ten jeho hlas.
"Nic ty buřte. Jen mě tak napadlo, neřekl si nikomu, odkud pocházíme, že ne?" chvíli mlčel.
"Co ti zase přelítlo přes nos Franku? Jistě že ne." Řekl mi dotčeně do telefonu.
"Ale nic, jen mě to tak napadlo. Jo a ona není hodina?" já zapomněl na to, že je vlastně ve
škole a touhle dobou máme matiku, docela řízek ten chlap. Prej že v nás probudí matikáře, ať se nám to líbí nebo ne. Jenže ve mně žádného nemůže najít. Ještě že, mám toho Berta, ten má matiku rád a vždycky mi s ní pomohl. Zasmál se mi do telefonu.
"Kvůli tobě jsem musel jít na záchod. Bylo to hodně zajímavý když jsem se ho ptal o svolení. Stál jsem před ním a skoro mu tam tancoval valčík, v kapse mi totiž vibroval telefon. Nevíš jakej trouba mi mohl volat?" to znělo skoro uraženecky.
"Tak promiň no. Jen jsem to chtěl vědět. A stavíš se zamnou odpoledne?" chtěl jsem toho troubu vidět. Nikdy jsem bez něj nebyl dýl jak den, prostě závislost….
"Jistě špunte. Ve dvě mě čekej ve dveřích. Ahoj Frankie." A položil mi to. Frankie, takhle mi říkával jen on. Pamatuju si, když byl menší, tak mi vždycky místo Frankie říkal Fannie, pak se to konečně naučil a od tý doby mi tak říká. Ani rodiče mi tak neříkají. Pro ty jsem prostě jen Frank.
Ještě chvíli jsem seděl u kompu ale pak mě to přestalo bavit. Šel jsem si lehnout, přeci jen, tohle mi nakázala doktorka, klid na lůžku. Zdáli se mi hrozný sny, sny o tom, jak mě všichni opouštějí. Pak ke mně přišel Bert a začal na mě něco pokřikovat. Počkat, on mě skutečně něco pokřikuje. "Vstávej Růženko!!! Na spaní si měl celý dopoledne!!!" a s tímto faktem ze mě strhl peřinu. "Pitomče, teď mi bude zima." Postěžoval jsem si. Vstal jsem a podíval se na něj. Jak jsem ho měl rád.
"Tak co jsi dělal celej den?" zeptal se mě Bert, sednul si ke mně na postel a díval se na mě. Ruce si položil do klína a začal dělat pitominky. Jak mu má potom člověk odpovědět?
"Byl jsem na netu. Představ si, psal jsem si s nějakym zakomplexovanym boháčem, kterej si stěžoval na to, že nikoho nemá. Pak se mi to všechno snažil rozmluvit, jako třeba to jestli kamarádi jsou semnou skutečně nebo jestli podle peněz. Hrůza."
Bert se začal smát. "Vůbec na něj nekoukej. Je to jen idiot co kazí lidem náladu." Pak ke mně přistoupil a začal mě lechtat, on moc dobře ví, že to nesnáším! Smál se u toho jak blázen, já ale musel taky. Strávily jsme spolu celej den. Blbli u mě v pokoji. Prostě jako dřív. Pak odešel a já šel chvílí po něm spát. Ráno jsem se probudil a vlezl zase k počítač, jsem na něm závislej!
Gerard
Byl jsem docela špatnej z toho, že jsem tak vyjel na toho kluka. Napsal jsem mu omluvném vzkaz. Pak jsem se cítil aspoň o trochu líp. Dostal jsem hlad tak jsem si zašel do kuchyně pro jídlo. Načapal mě tam Mikey.
"To jdeš už zase jíst? Gerarde, takhle skončíš jako balon a nevejdeš se do dveří!" Njn, pořád si ze mě dělal srandu, že jsem prej tlustej. Ne, já jsem jen trošku oplácanější a vůbec mi to nevadí. Holkám se to líbí, prej je mě pak za co chytnout, ostatně i klukům….
"A ty bys měl jíst zase trochu víc, jinak až bude nějakej větší vichr tak tě to odnese!" a zašklebil jsem se na něj. Ten po mě hodil ošklivej pohled a utěrku. A usmál se. "Takže ty tu po mě budeš házet utěrky jo?" hodil jsem mu jí zpátky.
"Jaký to dneska bylo ve škole?" někdo se starat musel, matce jen stačilo, co měl napsáno v indexu, jinak se nezajímala. "Ale to víš, jako vždycky. Představ si, že na škole máme buzíka! Hned jsme si ho s ostatníma podaly, brečel jako holka!" to se už řehtal jako pominutej. Mě zaskočil sendvič, kterej jsem zrovna jedl. Asi jsem začínal rudnout, protože ke mně Mikey přistoupil a praštil mě do zad. "Dík." Vychrchlal jsem ze sebe.
"To je v pohodě, přeci nemůžu nechat se udusit mého milovaného brášku!" řekl to tak ironicky. "Hele, co kdybych dneska šel koupit nějakej chlast a ožrali bychom se doma? Jako dřív!" napadlo ho po chvíli. Vskutku inteligentní nápad, nato, že zejtra je úterý a pro Mikeyho tudíž škola mu to evidentně nevadí…. "Jo, proč ne?" já zase nikdy neodmítnu nabídku na pití….
Přišel asi tak po hodině a ukázal mi igelitovou tašku a zacinkal v ní s lahvemi. Jj, dnes prodaj alkohol i dětem. Vytáhl nejdřív medvídky a pak vodku. Ztřískali jsme se jak prasata. Mikey šel pak statečně do školy a já si po tykat se záchodem…. Blil jsem skoro celý odpoledne. Už dlouho jsem nepil a je to znát. Zatřískal mi počítač. Ješiš, musí to pípat tak nahlas? S velkou bolestí hlavy jsem se dobelhal k počítači a podíval jsem se, kdo mi to píše. Á, ten kluk, kterého jsem včera vystrašil.
I´m nothing: Jo, tvojí omluvu přijímám. Neměl jsem ani tak vyletět. Ale prostě mě naštvalo to, že to může bejt pravda. Budu online kdybys mi ještě chtěl napsat. Ahoj.
Páni, takže se mi taky skoro omlouval. Je mi to fakt líto. Něčím mi připomíná mě, taky když jsem byl mladší tak jsem byl taky tak naivní. Podíval jsem se mu na profil, chtěl jsem vědět, jak vypadá. Měl tam pár fotek s kamarády. Pak jednu, kde byli dva kluci. Oba usměvaví, černovlasí, jeden menší, velký zelený oči, plný štěstí. Ten druhej modrý oči. Krásní, oba dva. Ale něčím mě víc přitahoval ten druhej, ten menší. Přitahoval? Vždyť ho ani neznám.
Nobody perfect: Ty jseš kterej?
Chvíli jsem čekal
I´m nothing: Co kde?Sry ale nějak nechápu.
Nobody perfect: Na profilu máš fotku, jste tam dva, tak kterej seš ty?
I´m nothing: Jo takhle, ten menší. Ten druhej je ten můj nejlepší kámoš, Bert. Myslím, že jsem ti o něm už říkal. A ty máš na profilu fotku?
Nobody perfect: Myslím, žes mi o něm říkal. Ne, nemám, nejsem fotogenickej, ještě by ses mě lekl a to nehodlám riskovat. :o)
I´m nothing: Ale notak, nedělej Zagorku. Vždyť je to jedno ne? A vůbec, jak se jmenuješ? Jen tak čistě ze zvědavosti….
Nobody perfect: Tak že to si ty, tak ti jednu fotku na profil vložím. Já jsem Gerard, těší mě, ikdyž jen přes elektroniku….
A kde asi tak mám teď hledat nějakou ucházející fotku? Prohrabal jsem celej komp, nakonec jsem nějakou fotku našel. Sedím u stromu a koukám někam nalevo, prostě do neznáma. Snad se mu bude líbit.
I´m nothing: Já jsem Frank, taky mě těší. Moc pěkná fotka, není pravda, že nejsi fotogenicekej. Moc ti to tam sluší.
Sluší? Co to na mě skouší?! Je to hrozná fotka. Ale čekal jsem, co na ní řekne. Jestli se mu líbila, tak to jsem rád. Psali jsem si tentokrát celý dopoledne. Zjistil jsem o něm trochu víc. Že je jedináček jsem už věděl, že má bohatý rodiče. Že máma má milence…. Otec milenku. Že ve školce se s nim nikdo moc nebavil, nelíbil se jim, že na prvním stupni vynikal v hudebce, na druhym ho kvůli tomu šikanovali. Hraje na kytaru a rád si zpívá ve sprše…. Na střední ho to nebaví ale chodí tam jen kvůli rodině a kamarádovi. Že se před nedávnem seznámil s pár lidma který mu totál překopali život a on neví, jak dál. Začínal mi být čím dál tím bližší. Vždycky jsem netrpělivě čekal, kdy mi zase napíše. Vždy, když dýl nepsal tak jsem si ho představil, podle tý jeho fotky, jak sedí nad klávesnicí a píše. Rád bych ho viděl.
super začíná to zajímavě...