close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Každá chyba se dá napravit 3

4. listopadu 2007 v 16:25 | Helena |  Other stories/authors -> Každá chyba se dá napravit
Stiskl kliku, otevřel dveře a vklouzl dovnitř.Uviděl ho ležet na posteli se zavřenýma očima a s klidným oddechováním. Lehl si vedle něho, ale on se od něj otočil a ležel k němu zády...

"Omlouvám se" Špitl Frankiemu do ucha. On se k němu otočil a očima ho vyzval ať pokračuje.
"Omlouvám se za to, že jsem tě uhodil. Nechtěl jsem, nevěděl jsem co dělám. Miluju tě" Slova která tolik znamenala. Slova která mu mohl a nemusel věřit. Slova která řekl upřímně a od srdce. Když tato slova říkal, díval se mu zpříma do očí. Neuhnul pohledem ani nezačal zrychleně mrkat. Jenom se díval a slza mu tekla po tváři...
"Taky tě miluju, ale potřebuju trošku času, abych se vzpamatoval" Potichu řekl a pozoroval slzu, která stékala po tváři člověka, kterého miluje. Slza mu stekla až ke rtům. Přiblížil se k němu a slzu mu jemně slízl ze rtů. Cítil, jak se zachvěl, jako kdyby to bylo poprvé, poprvé co ho políbil. Pamatuje si tento okamžik, jako kdyby se děl teď. Zase se vzdálil. Ale ne na dlouho, Za chvíli měl jazyk skoro až v krku. Líbali se dlouho, vášnivě a zároveň jemně a s láskou. Byl to dlouhý polibek, připadalo jim, jako kdyby trval věčnost.
Na chvilku se od sebe oddálili, usmáli se na sebe. Potom se Frankie Gerardovi schoulil do náruče a oba usnuli. Nic víc, nic míň.Od toho jak usnuli v náručí se až do rána nepohnuli. Ráno se probudil o něco dříve Frankie. Chvilku se na něj díval, koukal se na tu jeho andělskou tvář. Poté ho probudil krásným raním polibkem. Za odměnu mu byl věnován raní, krásný úsměv. Dlouho takový neviděl, chyběl mu. I když mu Gerard ublížil, pořád ho miloval, hrozně moc ho miloval. Byl to jediný člověk, kterému byl kdy tak blízký, který ho miluje. Alespoň v to doufá. Nic jiného, než doufat a věřit mu, mu nezbývá. Ale on mu věří, miluje ho, ví, že mu může věřit.
"Miluje tě. Hrozně moc" Tahle věta Frankieho vyrušila z přemýšlení. Už to ví, už ví, že ho miluje a věří mu. Mluví pravdu. Zase přemýšlí...
"Copak se děje?" Opět ho vyruší jeho medový hlas. Ten krásný hlas, který tolik miluje.
"Nic" odvětil s úsměvem
"Ale něco jo... Copak tě trápí?" Slyšel ten hlas, ale tentokrát v něm slyšel i něco, co už moc dlouho neslyšel... Obavy. Ano, měl o něj obavy...
"Jenom jsem tak přemýšlel"odpověděl potichu... Ucítil Gerardovi ruce kolem pasu. "No tak. Pořád přemýšlet, taky neni dobrý" šibalsky se na něj usmál a otočil si ho k sobě. Koukl se Frankiemu zpříma do očí. "Pořád se na mě zlobíš?" Chvilinku bylo ticho. Nevěděl co mu má říct. Nebylo mu to příjemný, to co mu udělal, ale zase na druhou stranu, kdo by se na něj mohl rozzlobit...? Na tu jeho andělskou tvář, roztomilý úsměv, hebké rty...
"Miluju tě, ale to cos mi udělal, se špatně zapomíná..."Slova mu sama šla z úst...
"Já vím. Je mi to opravdu moc líto, nechtěl jsem, ale nemohl jsem se ovládat. Možná v tom byla žárlivost, já opravdu nevím, ale hrozně toho lituju, opravdu. Miluju tě, ty to víš." Zase, zase se Frankiemu celou dobu díval do očí. Zase mu všechno upřímně zopakoval. Vehnalo mu to slzy do očí, ale pořád neuhnul. Nechal slzy téct po tvářích.
"Taky tě miluju, ale potřebuju čas, jak jsem ti včera říkal" Snažil se usmát, ale větší problém měl s tím, aby se taky nerozbrečel. Jenom tam tak leželi a brečeli, teda.. Frankie skoro.
"Myslím, že bych ti mohl pomoct" oznámil Frankiemu najednou se šibalským úsměvem a až skoro úchylným pohledem. Položil ho na postel a obkročmo si na něj sedl. Pomalu z něj stáhl tričko a obsypával ho pusinkami od uší až po podbřišek, dál zatím nešel. Jazykem objížděl jeho bradavky a obrysy tetování. V zálibě měl jeho vlaštovky na bříšku, ty prozkoumával opravdu poctivě, každý milimetr jeho vlaštovek. Když dokončil oblizování vlaštovek, vrátil se znovu k jeho ústům. Vášnivě ho políbil a dál se věnoval jeho kérkám. Každý centimetr jeho bříška znal. Jazykem ho dráždil na uchu. Občas ho i jemně kousl. Odpovědí mu byl hlasitý sten. Musel se sám pro sebe usmát. Každej je potěšenej, když dělá někomu dobře. Chvilinku ještě prozkoumával jeho těla, vždycky se zastavil u podbřišku. Nevěděl jestli to Frankie bude chtít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 foolishmonkey foolishmonkey | 24. února 2008 v 20:01 | Reagovat

gee a fee su spolu vzdy tak uzasne rozkosni ...omfg...ja z nich vazne nemozem.. :D

2 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 9. prosince 2008 v 6:27 | Reagovat

jasan že to bude chtít Gee,jeď!!!xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama