9. listopadu 2007 v 22:51 | Anett
|
Dneska jsem se nějak rozepsala tak je toho nějak moc, ale to snad nevadí, ne? To asi značí to, že to už asi za chvíli skončí. Doufám, že ale vyberete dobrou možnost na pokračování, něco už mám v hlavě ale nesmíte mi to moc překazit! Jak jsem řikala, tohle je má první story na přání a smířit se s tím je občas trochu těžké při psaní....
Jo a tentokrát jsem kupodivu nedala na vaše hlasování. Dala jsem na vaše komenty, snad si toho budete cenit.
Stál tam, tak krásný, tak smutný. Vlasy trochu rozcuchané, oči rudé, opuchlé od pláče. Trhalo mi to srdce, ale zase proč by měl brečet pro někoho, jako jsem já? Známe se stěží dva dny. Jen jsem tam tak stál a koukal na něj. Vůbec jsem nevěděl, co říct.
"Já…" začal jsem, ale jak pokračovat? Tak to jsem vůbec netušil. Koukl na mě s nadějí v očích ale pak i ten malý plamínek pohasl.
"Prosím, nech mě být. Jsem vážně pitomec, po tak dlouhé době jsem si myslel, že tu je někdo, komu bych se odevzdal, svěřil své srdce. Ale je vidět, že tě znám teprve dva dny, zmýlil jsem se." Řekl to tak smutně. Zavřel dveře a já tam zase stál a jen koukal na ten kus dřeva kterej mě dělil od Gerarda.
Co jsem si to vůbec nalhával? Že se mu omluvím a všechno bude okay? A vůbec, za všechno mohl Bert. Popadla mě zlost. Zašel jsem do svého pokoje, popadl bundu a šel se po něm porozhlédnout, musím vědět, co proboha jako tím chtěl docílit? Jen jsem to tu tak procházel a uviděl ho sedět v bistru, povídal si s Annie. Vešel jsem do něj.
Oba se na mě otočili. Annie se i usmála jen Bert na mě koukal, jako by mě v životě neviděl. Mě zase popadla ta zlost. Jak jen mohl?
"Můžu s tebou mluvit? Sám?" požádal jsem ho. Jen pokrčil rameny a šel si sednout do kouta bistra. Přisedl jsem si k němu. A jak mám začít? Asi tak jako normálně, ne?
"Proč si to udělal?" chvíli na mě jen tak koukal. Asi si rozmýšlel odpověď. "Hmm, jen tak." Zase to ve mně začalo pěkně vřít.
"Jak jen tak? Gerard teď kvůli tomu semnou nemluví." Postěžoval jsem si, jako fakt mi to docela vadilo! Chtěl jsem, aby semnou mluvil, hlavně on! Prostě mě něčím upoutal, tím jak vypadá, tím jak se chová. Miluju na něm všechno. Vážně jsem si to myslel? Vždyť ho neznám!!! Je to blbost, nemůžu si to myslet, musím ho poznat.
"Omlouvám se ti. Prostě to tak přišlo. Víš, musím ti něco o Gerardovi říct. On, jednou se mi přiznal, že nejspíš je na kluky, prostě holky mu nic neříkali. A víš, jaký to je na malejch městech. Tady se hned rozkřikne, když je někdo jinej. Tak jsem mu navrhl, že ho můžu políbit. Souhlasil, když jsem to uděl tak prej že ví co je, že je jinej. Od toho dne chráním jeho tajemství, jsme prostě kamarádi. Gerard měl dřív nějaké boye mimo městečko jenže to nikdy nevydrželo A včera, když tě uviděl, tak se skoro nemohl udržet, tak ses mu líbil. Dneska, když jsme jen tak seděli, sami, na tý zahradě, tak jsem chtěl jen vědět, jaký to je pocit, líbat kluka.. Jen jsem to chtěl zkusit. Omlouvám se. Jestli chceš, tak s tebou půjdu za Geem a omluvím se i jemu."
Vejral jsem jak puk. Omluva a ještě mi to vyžehlí u Gerarda? Páni, tak to je na jeden den moc věcí najednou. Chvíli jsem jen zíral, neschopen slova. Takže Gerard je i na kluky, něco malého ve mně zajásalo. Já ale nejsem teplej! (to mi připomíná jeden americkej film…)
Bert se zvedl k odchodu a já šel za ním. Po cestě domu (vážně už nad tím tak přemýšlím?) jsme neprohodili ani slovo. Odemkl jsem a vešel na odpočívadlo. Bert zaklepal na Gerardovi dveře. Nic, tak ještě jednou. "Nech mě bejt." Konečně nějaká odezva.
"Gee, to jsem já, Bert. Můžu s tebou mluvit?" zase se nic nedělo pak se dveře otevřely a já se znovu podíval na Gerarda. Teď vypadal snad ještě hůř, to jsme mu tak ublížili? Bylo mi ho líto, chtěl bych ho obejmout a utěšit, ale když vím, že za to můžu, tak by mu to asi nepomohlo. Bert vešel do jeho pokoje a zavřel dveře.
Asi to bude nadlouho tak jsem šel do svého pokoje a čekal. Asi po půl hodině jsem uslyšel smích, to bude asi dobré znamení. Teď už jsem byl aspoň trochu klidnější. Upadl jsem do bdění.
"Franku, Franku…" viděl jsem před sebou Jami, měla ve tváři takovou výčitku. "Promiň." Řekl jsem potichu. "Nevím, jestli ti mám věřit." Pak někam mizela a na její místo přišel Gee. Usmíval se. "Všechno bude v pořádku." Přistoupil ke mně a políbil mě. Mnou projela vlna vzrušení. "Gee…"
"Gee…" "Ano?" tohle mě vytrhlo ze snění, asi jsem to řekl moc nahlas. Stál tam, ve dveřích a usmíval se. Takhle jsem ho viděl radši, zářil. Podíval se mi do "očí" podíval jsem se dolů také a zhrozil se, měl jsem trochu menší problém. Hodil jsem přes něj deku. Tomuhle se říká trapas dámy a pánové!
"Nechtěl bys zejtra zajít někam? Třeba se projít, do lesa. Je tam klid." V hlavě mi probíhali všemožné scénáře toho, jak to asi bude vypadat. Jen jsem kývnul, nechci riskovat, že řeknu nějakou blbost. Usmál se a odešel. Uff, tak tohle jsme zvládly, teda jak kdo….
Ráno jsem šel na snídani a v kuchyni potkal toho kluka z fotek. Kouknul na mě jako na vraha, že by to věděl? Blbost, jsem už jen paranoidní. "Ahoj." Jen dál koukal, pak odešel. Místo něho došel Gerard. "Můžem?" zakuckal jsem se pitím, zase mu to prostě slušelo! Co mám dělat? Kývl jsem a vyšel se převléct. Zase na mě čekal pod schody. Vyšli jsme do slunečného rána.
"Takhle brzy to tam je nejhezčí. Všechno se probouzí." Zasnil se. Šel jsem pomalu vedle něho a užíval si svobody a hlavně svého společníka. Prošli jsme kolem nějaké chatky a konečně vešli do lesa. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak to je tak krásný. Jsem z města takže příroda pro mě byla novinka.
"Co ti Bert řekl?" chtěl jsem vědět, co mu řekl a že je tak klidnej. "Omluvil se. To řekl. A pak jsme si povídali o starých časech." Na chvíli se odmlčel. "Vím, že ti řekl, že jsem gay. Já se za to nestydím a musím se i přiznat, že ses mi líbil od prvního okamžiku." Jeho upřímnost mě zaskočila. Ale mám rád přímé lidi. Mlčel jsem. Přemýšlel jsem nad tím, co mu mám asi tak říct? Asi nic, prostě nevím.
Zastavil se a já také. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Chvěl jsem se po celém těle. Co se to semnou děje? Naklonil se ke mně a políbil mě, zase, a já zase ucítil ty motýlky, motýlky štěstí.
krááásný, já vim, zase ten samej koment dokola, ae dyž vono je to fakt krááásnýýý xD (mega jetej koment xD s velkym rozmyšlenim xD)