6. listopadu 2007 v 12:29 | Anett
|
Vybrali jste si tedy nakonec Gerarda. Tady máte tedy další díl, ale já vám to stejně neudělám moc jednoduchý.... Doufám, že se pokráčko líbí?
"Tak bratranec Gerard ti pronajme na dobu neurčitou jeden pokoj u něj v baráku. Máš tam prej přijít za 10 minut, teda jestli nemáš nic na práci." Super, takže barák, pokoj, snad to bude stát za to.
"Nemám, teda jen nevím, jak se tam dostat, teprv jsem přijel." Vzdychnul jsem si a pohodil rukama. Usmála se na mě.
"Neboj, tak jestli chceš, tak tě tam doprovodim." Jo, na to jsem čekal. Máma mi vždycky říkávala, že mám kouzlo osobnosti.
"Nikam nepůjdeš." Ozval se naštvaný hlas někde za Annie. Nejspíš z kuchyně. Vyšel pak takovej tlustej chlap. Řeznickou čepici na hlavě, krátký tričko a na rameni měl vytetováno Miluju mámu (musela jsem… pro zpestření…) chtěl jsem se začít smát ale asi by to vypadalo divně. Měl na sobě umaštěnou zástěru a v ruce sekáček. Annie se na něj podívala.
"Ale notak, vždyť je to jen na chvíli." Žadonila. Řezník (nač mu vymýšlet jméno) se na ní zhnuseně podíval.
"Nikam nepůjdeš holubičko. Děláš si tu z toho holubník. Zůstaneš tady jinak tě vyhodím." A s tím zašel zpátky za závěs. Annie se na mě smutně podívala.
"Tak to vidíš, nic tu nesmím. Ale tak mám jiný nápad. Berte? Mohl bys na okamžik?" zavolala někam za mě. Otočil jsem se na toho chlápka na kterého volala, otočili jsme se současně a zadívali se jeden druhému do očí. Já se cítil jako uhranutý. Koukal na mě asi pětadvacetiletej kluk, modrý jasný oči, dlouhý blonďatý vlasy (změna ne?), pěkný rysy ve tváři. Plný, rudý rty. Proboha, já si se zaujetím prohlížím chlapa. Otočil jsem se zpátky k Annie. Bert si stoupnul vedle mě.
"Co potřebuješ?" jeho hlas ke mně doléhal jako z velké dálky. Má příjemnej tón hlasu.
"Ale tady…." Podívala se na mě zmateně. Jej, já jí neřekl jak se jmenuju…. "Frank Moore." Vysvětlil jsem. "Potřebuje dovést k Gerardovi, má u něj slíbenej pokoj, ale tadyhle šéf mě nechce pustit, můžeš ho tam dovést prosím?"
"Co bych pro tebe neudělal, Annie. Tak pojď Franku. Není to odsud daleko." Vyzval mě, asi čekal na nějakou odpověď. Jen jsem kývnul. "Děkuju." Řekl jsem Annie. Ta se na mě znovu zářivě usmála. Vyšel jsem ven před bistro s Bertem. Trapný ticho. Nervózně jsem se na Berta podíval. Ten si dal do pusy cigáro a zapálil si ho. Pak se podíval na mě.
"Dáš si taky?" a nabídnul mi cigáro. S radostí jsem vytáhnul. Přistoupil ke mně, aby mi zapálil. "Dík." Řekl jsem roztřeseným hlasem. To je neuvěřitelný, mě se líbí kluk! Tak to ať se propadnu. Šli jsme ne moc dlouho, vážně jen asi tak deset minut. Pak jsme stanuli před bílím docela velkým barákem. Vypadal hodně staře. Bert prošel brankou a zaklepal. Chvíli se nic nedělo ale pak nám otevřel kluk a já už podruhé za dnešek ztratil řeč a soudnost. Tenhle byl asi tak stejně vysokej jako Bert ale jinak byl úplně jinej. Delší černý vlasy mu padaly do obličeje, mezi pramínky prosvítaly zelený oči, které na mě teď byly upřený. Nos trošku špičatější ale to nekazí ten dojem. Rty taky plný, trošku křivější ale to nevadilo. Celkovej dojem tady z pána? Jsem ztracenej, za dnešek se mi na pohled zalíbili dva kluci, oba jsou tak rozdílný, ale tak dokonalý!
"Ahoj, já jsem Gerard, Annie volala že potřebuješ ubytovat. Tak pojď dál." Proboha, má tak pěknej hlas, takovej sametovej, taky bych ho mohl poslouchat pořád. Poodstoupil abych mohl vstoupit do domu. Barák to byl velkej. Otočil jsem se zpátky na Berta a Gerarda. Zrovna si něco říkali a potutelně se u toho usmívali. Bert se na mě podíval, usmál se. Ještě něco řekl Gerardovi, objali se a odešel. Vejral jsem jak puk. Tak tohle bude zajímavý pobyt. Gerard za ním zavřel, podíval se na mě. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě, úplně jsem cítil, jak se do mě zařezává pohledem. Pak se na mě usmál a vyšel ke mně. Tohle bude ještě zajímavý, jestli se nezblázním, tak jsem dobrej.
Fakt moc wonderful a prosím at si vybere Geeho :)