19. listopadu 2007 v 21:58 | Anett+Pája
|
Hmm, máme tu pokráčko, ale myslím, že s žádnou zápletkou asi moc počítat nemůžete. Prostě to bude jeden z těch zamilovaných příběhů kde všichni spolu budou šťastně žít až do smrti..... A nebo ne?
Gerard
Zamával jsem Feemu a utíkal rychle domů. Určitě si všimly, že tam nejsem. Potichu jsem es snažil otevřít vchodové dveře. Musej vždycky vrzat tak hlasitě?! Pomalu jsem se kradl nahoru po schodech do svého pokoje.
"Kdes byl?" málem sem si stříknul do trenek jak jsem se lekl. Dole na schodech stál Mikey. "Byl jsem…. se projít." Zalhal jsem. Mikey se na mě podíval skrz brýle. "Ale notak Gee. Nelakuj mě, kdes byl?" nevěřil mi. Na chvíli jsem se zamyslel. Jak asi bude reagovat nato, když mu řeknu, že jsem celou noc spal u Franka?
"Já… jsem se rozloučil s Frankiem. Víš, že jsme se dlouho neviděli a on dneska jel k babičce." Vysvětloval jsem mu. Že já vždycky musím zrudnout! "To je tak dojemný. Vy to spolu táhnete?" usmál se Mikey. To je to na mě tak vidět, že jsem do Frankieho zamilovanej? Že bez něj nemůžu bejt? "Co to tady zase vymejšlíš? Nebouchnul ses něják do hlavy? Kde jsou vůbec rodiče?" převedl jsem téma trochu jinam. "Jak myslíš. Odjely už brzo ráno k tetě Mary. Má dneska narozky. Nějak jsem nás z toho vykecal. Zato budu něco chtít, že jsem tě z toho omluvil."
Začal mě vydírat! Co si o sobě ten malej parchant myslí? Já mu dám takhle to tady na mě zkoušet. "Fajn. Neřeknu rodičům, že kouříš, ikdyž bys neměl." Vytáhnul jsem na něj svůj triumf. Mikeymu zvadl úsměv na tváři. Vypadal docela vyděšeně. "To jim neřekneš! To by od tebe nebylo fér!" řval na mě. Neposlouchal jsem ho. vyběhnul jsem schody a zavřel se u sebe v pokoji. Je to tady nějaký prázdný. Kde je můj Frankie? Nejspíš někde na cestě k babičce. Co tady budu bez něj dělat celej víkend? Bude to ten nejhorší víkend v mém životě. Jak jsem to bez něj mohl vydržet celý dva roky? On je pro mě to nejdůležitější na světě! Pak mě něco napadlo. Otevřel jsem skříň a začal se v ní přehrabovat. Kde to je? Určitě tady máma uklízela. Áá, výborně. Vytáhnul jsem krabici ven. Byla plná fotek. Vysypal jsem je na postel. Všude byly moje a Mikeyho fotky, když jsme byli malí. Konečně jsem ty fotky našel. Naše třídní fota ze základky. Vážně jsem vypadal tak děsně? Ale Frankovi to tady sluší. Vůbec se nezměnil. Teda až na ten piercing ve rtu.
Jo a má trochu delší vlasy. Ale jinak je pořád stejně krásnej. Ve stolku jsem našel nůžky a z každý fotky jsem vystřihnul Franka. Pyšně jsem se díval na svoje dílo. Devět fotek Feeho. Ale i tak se mi moc stýká. Uvidím ho až v pondělí! "Tobě snad hráblo Gerarde!" ozvalo se v pokoji. Ten malej hajzl Mikey vleze snad všude. "Di pryč Mikey. Tohle je můj pokoj!" okřiknul jsem ho. On ale zůstal stát a čuměl ke mně na postel. "To si snad děláš prdel? Ty seš do něj udělaném?" tvářil se trochu šokovaně Mikey. Všechno ve mně zmrzlo. "Ne! Co to kecáš?" zapřel jsem ho, to mě moc mrzelo. "To vyprávěj někomu jinýmu. Nejsem slepej." To určitě. Dyť nosí brejle.
"Di do hajzlu!" ztratil jsem všechnu trpělivost. Mikey je ale neodbytnej. "Ale no tak Gee. Řekni mi to! Jsme přece bráchové. Kdo to pochopí lépe než já?" přemlouval mě. Strašně rád bych se s ním podělil o svoje štěstí, ale Mikey byl vždycky blb. "Ne! Nic ti neřeknu!" odmítnul jsem. Mikey se zatvářil smutně. "Myslel jsem, že si věříme." Řekl mi polohlasem a šel ke dveřím. Nechci ztratit náš dobrej vztah. Jenže nevím, jestli je dobrej nápad mu to říkat.
"No jo! Já Franka miluju!!! Si spokojenej?" Mikey se zarazil a udiveně se na mě podíval. "Já si to myslel! No a co? Povídej detaily, chci slyšet všechno!" sednul si zpátky na postel. "Jé Mikey. Co ti mám povídat?" byl jsem z toho docela nadšenej, že to Mikey vzal v pohodě, ale abych mu říkal úplně všechno? To se mi zase nechtělo. Je to jen mezi mnou a Frankem. "Tak nemusíš mi říkat všechno, ale jen něco. Jsem zvědavej." Řekl mi dychtivě Mikey. Bylo to po dlouhý době dopoledne a skoro celej den, kterej jsem strávil s bráchou.
Řekl jsem opravdu skoro všechno. O tom, jak jsme se poprvé políbili v šatnách. Naše setkání. Vynechal jsem tu část, kdy jsme se s Feem poprvé milovali. To si necháme pro sebe. Mikey mě poslouchal a ani jednou mě nepřerušil. "Takže si teď šťastnej?" zeptal se mě, když jsem dovyprávěl. Usmál jsem se. "Jo! A Mikey, prosím tě, neříkej to nikomu." Požádal jsem ho. Mikey mi jen přikývnul. Zavřeli se za ním dveře a já ihned našel mobil. Poslal jsem Frankiemu krátkou a výstižnou SMS.
:D nadhera