3. listopadu 2007 v 0:13 | Anett+Pája
|
Gerard
Sedli jsme si na zastávku a jen tam tak cukrovali. Vyrušili nás nějaký dva typosové, Frank se ode mě odtáhl. To mě zamrzelo. Nakonec se z toho vyklubal jeho spolužák a můj pak taky. S Mattem sedím v lavici, docela fajn kluk ale pak uvidíme co o mě bude po dnešku říkat ve škole… Odešli a my také. Zase naše rozcestí. Frank se mě zeptal, jestli se něco nestalo. Jistě že ne, přesvědčoval jsem ho. moc mi to ale evidentně nešlo. Rozloučil se a odešel domů.
Já šel také svím směrem. Doma jsem si lehl do postele a přemýšlel nad námi. Skutečně Franka miluju ale to, že se ode mně odtáhne pokaždé, když někoho potkáme není podle mých představ. Usnul jsem neklidným spánkem. Ve snech jsem s Frankem šel po ulicích a všichni se nám smáli, Frank se mě pak pustil a odešel a pak jsem byl středem pozornosti jen já. S hrůzou jsem se probudil a podíval se na telefon kolik je. Tři ráno a došla mi SMS, Frank:
Omlouvam se za svoje chovani na zastavce, hrozne te miluju a uz te nechci v zivote zaprit. Choval jsem se fakt jak debil. Promin.
Četl jsem si tu SMS pořád dokola jak debil. On se mi omlouvá a ještě ke všemu mi napsal, že mě miluje! Slzy se mi draly do očí. Musel jsem mu zavolat. Vytočil jsem jeho číslo, už si ho pamatuju, je to možný? Jedno zazvonění, nic, druhý, nic, takhle to vyzvánělo ještě nějakou dobu ale pak to Frank zvedl. "Haló? Gee? Stalo se něco?" chudinka, byl hodně rozespalej. "Ne nic, jen jsem si až teď přečetl tu sms od tebe. Já, taky tě miluju. A zejtra si ten dnešek, vlastně obráceně, dneska si ten včerejšek zopakujem ale s lepším výsledkem jo?" chvíli nic neříkal, bál jsem se, že zase usnul. Pak konečně něco řekl. "Jasně! V kolik?" zívl mi do telefonu. Jak rád bych byl s ním. "Hmm co třeba hned?" prostě to ze mě jen tak vylítlo. Vážně jsem ho chtěl obejmout a cítit jeho vůni. "Víš kde bydlim, okno si snad taky pamatuješ ne?" tak takhle jo? "Za pět minut jsem u vás." "Zatím." A položil mi telefon. Vzal jsem si jen mikinu protože jsem usnul v oblečení. Vyšel jsem do pěkný zimy. Trochu jsem přidal do kroku a ocitl se na konci ulice a před Frankovím domem. Obešel jsem ho a podíval se k jeho oknům, lehce se v nich svítilo. Zaklepal jsem, nic se nejdřív nedělo ale pak mi otevřel rozespalí Frankie. Měl tričko s medvídkama a trenky, vlasy rozcuchaný, obličejík trochu opuchlý ale přesto se usmál. "Ahoj cizinče." Pozdravil mě. Políbil jsem ho a vsoukal jsem se do jeho okna. Páni, asi jsem trochu vyrostl, pamatuji si to oknu trochu větší…. Dřív, když měl Frank zaracha tak jsem k němu lezl oknem potají a hráli na počítači nebo si jen tak povídali. Poodešel a já vpadnul do jeho pokoje a rozmázl jsem se na podlaze. Trochu se tomu uchichtnul. Otočil jsem se a hodil na něj hrozně zlej pohled. "Jestli se mi budeš smát tak zaprvé odejdu a zadruhé zbudíš rodiče." Zmkl. Podal mi ruku a vytáhl mě nahoru. Trochu jsem se pozastavil u jeho úst a malinko jsem ho políbil. Zachvěl se. "Moc se ti za ten včerejšek omlouvám. Vážně jsem nechtěl. Jsem rád, že jsme spolu." Umlčel jsem ho polibkem. "To nevadí zlatíčko. Miluju tě Frankie." Teď zase políbil on mě. Ani jsem se nevzpouzel. Lehli jsme si k němu na postel a mazlili se. Jo, konečně jsem cítil jeho dotyk, jeho vůni. Potřeboval jsem ho a on mě. Usnuli jsme v objetí. Teď už se mi nezdály žádné hrozné sny.
:)