24. listopadu 2007 v 11:30 | Anett+Pája
|
Ty bláho! Už 10. část! Tak si to užijte, zachvíli už skončíme.
Frankie
Cesta byla fakt děsně nudná. Pořád jsem byl myšlenkami s Geem. Vůbec jsem nevnímal hudbu Misfits, která mi hrála v MP3. všude jsem ho viděl. Měl bych mu říct o nějakou jeho fotku, abych se na něj mohl dívat pokaždé, když se mi po něm bude stýskat. Přetáhnul jsem si mikinu víc přes krk a přivoněl si k ní. Voněla po něm. Pořád jsem k tomu čichal a připadal si jak nějakej feťák. Jo! Jsem závislej na Gerardovi. Už jsme tady, vůbec se mi nechce vystupovat z auta.
Bábi se ke mně řítí s otevřenou náručí! "Frankouška! To je dost, že tě taky vidím. Ty si ale vyrostl. Takovej pěknej klučina z tebe je. Ale co ta náušnice ve rtu? No Lindo, že mu to dovolíš." Objímala mě. Gerard. Představuj si, že tě takhle objímá Gerard. Fungovalo to do tý doby, než mě babička chtěla dát hudlana. Přece nebudu Geeho podvádět s babičkou? "Ale notak, babi už nejsem malej." Trochu neomaleně jsem jí ze sebe setřásl.
Babička si nejspíš usmyslila, že mě podrobí křížovému výslechu. Posadila si mě naproti sobě do křesla a pořád se mě na něco vyptávala. "No a co děvčata, Frankie? Už nějaké máš?" musel jsem se začít smát. Ale zamaskoval jsem to náhodným záchvatem kašle. "Ne babi, nemám. Já na holky nemám čas." Odpověděl jsem. asi by se jí moc nelíbilo, kdyby zjistila, že nám Gerarda. Takhle to pokračovalo až do odpoledne. Konečně mě propustila. Tři hodiny odpoledne. Co tady budu dělat? Šel jsem se projít. Jenže ani tohle mě nebaví. Vrátil jsem se k babičce. Na rodinou večeři fakt nemám náladu. Zavřel jsem se v pokoji. Páni, tady jsem nebyl hodně dlouho.
Lehnul jsem si na postel. Zavřel jsem oči. Začal jsem vzpomínat na naše společný chvilky. Už aby bylo ponděli. Někdo klepe na dveře. "Franku, pojď dolů. Babička tě chce vidět." To je máma. Proč mě nemůžou nechat v klidu myslet na Geeho? Pořád mě jenom rušej. Neochotně jsem došel do obýváku. Začalo opět to obvyklý vyslýchání. Co škola, holky, jak se mi daří, moje budoucnost. Seru na to. Moje budoucnost je přece jasná! Já a Gerard. Ta čarodějnice mě propustila až v devět večer! Myslel jsem, že tam zdechnu. Unaveně jsem padnul do postele. Moje poslední myšlenka patřila Geemu.
Spal jsem dost dlouho. Skoro až do odpoledne. Rozespale jsem sešel do koupelny. Ranní (polední) sprcha mě trochu probrala. Rychlý, povinný oběd. Konečně jsem naše telefon. Smska! Gerard! "Miluji tě. Už se na tebe těším…." To je sladký. Seběhnul jsem dolů. "Ehw, babi? Můžu si od tebe zavolat?" zeptal jsem se jí. "Jistě. Ale komu? Určitě nějakému děvčeti?" bože, za co mě trestáš? "Jo, mojí kamarádce." Zalhal jsem. Vzal jsem si telefon a zavřel se v pokoji. Geeho číslo znám nazpaměť. Chvíli to jen vyzvánělo. "Prosím?" ozval se jeho hlas.
Málem mi puklo srdce radostí. "Taky tě miluju. Moc se mi po tobě stýská!" vybalil jsem na něj a ani se nepředstavil. "Frankie! Lásko, už aby ses vrátil." Zněl tak šťastně do telefonu. "Taky se tě už nemůžu dočkat. Přijedu večer, možná se u tebe stavím. Jestli chceš?" asi je to blbá otázka… "Jestli chci? Frankie už se nemůžu dočkat toho až ti dám pusu." Byl nadšenej. "Tak já se u tebe zastavím. Hele už budu muset jít. Volám z pevný. Uvidíme se večer jo?" Gee se na chvilku odmlčel. "Dobře. Budu na tebe čekat. Miluju tě." Řekl. I takhle po telefonu to znělo nádherně. "Ne, já tebe víc…." Provokoval jsem ho. "Ne, já tebe víc!" on se chce hádat! "Miluju tě. Pak si všechno povíme. Pa pa." Zavěsil jsem. dneska by to už mohlo utéct rychle. Sbalil jsem si věci a pak jen čekal až mi máma přijde říct, že odjíždíme. "Franku, pojď se rozloučit s babičkou." Konečně. Šest hodin. To moc dlouho u Geeho nebudu. Babí mě objímala snad celou věčnost! "A dávej na sebe pozor…" odkejval jsem jí všechno co mi říkala. Už abych byl pryč. Nasednul jsem do auta a dal si sluchátka do uší. Smashing Pumkins moc nemusím, ale Gee je má rád. Usnul jsem. "Frankie. Už jsme doma." Budil mě táta.
Vystoupil jsem z auta a podíval se směrem k Gerardovu domu. "Hele mami já jdu ještě na chvíli k Gerardovi. Vezmete mi věci?" nečekal jsem na odpověď. Zazvonil jsem. přišel mi otevřít Mikey. "Ahoj Franku, pojď dovnitř. Gerard už na tebe čeká nahoře v pokoji. Řekl mi s takovým divným úšklebkem. Prošel jsem kolem něj dovnitř a vyběhl schody nahoru. Nezaklepal jsem, prostě jsem tam vlítnul. Gee si zrovna něco kreslil, nějakou svojí vymyšlenou postavičku. "Lásko?" promluvil jsem na něj. Neslyšel mě. Má sluchátka v uších. Přistoupil jsem k němu a zakryl mu oči. Chudák, leknul se. "Frankie! Kurva tohle mi nedělej. Málem jsem si stříknul do trikotu." Držel se za srdce. "Omluvám se." Pokusil jsem se na něj rozkošně usmát. "Neboj, zůstanu tady s tebou. Taky si mi chyběl." Podíval jsem se na něj. Výborně. Nemoh jsem se dočkat toho okamžiku, až se naše rty znovu spojené. Gee mě hladil po vlasech a já ho pevně objímal.
Pomalu jsme se dosunuli k posteli. Ještě hóóódně dlouho jsme si vychutnávali ty dva dny, co jsme se neviděli. Něžné líbání se během chvíle změnilo v divoké. Ruce mi sjížděli po Gerardově těle. Vytáhnul jsem mu tričko nahoru a líbal ho na hrudi. "Sundej ho." pobídnul mě. Přetáhnul jsem mu tričko přes hlavu. Lehnul jsem si na něj. Jeho ruce zabloudily ke mně pod tričko a divoce mě hladily op zádech. Sundal mi tričko a něžně mě pusinkoval na klíční kosti. Dech se mi zrychloval. Srdce bušilo neuvěřitelnou rychlostí. Tolik mi chyběl. Všechny ty jeho dotyky, sladká slovíčka, hlazení po vlasech. "Miluju tě Gee." Pověděl jsem mu, když jsem se uvelebil v jeho náručí. Líbnul mě do vlasů. "Já tebe taky. Opravdu, strašně moc." Usmál se na mě. Ještě chvíli jsme takhle zůstali. Pak jsem musel domů. Loučení bylo děsný. Spousta zamilovaných slůvek a polibků. Nerad ho opouštím i když jen na chvíli. Ale musím, už aby bylo ráno.
pěkný...moc pěkný=)bude št´astnej konec?