16. října 2007 v 21:04 | Anett+Pája
|
Gerard
S Frankiem jsme se nedostali na stejnou školu. Docela jsem to obrečel. Já si našel školu, teda spíš můj děda. Měl jsem tam pár přátel, ale žádný nebyl jako Frank. Párkrát jsem ho ještě viděl, ale pak to na dost dlouho ustalo. Nato, že bydlíme ve stejný ulici jsem ho neviděl něco přes rok. Teda až do dneška. Šel jsem domů a frank do mě vrazil. Nejdřív jsem ho okřikl, protože jsem nevěděl, kdo to je. Chvíli jsme si povídali, ale když jsem ho tam tak viděl, tak se ve mně probudila stará vášeň a ještě něco, snad láska k němu? Matně jsem ho políbil.
Cítil jsem se krásně. Jeho rty byly tak měkké, jemné, horké. Chtěl bych je líbat stále, teď už to vím. Přesně jsem hned věděl, že se to musí opakovat. Něco jsem mu řekl a odešel. Nevydržel bych to moc dlouho vedle něj jen tak. Doma jsem se zavřel v pokoji a lehnul si na postel. "Do prdele!" zanadával jsem si nahlas. Myslel jsem si, že všechny ty zvláštní city, co jsem k Frankiemu choval zmizej, ale ono je to snad ještě horší! Tohle mi nemůže dělat! Za ten rok, co jsem ho neviděl, se děsně změnil. Je ještě krásnější! Nechal si propíchnout ret. Ne! Přece ho nemůžu milovat. Jsme nejlepší kámoši. Jenže pořád na něj myslim. Pokusim se to zaspat. No asi si dokážete přestavit, o čem ty sny byly a kdo v nich figuroval. Frankie! Ale ty sny se mi líbily. A nejen mě….
Probudil mě zvuk telefonu. Kdo to je? Nejdřív jsem našel budík. Tři ráno! Co to je za kreténa? "Ano?" zívnul jsem do telefonu. "Jéé ahoj Gee, já… já jsem tě vzbudil?" z mobilu se ozval veselý hlas. "Kdo to je?" zajímalo mě, kterej blbec si ze mě dělá prdel v tuhle nelidskou hodinu. "Frank." Tak teď jsem úplně vzhůru. "Frankie, stalo se ti něco?" napadlo mě hned to nehorší. "Ne, jsem ready. Ehw, jen jsem se ti chtěl omluvit zato, jak jsem do tebe vrazil." To je roztomilé. Ale to ho neomlouvá, aby mě budil ve tři ráno! "To je dobrý Frankie. A nebejt toho, vůbec bychom se nepotkali." Frankie se do telefonu zachichotal a mě z toho bodlo u srdce. "Hele Gee, nepůjdeme zítra ven? Je sobota a dlouho jsme spolu nikde nebyli." Navrhnul mi Frank. "Dobře. Tak v kolik a kde?" že se vůbec ptám. "No já myslel, že bych zašel k tobě. Nemusíme přece nikam chodit." Tuhle odpověď jsem ale nečekal. "Tak fajn. A v kolik přijdeš?" musím to vědět, abych se nato psychicky připravil. "Ehw v pět?" tak pozdě? "Jo, v pět. To jde. Tak zatím ahoj." Rozloučil jsem se s ním a položil telefon. Co to mělo znamenat? Za celou dobu co se známe, se nikdy nesomrovali u nás doma. Frank má ale určitě něco v plánu.
Frank
Vůbec nemůžu spát. Pořád myslím na tu letnou pusu co mi Gee dal. Chtěl bych znova a ještě víc! Nechápu, co se děje. Nemůžu Geeho dostat z hlavy. Pořád ho vidim před sebou. Ty jeho zelený oči. Krátký černý vlasy co mu do nich padaly. Vydžel bych se do nich dívat hodiny. na nočním stolku jsem našel telefon. Doufám, že má Gerard pořád stejný číslo. Nějak moc dlouho to vyzvání. "Ano?" konečně. Ježiši já ho vzbudil. Co mu mám asi tak říct? Rychle jsem vymyslel nějakou hloupou výmluvu. Kurva. Slyším ho mluvit a celej se chvěju. Dohodli jsme se, že spolu někam zajedem. Ale já nechci na veřejnost. Chci s nim bejt sám! nakonec jsme se domluvili, že k němu zajdu v pět a budeme u něj. Jenže teď neusnu! Jsem nedočkavej.
Ráno jsem vstával už v osm! To je na mě trochu brzo. Rád si o víkendu přispím, třeba do dvanácti. Matka se taky divila, když mě rána viděla v obýváku u televize. "Ty už si vzhůru?" "Jo, no já jsem nemohl spát." Přece jí neřeknu, že jsem celej hotovej z toho, že odpoledne budu s Gerardem! A ještě ke všemu sám! No jo, ale co budu celej den dělat? Není ještě ani poledne. Zalezl jsem si k sobě do pokoje a odpočíval. Ani jsem neobědval. Nemám na jídlo ani pomyšlení. Mám lnou hlavu úplně něčeho jiného. Ve tři odpoledne jsem se začal připravovat. Ještě nikdy jsem si na svým vzhledu nedal víc záležet než teď. Chtěl jsem být dokonalej. Pár minut před pátou už jsem čekal před Geeho domem. Dneska přijdu včas. Přesně v pět jsem zazvonil. Přišel mi otevřít Mikey. "Jéé Franku, co ty tady děláš?" vypadal překvapeně, že mě vidí. "Jdu za Gerardem, je doma?" už jsem se nemohl dočkat až ho uvidim. "Jo, je nahoře, pojď dál." Vešel jsem do chodby. Vůbec nic se tady nezměnilo. "Jdi za nim nahoru. Určitě tě už čeká. Od rána je jak králíček durasel." Usmál se Mikey. Vešel jsem do patra. Jak dlouho už jsem tady nebyl?! Zaklepal jsem. "Pojď dál." Vyzval mě Gee. Otevřel jsem. Gee seděl u plátna a něco kreslil. J
eho kresby mě vždycky fascinovali. "Ahojky." Pozdravil jsem ho s úsměvem. "Páni Frankie. Od kdy chodíš včas?" zeptal se mě udiveně. "No jo, snažim se." Sednul si na postel. Gee se pořád věnoval malbě. Jako vždycky to byly nějaký smyšlený postavy. "Je to pěkný." Pochválil jsem mu jeho umění. Gerard odložil štětec a podíval se na mě. "Promiň, už se ti budu věnovat. Víš, myslel jsem, že přijdeš pozdě." Omluvil se mi. Najednou se zvednul a šel si sednout vedle mě na postel. Byl už zase tak blízko! Zase sem přestal všechno normálně vnímat. "Gee, proč je to tak jiný?" zeptal sem se ho a díval se mu do očí. Teď se to stane. Teď se zase políbíme! Gerard se ale zvednul a šel ke dveřím. "Co se stalo Gerarde?" neodpověděl. Došel ke dveřím a zamknul. "Jen kdyby sem náhodou někdo vlezl. Znáš Mikeyho." Usmál se na mě omluvně. "Jo, to je lepší." Vůbec nevim, co mám říkat. Sednul si zpět. A co teď? Položil jsem mu ruku na koleno. Podíval se mi do očí. Začali jsme oba. Naše jazyky se opět spojily. Gerard sebou trochu trhnul. Rukama jsem si ho k sobě přitáhnul, aby mi náhodou nechtěl utéct. Bylo neuvěřitelné, být zase s ním. Líbat ho! nikdy jsem necítil lepší pocit, než teď!
wwwooooaaa peckááááááá!!!! krásne to je, fest sapodarilo! :)