25. září 2007 v 21:13 | Anett
|
Páni, hned je vidět, když mám čas. Takže tu je poslední díl. Hezké čtení!
Gerard
Po šmoulovy se mi hodně stejskalo. Všichni si všimli toho, že jsem nějakej divnej. Jednou večer jsem si zašel za děkanem, jestli bych nemohl jet domů dříve. Řekl, že můžu. A ještě jsem se s ním na něčem dohodl, z toho bude mít Frankie radost. Celej tejden našeho posledního měsíce jsem Frankouškovi nevolal. Vyřizoval jsem si spousty věcí ohledně mé cesty domů. Konečně jsem odjel, se všemi jsem se rozloučil a sedl na letadlo směr Amerika a pak domů do Belleville. Když jsem přijel na letiště a sedl do taxi tak jsem zjistil, že je pondělí. To je fajn, Frankie bude v práci. Dojel jsem domu a odemkl si branku. Vešel jsem do domu a srazil se s tou Alic. "Jé ahoj!" vyhrkla ze sebe. "Myslela jsem, že má bejt ještě měsíc pryč!" "Jo to já taky, ale stejskalo se mi. Jak se měl Frankie?" chvíli nemluvil, asi nevěděla co smí a nesmí říct. "Vlastě ani nevim, občas byl happy, občas smutnej. S Mikeym jsme za ním chodili. Teď je ale znovu dost živej. Těší se na tebe." Tak to jsem byl hrozně rád. "To je dobře. Hele přijďte s Mikeym na večeři. Tak v osm?!" usmála se a odešla. Já vyšel nahoru a všiml si, že se to tu trochu změnilo. Frankie vyboural tu zeď co oddělovala chodbičku a obejvák. Aspoň je to větší. No nic, já začal připravovat večer. Zastíněné lampičky, musel jsem si jich pár vypůjčit ze zdola. Doprostřed obýváku jsem dal rudou svíčku a k ní kytici růží. V Řecku jsem es naučil vařit tak jsem něco uvařil a čekal. Frankie se měl už vrátit. A taky že jo. Schoval jsem se za dveře, vešel a zůstal chvíli stát. přešel jsem k němu a zašeptal mu do ucha "Ahoj!"
Frankie
"Ahoj!" někdo mi zašeptal za zády. Nadskočil jsem. Otočil se a spatřil tolik nenávidění ale i milovaný obličej. Chvíli jsem na něj jen zíral a nevěděl, co udělat. Pak se ve mně nahromadil všechen vztek. Ruka mi vylítla tak rychle, že jsem to ani nestačil zaregistrovat. Dal jsem mu pěstí! Gee se skácel k zemi. Chytl se za bradu a nevěřícně na mě koukal. Já chvíli taky ale pak jsem mu padl kolem krku. Chvíli nevěděl asi, jestli to myslím vážně ale pak mě objal s tak pevně, že jsem nemohl moc dýchat. Bylo v tom jeho obětí tak moc lásky, tak moc naléhavosti. "Gerarde!" dostal jsem ze sebe konečně. "Omluvám se ti, že jsem es nerozloučil. Miluju tě Frankie a moc, nedokážu si bez tebe představit život." Říkal mi. Podíval jsem se na něj. "To já se ti omlouvám, že jsem se choval jak debil. Ale už to nikdy nechci zažít, slyšíš? Nikdy!" vlepil mi vášnivou pusu. "Hmm, a co to tady je?" podíval jsem se po místnosti. "Přemejšlel jsem, nad něčím romantickým, mám dokonce i večeři. Neboj na tu přijdou i lidi ze zdola." "A jak to, že jsi přijel tak brzo?" Gee se zatvářil smutně. " Za prví se mi moc stejskalo a za druhé jsem si změnil formu studia z denního na dálkový. Už bych asi nemohl chodit další čtyři roky do školy. Chci bejt prostě s tebou." Vyhrklo mi to slzy do očí. "To je mí líto, ale jsem zase rád. A kdy přijdou ti dva?" "Za pět minut." Podíval se tak zklamaně…. "A jaká ta Alic vůbec je?" "Hrozně bájo holka to je." Za chvíli zaklepali. Večeře byla vynikající. Mluvili jsme jeden přes druhého. S Geem jsme se skoro pořád dotýkali jeden druhého, vyhledávali se pohledy. Jsem zamilovaný, ZNOVU!
The End
pekne a moc:)