7. září 2007 v 18:07 | Anett
|
Tak lidičky je tu konec. Doufám, že se vám moje první delší story líbila. A nebojte, máme už pár dalších příběhů takže tu budete mít stále co číst.
Frankie
Do školy jsem už ani nechodil. Nechtěl mě vidět a já mu nechtěl ubližovat. V sobotu jsem byl u našich, moc se mě nevyptávali co se stalo. Bylo jim to stejně jedno. Skoro celej tejden jsem nad ním přemýšlel. Došel jsem k závěru, že ho prostě miluju a nemůžu bez něj být. Dneska je pátek a já se zase utápím v sebelítosti. Moc jsem nejedl, nepil, jen jsem ležel. V pátek ale někdo přišel, bušil na dveře. "Nechte mě být." Zakřičel jsem, nebyl jsem si ale jistej, jestli mě uslyší. Nejspíš ne, páč bušili dál. Přinutil jsem se vstát. Měl jsem jenom trenky. Otevřel jsem dveře. "Čemu nerozumíte…" ztratil jsem slova. Předenou stál Gerard a držel kytici růží. "Omlouvám se, Mikey mi všechno řekl." Ano, chtěl jsem si poslechnout jeho omluvu, ale zase na druhou stranu jsem se ho chtěl zase dotýkat. Skočil jsem mu kolem krku. Pevně me objal. "Už jsem se o tebe bál." Řekl mi. Pustil jsem se. Podívali jsme se na sebe. Trochu jsem poodstoupil aby mohl vejít do bytu. Zavřel jsem dveře. Sedl si do křesla. Já se musel jít převlíknout, když jsem se vtáhl tak jsem si mu sedl do klína. Obmotal kolem mě ruce a chytl si mě. "Mikey mi řekl, že is přesně nepamatuje, co se stalo. Jak to teda je?" "Víš, on přišel, líbali jsme se a svlékli. Ale Mikey pak usnul a já taky. Ráno na mě začal křičet ale nedal mi možnost to vysvětlit, utekl. Nemohl jsem ti to říci. Bál jsem se. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě s takovou vášní. "Omlouvám se za to, že jsem tě nenechal mi to vysvětlit. Omlouvám se prostě za všechno!" Asi jsem měkota ale zase jsem začal brečet. "Miluju tě a už tě nikdy nechci ztratit." Řekl jsem mu mezi vzlyky. "Moc tě miluju Frankie, ale slib mi jedno, už mi nikdy nebal brášku." Tomu jsme se usmáli. "A co ta kytice?" "Ta je pro tebe." "Vážně? Ale já tu nemám vázu!" vstal jsem a šel hledat něco, do čeho jí dát. Našel jsem půllitr, natočil do něj vodu, došel k Geemu a dal kytky do vody. "Děkuju, je krásná." Znovu jsem si na něj sedl. Políbil mě znovu. "Ale ne tak, jako ty." Začal jsem ho hladit po vlasech. "Teď už bude všechno dobrý, žejo? Slib mi to Gerarde." Koukl na mě. "Bude, slibuju ti to." Věřil jsem mu to. A to co slíbil, splnil.
THE END
:))) Len tak dalej... myslim, s dalsimi poviedkami