close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I love YOU! 6

7. září 2007 v 17:45 | Anett |  Frerard -> I love YOU!
Stále ještě Gerard


Ráno jsem se probudil už v šest a chvíli jsem nevěděl, kde vlastně jsem. Pootočil jsem se a tam uviděl Frankieho, byl tak roztomilej když spinkal. Moc se mi nechtělo ho budit, ale je ještě všední den a my jsme museli do školy. Odstranil jsem mu vlásky co měl spadané do obličeje a dal mu pudu. Trošku zavrněl a otevře oči. "Dobré ráno." Dostal pomalu ze sebe. Usmál jsem se "Moc dobré, ale musíme vstávat a jít do školy." "Néé, to se mi nechce. Zůstaňme tady, je tu krásně a nic nám nechybí." Přitulil se. Obejmul jsem ho líbnul do vlásků. "Ještě stále jsme školou povinní, pojď, dneska je čtvrtek a zejtra pátek, to dáš." "Ale jen za předpokladu, že budeš semnou." "Jistě." Usmál se a začal se hrabat z postele. "Udělám snídani." A odešel. Já se šel umýt a oblíknout. Jsem tak šťastný, že jsem se ráno probudil vedle něj a mohl tu být s ním. Vešel jsem do kuchyně. Uděl nějaký toasty s burákovým máslem. "To já mám moc rád." Teď se šel oblíknou pro měnu on. Dostal jsem možnost, se tu porozhlédnout. Má tu spojený obývák a kuchyň, tu odděluje barový stůl u kterého sedím. Obývák je docela luxusně zařízený, z něho vedou dveře do ložnice a tam jsou dveře do koupelny. Je tu hodně prostoru. Vrátil se ke mně. "Dojedeno?" "Jo, ale musíme se stavit u nás. Nemám s sebou věci…" zatvářil se zachmuřeně. "Neboj, Mikey už je určitě dávno pryč." Ale nebyl. Došli jsme k nám domu něco kolem čtvrt na osm. Odemkl jsem a vyšli jsme nahoru. Mikey stepoval před mými dveřmi. Hned jak nás uviděl, tak se mu rozšířily oči. "Takže si ho dostal?" obořil se na Frankieho. Frankie zbledl. O co tu ksakru šlo?
Frankie
Ráno bylo jako z nějaký pohádky. Gerard mě probudil polibkem jako nějakou Šípkovou Růženku. Uděl jsem mu snídani. Naše romantické ráno ale mělo být přerušeno školou. Gerard měl věci doma a tak jsme se museli stavit ještě tam. Doufal jsem, že tam nepotkáme Mikeyho. Dnes mi ale asi někdo nepřeje- byl tam! "Takže si ho dostal?" vykřikl se zlostí v hlase na mě. Opouštěl mě život. Bože Mikey, teď na to není vhodný čas! On si ale evidentně myslel něco jiného. Otočil se na Gerarda, vůbec nic nechápal. "Víš ty, co se stalo na tom mejdanu, kde Bob a spol zmlátili tady toho?" ukázal na mě. A je to v pytli. Já si bohužel moc dobře pamatoval. Přišel jsem tam docela pozdě, párty byla v plném proudu. Lidé byli už většinou opilí. Já si našel sud s pivem a pil, ani nevim kolik jsem do sebe nalil. Pak jsem si všiml Mikeyho Waye. Ten kluk byl docela pěknej a představa, že budu s ním mě dráždila. Měl už něco v sobě, protože se musel opírat o zeď aby nespadl. Došel jsem k němu a políbil ho, ze začátku mi polibek opětoval, ale pak si asi uvědomil co se to děje a odtáhl se. Zahuhlal jsem promiň a odešel. Našel jsem si nějakej prázdej pokoj. Lehl si a zavřel oči. Otevřely a zavřely se dveře. Vzhlédl jsem, stál tam Mikey. Podíval se na mě a lehl si vedle mě. Začal mě líbat, přitom jsme se svlékali. Mikey ale vytuhl a usnul. Já usnul za chvíli. Probudilo mě naříkání, podíval jsem se na Mikeyho. Brečel. Když si všiml, že jsem vzhůru, tak na mě začal řvát jak jsem to mohl udělat, jak jsem se s nim mohl vyspat. Než jsem mu to stačil vysvětlit tak vypadl z pokoje. Pak si na mě počkala ta Bobova parta a zmlátila mě. Nic víc, nic míň. Ale jsetli se tohle Gerard dozví, tak mě bude nenávidět. "Ten hajzl mě tam znásilnil! A ty si tu teď s nim klidně chodíš po městě, jako by se nic nestalo!" Zase začal vzlykat a sesunul se na zem. Gerard k němu přistoupil a obejmul ho. Pak se na mě podíval. "Řekni, že to není pravda. Prosím!" žadonil. Sklopil jsem hlavu a začal taky brečet, vůbec na nic jsem se nezmohl. Zjevně si to vysvětlil jinak. "Vypadni." Ne, takhle to nesmí dopadnout. "Gerarde, já…" "Nechci slyšet žádný omluvy. Teď si musim všechno promyslet. Tak tě prosím, běž pryč." Nic se s tím nedalo dělat. Otočil jsem se a vyběhl z baráku. Doprdele! Chtělo se mi zakřičet. Doběhl jsem domu, sedl si do křesla a brečel jak malí dětsko.
Gerard
Mikey to docela přehnal. Vůbec jsem nechápal o čem to mluví! Já vím co se tam stalo. Frankie po něm vyjel, on řekl ne a to bylo všechno, nebo ne? Čekal jsem, že se Frankie ohradí, ale jen mlčel. Pak mi Mikey řekl, že ho Frankie znásilnil! Zalapal jsem po dechu, tohle není pravda, nemůže být! Mikey se z toho sesypal. Přiklekl jsem k němu a obejmul ho. "Řekni, že to není pravda. Prosím!" byl jsem z toho zničeném. Sklopil hlavu a začal brečet, tim se přiznal. Vyhodil jsem ho. Ani se nezmáhal mi to vysvětlil. Odešel pryč. Utěšoval jsem Mikeyho. Odvedl jsem ho do jeho pokoje a dal mu prášky na uklidnění co bere máma jako lentilky. Spal skoro celej den, na školu jsem si nevzpomněl. Přemýšlel jsem nad Frankem, bylo to tak dokonalé, jak se to mohlo tak rychle zkazit? Miloval jsem ho a zároveň nenáviděl. Vyspal se s mim bráchou! Začal jsem brečet nad tím, jakej je ten svět svině. Brečel jsem celej zbytek dne. Ráno jsem se bál jít do školy, ale musel jsem. Mikey zůstal doma. Frankie nepřišel, byl jsem rád. Nikdo se semnou nebavil a mě to vyhovovalo. Po škole jsem se sebral a šel domu, zase brečet. Připadal jsem si uboze. Mikey celej tejden s nikým moc nemluvil. Rodiče si ho stejně moc nevšímalo. Frankie se ve škole ani neukázal, nejdřív jsem byl rád, ale pak jsem se o něho začal bát. Co když se mu něco stalo? Věděl jsem, co musím udělat. Šel jsem k Mikeymu. Jen se na mě otočil. "Potřebuju přesně vědět, co se ten večer stalo!" vyděšeně se na mě podíval. "Dělej, řekni mi to!" sklopil hlavu. "Dobře. Na tom mejdanu jsem strašně pil. Někdy večer když už jsem fakt o sobě moc nevěděl tak ke mně Frank přistoupil a políbil mě. Chvíli jsem nevěděl co je, ale pak mi to došlo a odstrčil jsem ho a on odešel. Já byl vcelku unaveném a tak jsem si našel pokoj, byl v něm. Ale nechtělo se mi odcházet. Lehl jsem si k němu a začal ho líbat. Svlékli jsme se. A pak si už nic nepamatuju. Jen to, že jsem se ráno vzbudil nahý, oblíkl jsem se a pak si všiml Franka, taky byl nahej. Lekl jsem se, seřval ho a odešel." To snad není možný! Vždyť on si nic napamatuje, ani nic být mezi nimi nemuselo! "Takže jste spolu nemuseli nic mít?" zeptal jsem se opatrně. Přikývl. "Bože!" zvýšil jsem hlas a Mikey se leknul. Začal zase popotahovat. Bylo mi ho líto. Přišel jsem k němu a objal ho. Plakali jsme spolu. Vydrželi jsme tak asi hodinu. Ale já nemohl dál čekat, musel jsem za Frankem. "Mikey, já musím jít." "Omlouvám se." Špitl. Pohladil jsem ho po vlasech a šel. Cestou jsem prošel kolem květinářství a koupil kytici rudých růží, jednou se o nich zmínil, že je má nejraději. Došel jsem k baráku, kde bydlel. Nechtěl jsem ale zvonit, zrovna vycházela nějaká paní se psem a pustila mě ochotně dál. Vyběhl jsem schody a zabušil na dveře…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | 7. září 2007 v 17:47 | Reagovat

Ták lidi, blíží se konec. Všechno jednou musí skončit

2 lucky_lou lucky_lou | 7. září 2007 v 18:04 | Reagovat

ježiš prosím ať je to hlavně šťastnej konec jestli tam najde podřezanýho franka tak se taky podřežu!!! :'(:'(:'(

3 Dee Dee | 7. září 2007 v 20:06 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaw!must be hepáč!

4 bubble bubble | 8. září 2007 v 21:47 | Reagovat

nenávidím konce :(

5 XDXD XDXD | 20. prosince 2007 v 8:22 | Reagovat

Neeheheee, to je takový smutný :´(.. Ale squěllý xD...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama