9. září 2007 v 13:43 | Anett
|
Zdály se mi takové divoké sny. Figuroval v nich hlavně Gerard. Tak tenhle chlápek mě dostal. Ráno jsem se probudil zase s velkou bolestí hlavy. Přestanu pít. Svlékl jsem ze sebe to oblečení ze včera a dopřál si dlouhou koupel. To mi vždycky pozvedne náladu. Ani nevim jak dlouho jsem tam byl. Vyrušilo mě bušení na dveře. Kdo to ruší? Vylezl jsem z vany a vzal si růžoví župánek kterej sem dostal ke svátku od Lil. Seběhl jsem schody a otevřel dveře.
Lil. "Ahoj pařmene." Prošla kolem mě a já zavřel. Zašla do kuchyně. "Žádný kafe?" nalila vodu do konvice a začala jí vařit. "Tak jak se ti daří? A jak si došel domu?" spiklenecky se na mě usmála. "Lil, ty snad víš něco co já ne?" moc se mi nezdálo to, jak se na mě dívala. "Ale nic, všechno je normál. Tak jak se teda máš?" "Trochu mě bolí hlava a to je všechno. A mezi mnou a Gerardem se nic nestalo." Tohle přeci chtěla slyšet ne? "Nic říkáš? Když se vrátil od tebe tak měl tak dobrou náladu jako ještě nikdy před tím. Dokonce už nic nevypil." Tak dobrá nálada stihla našeho Geeho jo? Jo jen já jsem byl zmatenej. "Vážně?" snažil jsem se hrát překvapeného ale Lil mě prokoukla. "Takže mezi vámi fakt něco bylo?" rozšířili se jí oči překvapením a začala se smát. "Ne, nebylo. Jen mě dotáhl domu, našel mi klíče a odložil mě tu. Nic víc nic míň." Začala šátrat ve své kabelce Hello Kitty. Něco vytáhla a hodila mi to. Byly to moje klíče! "Jak si k nim přišla?" "Našla jsem je." To jí asi tak budu věřit. "Takže se vážně nic nestalo?" ona to stejně na mě pozná nebo jí to řeknu. To asi bylo nejlepší řešení. "Políbil mě." Vítězoslavný úsměv. "Kafe." Cože? To mi jako nic jiného neřekne? Si dělá prdel ne? "To jako je všechno? Nic víc mi neřekneš?" "Co bych asi tak měla? Dneska nemusíme nikam, zavolala jsem Bobovi, ten to dneska za nás vezme." Bob byl majitelem půjčovny, dobrej chlápek. Podala mi kafe. Nasnídali jsme se spolu. "Plánuješ dneska něco?" zeptal jsem se jí. "Mám rande." Šťouchnul jsem do ní. "Vážně? A která pak to je? Znám jí?" "Neznáš a budeš se divit ale rande mám s Mikeym." Trochu se začervenala. Tak tohle byla pro mě novinka. "Ale já myslel, že seš na holky?" zeptal jsem se jí nesměle. "A já jsem ti někdy něco takového řekla? To že jsem měla děvče neznamená, že jsem jen na holky. Mívala jsem i kluky." Tohle přiznání mě dostalo. "Aha, tak si to užij. Sice jsem neměl čas s ním poklábosit ale zdál se mi docela v pohodě. A kam půjdete?" "Moc se vyptáváš zlatíčko. Je čas, musím jít. Zatím ahojda." Políbila mě na tvář a odešla. Páni, tak tomuhle se mi nechce věřit. Lil a bisexuální, hmm ale tak snad se jí tentokrát zadaří.
Asi hodinu po ní zase někdo zaklepal. Byl akorát čas oběda a já si chtěl uvařit nějakej polotovar. "Zapomněla si něco?" otevřel jsem dveře v domnění, že to je Lil. Asi jsem se spletl. Byl to Gerard. "Já na nic nezapomněl, jen jsem ti donesl zpátky klíče. Nedopatřením jsem je odnesl." Nechápavě jsem koukal na klíče. "Jo jasně, dej je tam, kde byly prosím." Položil je zpátky pod hliněnou žábu. "Jsem já to ale nezdvořák. Chceš jít dál?" "Jestli můžu." Kývnul jsem na znamení souhlasu. Prošel kolem mě a já se cítil tak nějak divně. Přešel do kuchyně. "To se živíš jen polotovary?" "Co? Jo ne, moc si nevařím a tak jím tohle." "A nechtěl bys někam zajít? Kousek odsud je restaurace. Zvu tě." To mi zavánělo jako rande. Ale mohl jsem odmítnout? Ne. "Ok, počkáš tu chvíli? Dojdu se převléknout." "Jistě." Vyšel jsem do ložnice a začal hledat nějaké použitelné oblečení. Vůbec nic jsem nikde nenašel. Byl jsem docela nervózní ale z čeho? Že jdu na oběd? Ne, z Gerarda. Ten pán mě prostě dostal. Musím si to přiznat. Vzal jsem si triko Black Flag, nějaký černý kalhoty k tomu a moji milovanou proužkovou mikinu.
Sešel jsem dolu. "Už jsem si myslel, že tam snad to oblečení vyrábíš." Koukl jsem na hodiny. Já tam strávil čtvrt hodiny! To snad ani není možný. "Ale stálo to zato, moc ti to sluší." Trochu jsem se začervenal. Podíval jsem se na něj, byl celej v černym. On vypadal k nakousnutí. "Můžeme jít?" dostal jsem ze sebe neohrabaně. "Jasně." Někde jsem vyhrabal peněženku a dal si jí do kapsy. Gerard vyšel první. Pak já. Nesnáším zimu, už jsem to říkal? Zamkl jsem a klíče si dal do vedlejší kapsy. Chvíli jsme jen mlčely. Ale já to nevydržel. "Gerarde?" podíval se na mě a na obličeji mu hrál radostný úsměv. "Musíme si promluvit o tom, co se včera stalo." "Už jsem ti říkal, že se nic nestalo." "Ale já nemyslím tohle. Myslím to, co se stalo potom. U mě doma." Úsměv mu zmizel. "Myslíš ten polibek?" přikývl jsem. "Neboj, už se to nebude opakovat." Řekl to tak smutně. "Já ale chci aby se to opakovalo!" najednou jsem ze sebe vyhrkl. Vážně jsem po tom toužil, zase ho cítit u sebe a tentokrát se ho i dotknout! Zase se mu obličej rozzářil. "Myslíš to opravdu?" nenapadlo mě nic lepšího než k němu přijít a políbit ho. Bylo to tak neskutečný, měl tak jemné a hebké rty. Odtrhl jsem se od něj. Rozevřel oči. "Asi myslíš." Tentokrát ke mně přišel on a políbil mě. Teď už to ale bylo jiné, oba jsme pootevřeli ústa a líbali se jako školáci. Cítil jsem se tak úžasně. Projížděla mnou elektřina. Tohle jsem ještě nezažil. Mohu světu oznámit, že jsem se zamiloval. Chvíli jsme tam jen tak stáli a líbali se. Zase jsem se odtrhl. "Myslím ale, že jsme šli na oběd." "To ano." Chytl mě za ruku a šli jsme. Pořádně jsem si ho chytnul aby mi nikam neutekl.
Ani nevim kolik toho bude... Ale každopádně máte tu další várku. A pište mi pls komentáře. Jsem za ně dost ráda. Dík