The Prisoner 7

15. srpna 2007 v 19:22 | ZyXelka |  Frerard -> The Prisoner
Vyšel jsem ven. Chladný říjnový vzduch mi rozcuchal vlasy. Zhluboka jsem se nadechl. Vdechoval jsem ten vzduch snad všemi smysly. Byl v podstatě smradlavější než jaký byl ve vězení...ale měl jinou chuť. Chuť svobody. Teď jsem ale musel udělat něco jinýho. Najít Franka. Tak jak jsme se domluvili.
Hele netuším kdy tě pustí, ale domluvíme se takhle. V centrálním parku je kaplička. Víš kde? ,,Jo jasně." Tak asi dvacet metrů od ní je fontána a lavičky. ,,Tam se sejdem?" Ne! Tam jw to moc velký, tam bych tě nenašel. ,,Tak kde?" Asi dvacet metrů na sever je pak sousoší chlápa s holubicí. Před ním je lavička. Sejdem se tam. ,,Ale jak?" Poslouchej, zhruba víme kdy tě pustí, ne? ,,Jo...kolem října roku ****" Takže od října tam budu každej den chodit, budu tam sedávat až do půlnoci, pak ale vždycky půjdu domů, ok? ,,Budeš tam celej den?" Jasný. ,,A co práce? V tý době už nějakou budeš mít, ne?" Budu na ni kašlat. Až se najdem, začnem úplně znovu. ,,Tak jo...uvidíme se tam..."

Ještě víc jsem se zachumlal do chladnoucího tepla mý péřový bundy. Kdy už Gerarda pustěj? Vysedávám tady každej den už skoro čtrnáct dní. Mám několik možností. Dál tu vysedávat, mrznout každej den. Nebo na to kašlat, protože Gee na mě zapomněl, a nebo mu zamítli to odvolání. Vydrž Franku! Nesmíš to zabalit...stejně nemáš jinej důvod k životu. Jinou práci jen tak nenajdeš. Možná jsem....Neměl zabalit toho umývače nádobí...ale ne! Udělals správnou věc Franku!
Na cestu mi vrazili, jak oni říkali "do nových začátků" něco kolem padesáti dolarů. Stopnul jsem si taxíka a nechal se zavýst do parku. Padesátka byla v čudu, z okraje města do centra to byla štreka. Park byl rozlehlej, byla mizivá šance, že tam Frank bude. Že ho tam najdu. V hlavě jsem měl neustále vyfocenou tu cestu, jak mi ji on popsal. Po půl hodině šmatlání po mazlavým chodníku jsem došel k tý malý kapli. Srdce se mi rozbušilo neuvěřitelně silně. I přes hluk motorů aut který sem z ulic pronikal., jsem ho zřetelně slyšel.
Buch buch. Nervozita mě svírala jako rozpálenej řetěz. Odtušil jsem kde je sever a dal se tím směrem. Úzká cestička mě vedla za pár stromů. Přes větve prosvítala ta socha. Bože ať tam je! Modlil jsem se, i když jsem v boha nevěřil a vždycky ho spíš proklínal. Najednou jsem tam stál. Rozhlížel jsem se. Lavička byla prázdná. ,,Kurva!" zařval jsem a odněkud se s křikem vynořilo pár holubů. Zdrceně jsem se posadil na tu lavičku, kde jsem se měl s Frankiem setkat. Měl jsem ho teď objímat...líbat...Ale ne! Bože ty zasraná kryso! Zapomněl na mě...Frankie...Jak jsi mohl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | 15. srpna 2007 v 20:37 | Reagovat

Hej a co konec? Neřikej mi, že to skončí takhle?! Ale jinak to je dobrý. Tohle ještě nikde nebylo.

2 aia aia | 15. srpna 2007 v 21:08 | Reagovat

ježiš prosím že to není konec ??/maličko sem to nepobrala/ jinak je to uuužasné

3 ZyXelka ZyXelka | 15. srpna 2007 v 21:24 | Reagovat

kdo řek, že to je konec? Já ne.....xD

4 XDXD XDXD | 19. prosince 2007 v 19:20 | Reagovat

Heheh, nejsou tam ty lavičky dvě?? To by bylo totálně ftipózní xD..

5 Ivča Ivča | Web | 5. března 2008 v 23:42 | Reagovat

a nebo třeba stojí za tou sochou a nebo tak, třeba si odskočil na záchodek :-D no nic, jdu číst další díl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama