13. srpna 2007 v 5:20 | ZyXelka
|
,,Gerarde! Gerarde!" někdo se mnou třásl. ,,Co? CO je?" ,,Dobré ráááno!" usmál se na mě nevinně Frankie. ,,Co je? Proč mě budíš?" Frank se zatvářil trochu zklamaně. Lehce si povzdychl.
Už zase zapomněl.
,,Gee máme sedmý výrooočí!" ,,Cooo?" vyvalil jsem oči. Nechápal jsem, jak si to vždycky dokázal zapamatovat. Výročí. ,,Musíme to oslavit!" Ten jeho bezstarostný úsměv. Sedmé výročí. Sedmé. Už zbývají jen tři měsíce a pak...bude konec. Sevřel se mi žaludek. ,,No tak Gee..." zafňukal prosebným tónem a přitisknul se ke mě. ,,A jak to chceš slavit? TADY!" ,,Je jen jedinej způsob..." zachychotal se a sesunul se k mýmu podbřišku. Ach Frankie...tři podělaný měsíce...tři...
Tři měsíce. Tři týdny. Tři dny.
,,Frankie...je načase...neměli bychom dělat, že to téma neexistuje..." ,,Jaký téma?" zeptal se jako by nevěděl. Posunul se ke mě trochu víš a líbnul mě do vlasů. Další úžasná noc. ,,Proč to děláš? Proč předstíráš, že se nic neděje?" ,,Ale nic se neděje Gee...co by se dělo..." ,,Kurva!" vyjel jsem. ,,Odcházíš! Proč děláš, že ne?" Podíval se na svoje ruce. ,,Nechtěl jsem...na to myslet...zkazit si posledních pár dnů..." ,,Frankie, my se ale musíme domluvit!" Ty jeho oči. Hluboké, plné citu. Strachu. Prosím nedívej se na mě tak. ,,Na čem? Jakmile odejdu, je konec....se vším..." ,,Proč tohle děláš? Víš, že se můžem vidět...až odsud vypadnu..." ,,Ale jak Gee? Jak? Nevím kde budu bydlet, kde pracovat...co se mnou bude...nebudu ti moct dát zkurvený telefonní číslo!" Vydechl jsem. ,,Právě proto se musíme domluvit..." přimáčkl se ke mě. ,,Není to divný? Jiný se těší ven a já...bych tu ještě zůstal..." Pohladil jsem ho po zádech. ,,Neskončí to...nesmí..."
Buď silnej. Nesmíš brečet! Zatlač tu slanou vodu zpátky! Jsi silnej.
Tři hodiny. Poslední polaskání. Poslední pohlazení. Poslední slova. Miluju tě. Nezapomeň. Nikdy. Tři minuty. Objetí. Buď silnej! Žádný slzy. Frankie. Bágl na jeho malým těle. Poslední ohldínutí. Tři vteřiny. Naznačení ústy: Miluju tě. Nezapomeň. ,,Nezapomeň!" křičím. Jsem slabej. Jsou všude. Slzy. Nic necítím přes tu slanou vodu. Frankie....
Divnej chlápek u mě na pokoji. Smrdí. Nebojím se. Jestli se mě dotkne...Zabiju ho.
Bjí se mě. Dělá dobře. Každou noc hledím na strop. Frankie. Zdá se mi o tobě. Každou zkurvenou noc. A tobě? Nezapomněls?
Nezapomněl.
Utřít pot z čela. Párkrát zakurvuju a pak konec směny. Praštím s hadrem a gumovýma rukavicema. Vyzvednu si denní mzdu a koupím něco na jídlo. Proběhnu tmavým parkem. Klíč zarachotí v zámku. Rychle za sebou zabouchnu domovni dveře. Výtah stojí dole. Vyšlo by rychleji, kdybych šel ty tři patra pěšky, ale jsem moc línej. Ještě jednou zvoní klíče. Hodím mikinu na věšák a klíče hodím na stůl obýváků spojenýho s kuchyní. Hodím do sebe omeletu, kterou jsem koupil. Ani nezapnu televizi a jdu spát. Gee? Nezapomněls? Já ne...ještě 2 roky a 35 dní....
Rok. Půl rok. Měsíc.
Přijali moji žádost o propuštění za dobrý chování. měsíc a jsem venku. Frankie...nezapomněls?
Je to prva poviedka, pri ktoej mi nevadi, ze cas ubieha rychlo.. Okej, samozrejme, ze za to moze fatk, ze ten dlhy cas by stravili Frankie a Gee rozdelene, ale aj tak.. Niektory nevedia urychlit cas. Ty si to napisala uplne perfektne. :))