6. srpna 2007 v 18:22 | ZyXelka
|
Jsem back a se mnou novej díl Prisonera! Enjoy!
Ráno jsem se probudil úplně rozlámaný. Zamručel jsem a z pod zad si vytáhl jednu z Frankových bot. Podíval jsem se na něj. Ještě spal. Klidně oddechoval a já měl zase chuť se ho dotýkat. Divný. Nikdy jsem po nikom tak...nevyjel...Nevím čím mě Frank tak dostal. Neznám ho, ale je tak...magický! Asi se mu taky líbím, když...si to tak užíval. Potichu jsem se oblík, ustlal a zase si lehnul, ruce za hlavou. ,,Gerarde?" zamručel asi za patnáct minut Frankie. Protahoval se a zýval. Usmál se na mě. ,,Jak ses vyspal?"
,,Ale jo...docela to šlo..." Frankie se zachychotal tím nepřirozeně vysokým hláskem a odhodil ze sebe deku. Byl jen v boxerkách. Rozhlížel se po cele a sbíral oblečení ze země. ,,Večer...to bylo..." ,,Já vím..." usmál jsem se. Ale přitom jsem netušil co to vlastně bylo. Možná prostě jen potřeba...zvířecí pud...proč mám pocit že v tom bylo víc? Nic si nenamlouvej Gerarde...rozhlídni se! Kde jsi! Ve vězení!
V poledne proběhl oběd...seděl jsem u stolu s Frankiem a povídal si s ním o všem možným. Bavili jsme se o muzice. ,,Hele na jak dlouho jsi tady?" vypadlo z něj náhle. ,,Eh 23 let..." vykulil oči. ,,No páni! Ale víš co...v půlce tě pustěj...vždycky se to tak dělá...máš možnost na odvolání za dobrý chování, ne?" ,,Jo..." ,,Tak vidíš..." usmál se. ,,A ty?" ,,Devět a dva už jsem si odseděl..." ,,To je taky dost tvrdý..." ,,Ani ne...soudili mě jako recidivistu."..pokrčil rameny. Zadíval se do talíře a já na něj. Vězení ho změnilo málo...byl vážně...krásnej na to, že už tu sedí dva roky. O vězení jsme se pak už vůbec nebavili. Stejně tak jako Frankie nekorektně přehodil z muziky k vězení se k muzice jako tématu zase vrátil. Odpoledne pak byli v nějakých zkurvených dílnách. Lepili podělaný pytlíky. Otravná práce. Tři hodiny debilního lepení a pak zase na celu.
Nevěděl jsem co tam zase budu dělat. Frankie skočil rozverně na postel a vyzývavě na mě hleděl. Co se to sakra děje? Nechápu se...zase bych ho...ojel...jak tam tak ležel a koukal na mě...Ovládl jsem se a posadil se na postel. Hleděl jsem na něj. Smál se na mě, jako by mě k sobě zval. Gerarde! Probuď se! Jsi ve vězení! Kdykoliv tě můžou přeřadit do jiný cely...nevytvářej si k tomu klukovi vztah...bude ti pak chybět...až odejde...
,,Gerarde?" řekl po chvíli Frankie. ,,Hmm?" zamručel jsem a lehl si. Najednou nade mnou stál tak jako já včera nad ním. Naklonil se ke mě a přitiskl svá ústa na má. Odtrhl se ode mě a zadíval se mi do očí. ,,Frankie...já,..." ,,Nemluv..." dal mi prst na ústa. Zase mě políbil a já už ani nemuknul. Dotýkal jsem se ho po celém těle a vychutnával si nerovnosti jeho kůže na místech jeho tetování...už zase...proč? Gerarde co to děláš...
Zase jsme vedle sebe leželi, vyčerpaní a spocení. Přitisknul se ke mě. Dýchal mi na krk. Líbnul jsem ho do vlasů. Trochu ztuhnul...pak se ke mě ale přitisknul ještě víc. ,,Gerarde...co to děláme?" zašeptal mi do ucha. ,,Já...nevím..." hlasitě vydechl. ,,Ani tě neznám...proč mám pocit, že...že to s tebou znamená víc než jen...sex..." ,,Cítím to taky tak Frankie..." ,,Ale známe se dva dny...!" vyhrkl. ,,Kurva Gerarde...tohle vůbec není správný místo pro...nějaký city..." ,,Ani nevím jaký city Frankie...nevím co k tobě cítím..." Nadzvedl se a podíval se mi do očí. ,,Cítíš něco víc? nechceš jenom...sex?" Zakroutil jsem hlavou. ,,Nedokážu to popsat...nevím jestli je to...láska...nebo..přátelství..nebo něco jinýho...jsem vážně zmatenej..." letmě mě políbil na rty a posadil se. ,,Za deset minut zhasínáme!" ozvalo se. ,,Gerarde?" ohlídl se na mě. Usmál jsem se. ,,Můžu...spát u tebe v posteli?" šeptl a já přikýv. Znova se ke mě přitulil. Usnul jsem s nosem zabořeným v jeho vlasech...
Probral jsem se a polekaně nadskočil, když jsem zjistil, že Frankie v cele není. Rozrušeně jsem se rozhlížel a doufal, že se schovává někde pod postelí. Nikde nebyl. Oni ho...přeřadili? Rozdělili nás? Bože...Přecházel jsem z místa na místo a horečně přemýšlel...jak přinutit bachaře aby Frankieho ke mě zase vrátili? Jsem blbej...třeba mu přišla návštěva...má tu svoje věci! Uklidňoval jsem sám sebe a zase se posadil. Hleděl jsem tupě do stěny a snažil se myslet na všechno, jen ne na tu možnost, že už Frankieho neuvidím. Asi hodinu před polednem se dveře cely otevřely a dovnitř vpadl Frankie.
Pod okem měl monokl a vypadal uplakaně. ,,Bože Frankie...co.." ,,Ne...nic...to je...dobrý..." říkal trhaně a snažil se aby na jeho hlase nebylo poznat, že před chvílí brečel. Lehl si do postele a zakryl se až po bradu dekou. Sedl jsem si k němu a pohladil ho po zádech. Chvěl se. ,,Frankie...co se stalo? Mě to můžeš říct!" Vzlykal. ,,Frankie..." konejšil jsem ho a hladil ho po zádech. ,,Ty svině...bachaři...myslel jsem...že už mě nemaj za děvku..." mluvil přes zvlyky. Bylo mu špatně rozumět...Posadil se a vrhnul se mi do náruče. ,,Uh..." vydechnul jsem, když mě objal tak pevně až jsem nemohl dýchat.
,,Oni...velkej Tom...naporučil si prý mě...já myslel...že už na mě zapomněl...já...řek ne...a on...mě zmlátil a...pak mě...bolelo to Gee, fakt to bolelo..." hučel mi do ucha a pevně se mě držel. Hladil jsem ho po zádech a zmocňoval se mě vztek. Tohle neměli dělat...neměli ublížit mýmu Frankiemu...Mýmu? Gerarde už asi blázníš...nic se ale nemění na tom, že udělal ten zkurvysyn s debilní přezdívkou největší chybu svýho života.
Jednou se pomstím. Za Frankieho. Třásl se mi v náručí a já cítil, jak mi košile na ramenou pomalu vlhne od jeho slz. Ty jeho oči...velký nádherný oči...vůbec mu neslušelo když plakal. ,,To bude dobrý..." nezmohl jsem se na nic jinýho, jen na tu otřepanou větu. Bude to dobrý. ,,Gee?" zašeptal, když se trochu uklidnil. ,,No?" ,,Zaspívej mi něco...prosím..." Lehli jsme si...on přimáčknutý ke mě a já mu zpíval...if you marry me...would you bury me? would you carry me to the end?
paaaaani, vazne krasa....k tomu fakt neni co dodat