The Prisoner

6. srpna 2007 v 17:34 | ZyXelka |  Frerard -> The Prisoner
Když jsem seděl v cele předběžnýho zadržení, klepali se mi ruce. Znáte ten pocit, když vás mají potrestat za něco špatnýho. Velkej průšvih. Tady ale nejsem ve škole...jsem ve vězení...kurva možná si půjdu sednout i na 25 let...Jak jsem si mohl myslet, že to vyjde? Žádná bankovní loupež nevyjde...proč jsem si kurva myslel, že se to podaří zrovna mě? Ne, nemyslel jsem. Šel jsem a udělal největší pitomost svýho života. Kdyby si ten chlápek z ochranky nehrál na hrdinu...bože, všechno mohlo být jinak.

,,Obžalovaný Gerarde Wayi, postavte se." řekla soudkyně, když jí porota předala svůj ortel. Klepal jsem se strachy. ,,Obžalovaný byl shledán vinen ve všech bodech obžaloby." srdce mi v tu ránu spadlo do kalhot. Loupežné přepadení, vražda...vražda...,,Trest bude vynesen zítra v 12:02. Jednání se odročuje." slyšel jsem jakoby odněkud z dálky. Právník přidělený od státu jen pokrčil rameny. Můj život je v prdeli.
Pořád jsem doufal, že všechno je jen sen, ale nebyl. Soudkyně mi vyměřila 23 let ve vězení. Věděl jsem, že trest bude vysoký...ale takhle? Nikoho nezajímalo, že jsem byl v tu chvíly nadrogovanej...mimo...potřeboval jsem prachy...zaplatit co jsem dlužil...vykrást banku...nejblbější nápad, kterej si dokážete představit...sakra proč si jen ten sekuriťák hrál na hrdinu?
Do rukou mi vrazili nějakou deku nebo co a vedli mě dlouhou šedivou chodbou kolem cel. Nebyli to mříže...jen řada ocelových dveří. Před jedněma jsme se zastavili. ,,Padej dovnitř." strčil do mě bachař a já vpadl do nevelké cely se dvěma postelemi nad sebou. Na té horní někdo ležel, ale ani se na mě nepodíval. Dveře se za mnou s mocným bouchnutím zavřely. Nevěděl jsem co za člověka se mnou sdílí celu, takže jsem se prostě posadil na dolní postel a hleděl do prázdna. Postel nade mnou zavrzala a můj spoluvězeň se na mě podíval. ,,Nazdar děvče!" zachraplal. NEJHORŠÍ NOČNÍ MŮRA! Sdílet celu s nějakým...dvě stě kilovým motorkářem...a řekl mi děvče...ne! Nechci tady dělat děvku! tohodle toho jsem se bál...
Chytil mě pod krkem. ,,Říkám NAZDAR DĚVČE!" ,,Nazdar..." zasýpal jsem. Pustil mě a oblízl ty svoje odporné rty. ,,Koukám koukám, že mi sem strčili pěknou slečinku...užijeme si, co?" Vyskočil jsem a odtáhl se ke stěně. ,,Ani ve snu!" Chlápek se zasmál. ,,To se uvidí..." a zase se rozvalil.
Stál jsem u tý stěny dlouho. Když zhasla světla a do cely pronikal jen úzký proužek světla z okýnka ocelových dveří, odhodlal jsem se lehnout si. Chlápek chrápal jako po deseti pivech. Jakmile bude vycházka, požádám bachaře o přeložení. Lehl jsem si. V tu ránu se chlápek vzbudil, nebo prostě jen čekal na ten okamžik. Najednou byl na mě a snažil se ze mě strhnout oblečení. ,,Nééé..." řval jsem. Nevěděl jsem co dělat...instinkt mě ale vedl...kopl jsem ho do koulí...zaskučel jako vlk na měsíc a myslím, že nějaká sexuchtivost ho hned přešla...místo toho mě začal mlátit...ale pořád lepší, než být od toho odporáka znásliněnej...nenadával...jen do mě bušil a já cítil jak mi z pusy valí krev...a pak...tma...
Probral jsem se v nějaký bílý místnosti. Mladá brunetka kolem mi dala napít a vysvětlila mi, že "velkýho Toma" zavřeli na měsíc na samotku a že se nemusím bát, přemístí mě do jiný cely a na vycházky budem chodit oba do jinejch sektorů. Už nebudu muset toho parchanta potkat. Oddychl jsem si. Alespoň něco.
Na ošetřovně jsem ležel tři dny. Pak si pro mě přišli bachaři, že už jsem dobrej a zase mě vedli dlouhou šedou chodbou. Myslím, že byla jen v nějakým jiným poschodí. Čísla nad dveřmi cel byla jiná, ale jinak to tu vypadalo úplně stejně jako v té minulé. Tentokrát do mě nikdo nestrkal, když jsme dorazili k dveřím cely. ,,Vybrali jsme kluka, co je blíž tvý věkový skupině." řekl jeden z bachařů se smíchem a otevřel dveře. Vešel jsem dovnitř. Cela byla zařízená jinak než ta předchozí. Byla trochu větší a postele nebyli nad sebou, ale naproti sobě, každá u jiné stěny. Dveře se zavřely a já se posadil na prázdnou postel. Na druhé posteli ležel ke mě zády nějakej kluk. Měl delší černé vlasy a jestli můžu říct, solidní zadek. Lehl jsem si na postel a hleděl do stropu. Třeba bychom se mohli spřátelit. Nebylo by to tady tak zlý, kdybych měl kámoše.
,,Za co?" řekl najednou kluk, stále otočený ke mě zády. ,,Cože?" Spoluvězeň se posadil a upřel na mě svůj pohled. ,,Za co jsi tady?" ,,Eh...já...loupežný přepadení a...vražda..." ,,Oooo...no to je slušný!" zasmál se vysokým hlasem. Bylo to zvláštní. Ten kluk mluvil hlubokým hlasem, který se vůbec nehodil k jeho postavě. A smál se hlasem, který zase vůbec neseděl k tomu jak mluvil. ,,A ty?" posadil jsem se naproti němu. ,,Nějaký ukradený auta a pokus o vraždu...hele a byla to nehoda, jasný?" ,,Jasný..." zakýval jsem hlavou. ,,Ten polda mě napadnul! Co jsem měl dělat? Z ničeho nic...jen jsem postával u auta a on se na mě vrhnul s pistolí...kdybych ho párkrát nechtěně nebod nožem, tak by mě zabil!" chrlil ze sebe. Zasmál jsem se. ,,Jak se jmenuješ?" ,,Frank Iero..." ,,Já jsem Gerard...Way..." potřásli jsme si rukama. ,,Co jsi vykrad? Pumpu?" ,,Banku..." ,,No jo...to ale nikdy nevyjde..."
,,To už teď taky vím..." zamračil jsem se. ,,Hele! V pohodě! Asi jsi byl v pěkným srabu, když ses dal na banku..." ,,Jo...byl jsem..." ,,Hmmm..." zamručel a zase si lehnul. Teď už tváří ke mě. Napodobil jsem ho. ,,Vypadáš jako fajn chlap...normálně ke mě strkaj nadržený buzeranty...prej jsem "pěkná slečinka". Řekl a poslední slova zaševelil nepřirozeně vysokým hlasem. ,,Když mě sem šoupli, tak můj první spoluvězeň taky nebyl zrovna hetero..." zachechtal jsem se. ,,Potkal's velkýho Toma, co?" ,,Jo..." ,,Toho potkal každej novej co vypadá alespoň trochu k světu...bachaři k němu strkaj pěkný kluky schválně...skrz svůj gang jim za to totiž platí...já si říkal, kdo je ten slavnej co velkýho Toma nakopal do koulí, a to jseš asi ty? Ostatní kluci se raději nechaj..." ,,Hah kdyby nebyl tak odpornej tak bych se možná i nechal...
ale z toho jeho vzezření je mi špatně ještě teď..." ,,Ach jo...to já neměl takovou sílu...byl jsem šťastnej, když bachařům řek, že chce novou čubku a mě dali do prázdný cely. Pak ke mě strkali většinou přestárlý devianty...ty jsi první mladej od tý doby co jsem tady..." Frank byl milej, nějak se mi nechtělo uvěřit, že málem zabil poldu...a jemu se asi nechtělo uvěřit, že já nějakýho vážně zabil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pája Pája | 12. srpna 2007 v 17:31 | Reagovat

Zajímavej nápad......

2 Piratka Piratka | Web | 15. srpna 2007 v 0:08 | Reagovat

Nemám slov. dobrý!!!!!

3 Ivča Ivča | Web | 4. března 2008 v 18:25 | Reagovat

tý jo, to tam budou spolu 23 let? :D tak to bude zajímavý XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama