Sk8er Boi 2 - END

30. srpna 2007 v 20:52 | Anett |  Frerard -> Love dont' get rusty (sk8er boi)
Sebral jsem bágl, rozloučil se a šel ke hřišti. Gerard seděl na houpačce, tak jsem si stoupl před něj. Vzhlédl ke mě a zase mě k zemi přikovaly ty jeho úžasné zelené oči. "Přišel jsi na hodinu dějepisu?" Zeptal se. "Já, no, jistě." "Tak pojď, půjdem ke mě aby jsme měli klid. Teda za předpokladu, že se mě nebojíš." "Ne, jistě že ne." Zatvářil se šťastně, zvedl se a vydal se směrem k domu. Otevřel domovní dveře. Nato, že bydleli jen s tátou to tu měly docela uklizený a čistý. Kousek od dveří byla kuchyň, naproti přes chodbu prostornej obývák. Gerard mě vedl menší chodbičkou dál. Zastavil se u jedněch dveří. "Tady to je pokoj Mikeyho." Ukázal na dveře. Kývl jsem na znamení souhlasu.

Šel dál až k posledním dveřím. Na nich byl vymalován netopýr, otevřel je a mě se naskytl pohled na jeho pokoj. Stěny byly vymalovány tmavě modrou, strop pak světlou. V jednom rohy byly vymalováni opět netopýři. Pod oknem měl černý psací stůl. Pár skříní a stojan na plátno. Postel se nacházela pod vykreslenými netopýry, kupodivu velká. "Sedni si ke stolu." Trochu jsem nadskočil, asi si toho všiml, protože se zářivě usmál. Došel jsem k němu, tašku hodil na židli. Jen jsem na něho zíral. "Tak s čim máš problémy?" Nejdřív jsem nevěděl která bije, ale pak mi to došlo. "Jo, no světové války. U těch jsem v koncích." "To je to nejjednodušší, ale tak začneme tou první. Víš jak začala?" "Ehm, někde někoho zastřelili?" Začal se smát, má příjemný smích. "Jo, to je fakt. A koho a kde?" Pokrčil jsem jen rameny. Gerard se zatvářil ztraceně. A tak začal svůj výklad. Moc jsem ale nevěnoval pozornost tomu, co říkal. Jen jsem poslouchal jeho hlas, rád jsem ho poslouchal. Koukal jsem jen na něj. Asi po půl hodině se mě zeptal, jestli to chápu. Přikývl jsem. "Tak jak to teda začalo?" "Zastřelili Ferdinanda, následovníka habsburského trůnu, v Sarajevu." Vylítlo ze mě automaticky. Páni, jak to vim? A já si myslel, že jsem ho neposlouchal, tak asi přeci. Ptal se mě ještě na víc věcí, pohotově jsem odpovídal. Zjistil jsem, že jeho vyprávění mi uvízlo v paměti. Usmíval se čím dál tim víc radostněji. Pak ke mně přešel.
Gerard
Povyprávěl jsem mu vše, na co jsem si vzpomněl. Vypadal, že moc neposlouchá. Trochu mě to zamrzelo. Musel jsem ho vyzkoušet. Ihned mi odpověděl, vypadal zmateně, já byl zaskočený. Ale potěšilo mě to. Přešel jsem k němu a pohladil ho po vlasech. Prsty jsem se v nich proplétal, přesně tak, jako v mích představách. "Gee, to, co to děláš? Tohle bysme neměli." Měl pravdu, stáhl jsem ruku a přešel k postely a sedl si na ni. Bylo mezi námi takové zajímavé ticho. Hleděli jsme jeden na druhého snad celou věčnost. Tentokrát ke mně přešel on. Naklonil se ke mě. Byl to jen kratičký okamžik na kdy se naše rty letmo dotkly. Ale já hned vylétl do nebe. Oddělil se ode mne. Podíval se docela překvapeně, ale vypadal, že je spokojený sám se sebou. Usmál se takovým tím vítězoslavným úsměvem. "Děkuji za doučování, uvidíme se zejtra. Ahoj." Sebral svoje věci a odešel. Zanechal mě tam, seděl jsem na postely a připadal si jako kůl v plotě. Nevěřil jsem tomu, co se právě stalo. Za chvíli se přiřítil Mikey, moc jsem ho nevnímal. Mlel něco o naší pánské jízdě. Pak jsem si na to vzpomněl. Snažil jsem se ho pak už vnímat. Večer byl suprovej. Koukali jsme na filmy, povídali si. Prostě jako za starých časů.
Frankie
Je prostě úžasnej! Musel jsem něco udělat. Přešel jsem k němu a letmo se dotkl jeho rtů. V tom okamžiku mi začaly vířit hvězdičky v břiše. Ksakru, asi jsem se zamiloval! Zase jsem musel jít, nechtěl jsem to všechno moc uspěchat. Slíbil jsem, že se zejtra uvidíme. Vyběhl jsem od nich a šel domu. Jen co se za mnou zavřely dveře mého pokoje tak jsem zase myslel jen na něj! Těšil jsem se na zítra. Bože, já se opravdu chovám jako puberťačka. Ráno jsem vylítl z domu tak rychle, že jsem ani nepozdravil mámu. To snad ne, já se těšim dokonce i do školy. Zahl jsem za roh naší ulice, táhla se tu dlouhá alej stromů, bydleli jsme u parku. Mezi stromy byly Lavičky. Asi v půlce cesty jsem si všiml sedící postavy. Srdce mi vyskočilo až ke krku. Byl to Gerard! Visel jsem na něm pohledem. On dělal to samí. Pomalu jsem k němu došel. "Ehww…" Nevěděl jsem, jak začít. "Přisedni si." Přerušil to trapné ticho. Jo, to nebyl špatnej nápad. Sesunul jsem se těsně vedle něj. Zase mnou projel ten proud vzrušení, trochu jsem se otřásl.
Gerard
Musel jsem ho ráno vidět dřív, než začne škola. Počkal jsem si na něj v jedné aleji, chodí tudy do školy. Přicházel, díval se na mě a já musel taky. Přišel až ke mně, nevěděl co říct. Usadil se vedle mě, trochu se otřásl. Ale ne zimou, v tom bylo něco jiného. "Víš Frankie, musim ti něco říct." Stále se na mě díval, další splněnej sen. Konečně se mu můžu vpíjet do očí. "Jsem teplej. A ty se mi líbíš už hodně dlouho." Čekal jsem výbuch vzteku, ale nic takového nepřišlo. "Já, no fascinuješ mě, už pěknejch pár tejdů. To doučko byl takoví zastírací manévr. Musel jsem se s tebou seznámit. Vím, zní to šíleně, ale je to tak." Jé, tak tomu se dá jen těžko uvěřit.
Frankie
Chtěl jsem mu to říct, všechno, to jak mě fascinuje. On to pochopí. Naštěstí to pochopil, vzal mě za ruku, má tak teplé a jemné ruce. Pod jeho dotyky jsem roztával. Přiblížil se ke mně, ale dál nepokračoval. Nejspíš čekal co já udělám. Naklonil jsem se a opět ho políbil. Trochu pootevřel ústa a naše jazyky se setkaly. Pustil mě jednou rukou a zase mi zajel do vlasů. Hrozně se mi to líbilo. Po chvíli jsem přestali. Do školy jsme vůbec nešli. Celej den jsme si užívali spolu. Bylo hezky tak jsme se procházeli. Ruku v ruce, bylo nám jedno, že na nás lidé čumí. My jsme byli přeci ZAMILOVANÍ!!!
THE END!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | 30. srpna 2007 v 20:56 | Reagovat

Tohle by měl bejt konec. Nechtěla jsem to dál rozvádět. Ale jestli budete chtít tak snad ještě něco domyslím. Podle mého by tohle byl asi nejlepší konec.

2 Anaj Anaj | Web | 30. srpna 2007 v 21:15 | Reagovat

Tak toto som skutocne necakala.. Akoze taky rychly a strucny koniec :D

3 Anett Anett | 30. srpna 2007 v 21:26 | Reagovat

Je to konec takový, jaký by měl být. Ale jak řikám, pokud budete chtít, tak vám to předělám

4 Zuziky Zuziky | Web | 30. srpna 2007 v 21:31 | Reagovat

Sice je to takový rychlý, ale už to nepředělávej, Když to jednou zakončíš, má to být zakončený a dál nerozvádět. Je to pěkná story:o)

5 Mispulee Mispulee | Web | 30. srpna 2007 v 21:41 | Reagovat

tak to je super :) happy end 4ever ;)

6 Bubble Bubble | 30. srpna 2007 v 21:59 | Reagovat

Takhle je to pěkný :) už s tím nešachuj :)

7 Benji Benji | Web | 30. srpna 2007 v 22:00 | Reagovat

hézky, moooc hézky xD

8 Matty Matty | 30. srpna 2007 v 23:30 | Reagovat

Sice je to rychlý ale je to pěkný taqowej hezky wyhlížející konec :P

9 lucky_lou lucky_lou | 31. srpna 2007 v 8:58 | Reagovat

dobrej konec

10 Lulusha Lulusha | Web | 31. srpna 2007 v 13:31 | Reagovat

yeeeah...dokonalé

11 MissNovember MissNovember | Web | 31. srpna 2007 v 20:29 | Reagovat

moc hezký...jenom bacha na ty pravopisný chybky =)

12 Anett Anett | E-mail | 31. srpna 2007 v 22:48 | Reagovat

For MIssNovember: O svejch chybách vim. Nikdo neni dokonalej. A moje nedokonalost je v češtině. Hlavně že všichni pochopí, co tím chci říci

13 bloody jane bloody jane | 7. září 2007 v 19:41 | Reagovat

krásný, moc romantický

14 Mishka Mishka | 9. září 2007 v 23:52 | Reagovat

jee, tak to je prdel, zrovna ve čtvrtek jsem byla ze začatku první světové války vyvolaná :D jinak pekny pribeh

15 sweetsky sweetsky | 7. října 2007 v 20:33 | Reagovat

nááááááááááádhera♥

16 petra.H petra.H | 11. října 2007 v 15:26 | Reagovat

zajímavý ale  bylo to sqvělý

17 XDXD XDXD | 19. prosince 2007 v 22:21 | Reagovat

Škoda že to bylo tak krátký, já se prostě skejťáckýho Frankieho nemohla nabažit, ale squěllý:D!!!!!!

18 MCRfansKikusQha MCRfansKikusQha | E-mail | 5. srpna 2008 v 15:36 | Reagovat

SUper :D ... mne sa to pacilo... aj ked kratke :D trochu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama