6. srpna 2007 v 17:33 | ZyXelka
|
Seděl jsem u Gerarda v kuchyni. V jeho ložnici jsem strávil dlouhej týden plnej bolesti. Teď už jsem se cítil vážně líp. Pomalu jsem přežvýkával toast se sýrem a čekal až se vrátí ze školy. První tři dny trávil se mnou...jak se mi ale trochu ulevilo začal chodit zase do práce. Samozřejmě, všechna okna a dveře zamčený. Schovával přede mnou i nože. Nevadilo mi to, vím, že se o mě bál. Zámek ve dveřích zarachotil. Gerard vklouzl dovnitř a zase za sebou zamknul. ,,Ahojky Frankie...jakej byl den?" řekl a zářivě se na mě usmál. ,,Jo dobrý...vstával jsem teprve před chvílí..." ,,Aha..." přistoupil ke mě a vytrhl mi toast z ruky. Zakousl se do něj a zase mi ho vrátil. Copak netušil, jak moc mě tímhle dráždí? ,,Dám si sprchu a pak se podíváme na nějakej film, ok?" ,,Ok..."
Gerard tam pustil blbej film. Ani jsem nevnímal co to bylo. Vím, že jsem byl hloupej, ale pořád jsem si myslel...že třeba mám u Gerarda nějakou šanci...Seděl vedle mě tak blízko. ,,Co je? Ty ten film vůbec nesleduješ?" řekl, když si všiml, že na něj civím. Jsem tak blbej...copak by chtěl mít něco s děvkou? Feťákem? Musel jsem to nějak zakecat. ,,Já...přemýšlel jsem..." ,,Nad čím?" ,,Víš...napadlo mě...kdy budu moct jít...už domů...nebo...kam jít...protože domů nechci." Přátelsky mě poplácal po zádech.
,,Myslím, že tě tady budu "držet" ještě tak týden...vím, že ti už je dobře...ale kdyby přišel nějakej stres...nebo smutek nebo tak...mohlo by se to vrátit...člověk není nikdy úplně vyléčený...chce to silnou vůli..." ,,Jasný..." asi jsem se zamračil, protože Gerard mě objal kolem ramen a zatřásl se mnou. ,,Hey! Frankie! Všechno bude ok! Jestli nechceš domů...můžeš zůstat u mě na dýl...dokud si něco nenajdeš..." byl tak hrozně hodnej! Nikdo na mě ještě nebyl tak hodnej...Ne Franku nedělej to! Okřikoval jsem se, ale moje tělo mě neposlouchalo. Přitisknul jsem se k němu a políbil ho. ,,Ne Frankie...tohle nedělej..." lehce mě odstrčil. Nemusel mi to říkat dvakrát. Odtáhl jsem se od něj a zasmušile hleděl na ten hloupej film. Co jsem si sakra myslel? ,,Frankie...já...tohle prostě nejde...nefungovalo by to...buďme přátelé, ano?" Neodpovídal jsem, jen jsem hleděl na tu pitomou televizi aniž bych vnímal, co se v ní odehrává. Chytil mě za bradu a otočil můj obličej k tomu svému.
,,Franku! Odpověz mi...nechci ti ublížit..." vytrhl jsem se mu. Najednou se ve mě zvedla taková vlna hněvu, jakou jsem ještě nikdy nepoznal. ,,Neboj se! Chápu tě! Přece by jsi nic neměl s nějakou podělanou děvkou jako jsem já...odporným feťákem..hnusem! Nulou!" ,,Tak to není Frankie...já..." Vrhnul jsem se na něj a z kapsy mu vytáhl klíče. ,,Ne...Frankie..." slyšel jsem jak volá moje jméno. Odemkl jsem dveře bytu a vyklouzl do nočního města. Utíkal jsem rychle. Ohlídl jsem se. Vyběhl před dům...zase mě volal...křičel přes celou ulici. Musel jsem pryč. Už jsem tam s ním neohl zůstat!
Konečně jsem měl pocit...že pro někoho něco znamenám...že mě má skutečně rád! Jenže tak to není...nechtěl mi pomoci, chtěl pomoct sám sobě! Aby se zbavil mindráků, kvůli tomu jeho...Dereckovi...Nezáleží mu na mě...nikomu nezáleží...Proč tady kurva ještě jsem? Co tady dělám? Na tomhle zkurveným světě? Zastavil jsem se. Byl jsem shodou náhod na mostě. Je tohle osud? Mám svůj podělanej život skončit tady? Třeba budu v příštím životě něčím lepším...
Přehoupl jsem se přes zábradlí a hypnotizoval kalnou vodu pod sebou. Odrážel se v ní kus měsíce. Za chvíly jsem uslyšel zvuk motoru auta. Nejspíš Gerardova...Otočil jsem se. Byl to skutečně on. Skoč Frankie! Skoč! nebo tě zase přemluví! Řval jsem sám na sebe v duchu...ale nemohl jsem se odhodlat...nemohl jsem. Gerard vyskočil z auta. ,,Frankie...neblázni..." ,,Vypadni!" zaječel jsem.
,,Nech mě být!" ,,Prosím tě...nedělej to..." ,,A proč ne? Stejně na mě nikomu nezáleží! Ani tobě!" otočil jsem se na něj a věnoval mu nenávistný pohled. ,,Staral ses o mě jen, aby sis vyléčil vlastní minulost...nic pro tebe nejsem..." ,,To není pravda..." přikročil ke mě. ,,Nepřibliižuj se...nebo..." ,,Skočíš?" přerušil mě. ,,Musel bych skočit za tebou Frankie! Musel bych umřít s tebou! prosím tě! neskákej...slez dolů..." ,,Já nemůžu...už nemůžu dál..." rozbrečel jsem se. ,,Spolu to zvládnem...My..." ,,My? Není žádné my! Jsi jen ty a...a Dereck..." ,,To není pravda Frankie..." rychle ke mě skočil a chytil mě kolem pasu. Snažil jsem se vzpouzet, ale měl větší sílu než já. Přetáhl mě přes zábradlí a obejmul mě. Tak pevně. Brečel jsem do jeho černýho trika a on mě k sobě pevně tisknul. Hladil mě po vlasech a šeptal:
,,Frankie...s tebou...zapomněl jsem, že nějakej Dereck vůbec byl...Moc pro mě znamenáš..." ,,Tak proč mě nechceš?" mumlal jsem do jeho od mých slz promáčené hrudi. ,,Já...chci tě tak moc...ale nechci to zničit...bojím se...já se bojím vztahu...všechno zatím skončilo blbě...každej podělanej vztah kterej jsem měl ztroskotal...nechci tě ztratit...myslel jsem, že bude lepší, když budem přátelé...nikdy bych o tebe nepřišel..." Vítr mě šimral do zátylku a já jsem se k němu tisknul ještě víc než předtím. ,,Jestli nebudu s tebou...nebudu už s nikým..." šeptl jsem a přitiskl svá ústa na jeho. Trochu sebou cuknul. Myslel jsem, že mě zase odstrčí, pak se ke mě přilepil a líbal mě s takovou vášní...takovou láskou...LÁSKOU? Miluje mě? ,,Prosím...už mě neděs jo?" řekl, když jsme se od sebe odtrhli. ,,Teď pojedeme domů..." kývl jsem. Nasedli jsme do auta a jeli domů...domů...
V autě jsme k sobě vůbec nepromluvili. Gerard mi jen položil ruku na koleno a roztomile se na mě usmál. Nepadlo mezi námi ani slovo. po chvilce jsme dojeli domů a nahrnuli se zpět do bytu. Gerard mi nabídl popkorn a já ho s úsměvem přijal. ,,Nechceš se dodívat na ten film?" usmál jsem se a rychle zakýval hlavou. tak rychle, že mě v ní zase bodlo...Asi jsem se zatvářil vyděšeně. ,,Franku?" podíval se na mě Gerard tázavě. ,,To nic..." usmál jsem se a nacpal si do pusy velkou hrst popkornu. Gerard zapnul televizi a sedl si vedle mě. Nalepil jsem se na něj a poslouchal tlukot jeho srdce. připadal jsem si jako ve snu...
ještě před pár týdny bych teď byl na silnici nebo se někde válel s herákem v krvi...místo toho jsem se lepil na člověka, kterej pro mě udělal víc, než kdokoliv jiný za bcelej můj posranej život. ,,Dáš mi taky popkorn?" Zasmál se Gerard. ,,Jasně." řekl jsem a nasypal si jich pár do pusy. Nastavil jsem svá otevřená ústa k němu, aby pochopil, že si je má vzít. vědoucně se usmál a "převzal" si pomocí jazyka popkorn z mých otevřených úst. ,,Nejlepší popkorn jakej jsem kdy jedl..." zasmál se a dál se věnoval televizi. Kurva byl jsem vážně šťastnej! Takhle šťastnej jsem nebyl od...vlstně nikdy... ,,Gerarde?" ,,Hmmm..." podíval se na mě, když se objevily závěrečné titulky. ,,Miluju tě." Usmál se.
,,Frankie...já..." ,,Nemusíš mi odpovídat! Stačí, že tu jsi se mnou!" řekl jsem a nežně ho políbil. Gerard mě objal kolem pasu a vjel mi jazykem do pusy. Chvíli si naše jazyky spolu pohrávaly. Pak se ode mě odtrhl, vstal a vzal mě do náručí. ,,Chci aby to bylo hezký Frankie...tak hezký...jako jsi to nikdy nezažil..." šeptal mi do ucha a nesl mě po schodech nahoru do ložnice. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Navzájem jsme se skrz naše polibky svlékly. Chystal jsem se, vykouřit ho. Ale Gerard mě od sebe odstrčil.
,,Ne Frankie...Dneska jsem děvka já..." řekl chraplavě a já se nechával unášet rozkoší. Gerard měl pravdu. Takhle krásný...jsem to ještě nezažil...byl tak jemný...Když se naše pohyby zpomalili a Gerard ležel pode mnou naprosto vyčerpaný...cítil jsem se..jo, jako král....,,Frankie?" ,,Hmmm..." ,,Taky tě miluju..." řekl hlasitě a políbil mě. Konečně! Tak takový to je...cítit lásku a být milován...nádherný...
Nečekal jsem, že by to mohlo s Gerardem vyjít. Ale vyšlo to...Za pár dnů jsem se k němu odstěhoval na trvalo...nikdo se o mě nezajímal, takže si nikdo ani nevšim, že u Gerarda bydlím, nebo že s ním spím..ne, spím to není to správný slovo...že s ním CHODÍM! Slyšíte? Mám kluka...pro mě je to...prostě úžasný...myslel jsem si, že si budu chtít píchat, ale nechtěl jsem...Gerard byl teď moje droga, na který jsem byl závislej čím dál víc. Když jsem dokončil školu, věnoval jsem se kytaře. Nic velkýho ze mě sice není, ale mě to nevadí...hlavně, že mám Gerarda. Pořád mě hlídá...hrozně mě to baví...nikdy se ho nenabažím...jeho tváře...sladkých slov...slov miluju tě...jediný co mě tíží je to, že jestli se jednou rozejdeme, bude to můj konec, Gerard pro mě znamená vše! Musel bych se zabít...ale nebudu nad tím teď přemýšlet, nebo vás tím zatěžovat...jsem s ním šťastnej...miluju ho, on mě...víc není co řešti...za chvíly jedeme za jeho rodiči...chce mě představit...říká, že jeho rodiče jsou fajn..tolerantní...těším se až je poznám...třeba v nich najdu svoji novou rodinu, tak jako jsem v Gerardovi našel svou jedinou lásku...jedinou...DOSLOVA!
END
proč ješte nikto neskomentoval tenhle pěknej príběh?......hmmmmm...