Little bitch 4.

6. srpna 2007 v 17:33 | ZyXelka |  Frerard -> Little bitch
Máma se mě pořád vyptávala, co dělám doma. Nic jsem jí na to neřek. Stejně se o mě nestarala. Dva dny jsem chodil ze školy rovnou domů. Díky Gerardovi jsem měl dost peněz, nemusel jsem šlapat. Pak se mi ale po něm začalo stýskat. Nevím proč, ale v pátek jsem zašel k němu do kanceláře. Zaklepal jsem. Dveře se otevřely a z kanceláře vyšla nějaká ubrečená prvačka. Střelila po mě vyděšeným pohledem a kvapem odešla...,,Franku? Co tady děláš?" zeptal se mě Gerard s úsměvem. ,,Uh jen mě napadlo...nemohli bychom mít ta naše sezení...třeba i v pátek? Teda ...pokud máš čas..." ,,To víš, že mám čas..." usmál se. ,,Posaď se."

,,Ta holka...jak jsem ti vyprávěl...jedna z prvaček...kluk jí dal kopačky a ona se strašně opila. Rodiče ji donutili chodit ke mě s tím, že je alkoholička...chudák holka...Janie se jmenuje...má stupidní rodiče." řekl a odněkud vytáhl cigaretu. Zapálil si. ,,Ty ve škole kouříš?" ,,Ty to na mě nepovíš, ne?" řekl a mrkl na mě. ,,Dáš si taky?" ,,Jasně." Gerard mi podal zapálenou cigaretu z jeho úst a sobě zapálil novou. Rozbušilo se mi srdce, když jsem si to cigáro srčil do pusy. Rozbušilo se tak hlasitě, že už jsem ani nic jinýho nevnímal. ,,Tak co? Jak ses měl?" zeptal se a foukl na mě obláček kouře. Usmál jsem se. ,,Skvěle..." ,,To jsem rád..." Věnoval mi ještě jeden úsměv a pak se začal přehrabovat ve stolu, cigáro v puse. ,,Něco pro tebe mám..." šveholil přes cigaretu. Podal mi nějakou brožuru.
,,Je to tam bezplatný...pomůžou ti..." podával mi leták s nějakou léčebnou nebo co. Vzal jsem si ho. Bylo to něco jako sezení anonymních alkoholiků. ,,Já nevím Gerarde...nechce se mi tam...dělat vola..." ,,Frankie...přece nechceš skončit jako..." zlomil se mu hlas. Odvrátil ode mě pohled. ,,Ne...ale nestačí to takhle jak to je? Mezi náma?" ,,Jenomže já nedokážu...ti pomoct...donutit tě abys přestal..." ,,Ale málem jsi to už dokázal! Chtěl jsem, ale bylo to silnější než já!" Podíval se na mě. Podíval se mi do očí. Tak upřeně. ,,Slib mi, že tam půjdeš..." ,,Já nemůžu Gerarde...Nemám na to..."
,,Ale máš! Frankie! Máš na to! Máš na to být lepším člověkem!" ,,Tak pojď se mnou..." ,,Co?" ,,Když půjdeš se mnou, půjdu tam." ,,Eh..." pobaveně potáhnul z cigarety. ,,Ok..." promluvil a cigáro mu poskakovalo v ústech. ,,Sezení je v neděli ve tři. Sejdem se před budovou, ok?" ,,Promiň, nejsem moc dobrej v orientaci...nikam nechodím kromě...školy, domů, a na...dálnici..." začervenal jsem se. ,,Ok, vyzvednu tě o půl třetí...vím přece, kde bydlíš." ,,Tak jo..." ,,Promiň Frankie, ale budeš muset jít...za půl hodiny mám další prvačku...musím tady vyvětrat..." uchechtl se. ,,Příští pátek si vyhradím jen pro tebe, ok?" ,,Jasný...tak zatím.." ,,Jo...čau zítra..."
Jakmile jsem se ráno probudil dal jsem se pořádně do pucu. Sedl jsem si na gauč a čekal. Celej den jsem tupě hleděl na bednu. Konečně. O čtvrt na tři Gerard zazvonil. Byl tu dřív. Rozběhl jsem se ke dveřím. Zakopl jsem a pořádně si nabil, když jsem narazil do těch zkurvených dveří. ,,Hey? co se tam děje?" slyšel jsem Gerardův hlas přes dveře. ,,V pohodě...já jen zakop..." Zapomněl jsem se mu zmínit, že jsem si dneska ještě nepích. Připadal jsem si tak trochu jako po draku. Konečně jsem seděl v jeho autě. Docela dobrý fáro, jestli teda můžu posoudit. Jeli jsme asi patnáct minut.
Mezitím mi Gerard vyprávěl, jak to tam chodí a tak. Když jsme dorazili před tu šedivou budovu v centru, dostal jsem zimnici. ,,Jsi ok Frankie?" ,,Jo v pohodě." snažil jsem se nedrkotat zubama. Když jsem vystupoval z auta podlomila se mi kolena. A já zase spadnul. ,,Hele Frankie, jestli se necítíš nebo tak...jsi v pohodě?" ,,JO! Kurva jsem úplně v pořádku! nevidíš?" vyjel jsem a drápal se na nohy. Podepřel mě a dovedl do budovy. ,,Jestli máš absťák...nemá to smysl...nechceš abych tě zavedl zase domů?" ,,Ne...já...už nechci brát..." rozplakal jsem se a nohy mě přestali poslouchat. Sesul jsem se na zem a objal Gerardovi nohy.
,,Frankie...vezmu tě domů..." ,,Já tam nechci....bude tam máma...a drogy...a žádný peníze...nechci...nechci jít zase na silnici...prosím...já tam musím jít..." Gerard mě postavil na nohy a podepřel mě. ,,Frankie...já nevím co mám dělat..." zašeptal mi do ucha. V tu chvíly jsem nevěděl kde jsem nebo co dělám. Prostě jsem ho políbil. Neudělal jsem nic. Jenom přitiskl svý rty na ty jeho. Ucuknul. Asi jsem to posral. ,,Ne Franku...tohle není dobrej nápad..." Jo, posral jsem to. Točila se mi hlava, byla mi taková zima. ,,Prosím...kamkoliv jen ne domů..." šeptnul jsem a omdlel.
Otevřel jsem oči. Nic moc jsem neviděl, tak jsem si trochu promnul oči a posadil se. Nebyl jsem doma. Bylo to tady hezký. Děsně mě bodlo v hlavě. Tak, že jsem s leknutím halvu zabořil zpátky do voňavýho polštáře. A znovu! Vyjekl jsem. Pěkně to bolelo...,,Franku?" uslyšel jsem Gerardův hlas. Snažil jsem se na něj zaostřit, ale bylo to jako by někdo neustále ztlumoval světlo. Nakonec byla úplná tma. ,,Gerarde! Já nevidím...!" zoufale jsem šmátral kolem sebe. Nahmatal jsem nějakou ruku. Gerardovu. ,,To bude v pořádku Frankie...ono to přejde..." zmáčkl jsem jeho ruku. Znova ta bolest v hlavě.
Zmáčkl jsem mu tu jeho ruku, až ho to muselo zabolet. Bolest mnou projelo jako blesk. Prohnul jsem se a slabě vyjekl. ,,Tohle není normální...co se děje? Co se mnou je? Takhle to nemá být...mám s epotit..a tak..tohle moc bolí..." soukal jsem ze sebe. Gerard mě pohladil po vlasech. ,,Já vím...já vím...jednoduše to vypadá jen ve filmech..." ,,Já to nezvládnu...dej mi něco...cokoliv..." prosil jsem s panikou v hlase. Bál jsem se další bolesti. ,,Ne Frankie...nic ti nedám...musíš to vydržet. Pár dnů a bude to dobrý." Pár dnů? To si dělá srandu...nevydržím už ani hodinu. ,,Ne! Já nechci! Kašlu n a to...Gerarde...prosím..." kurva kdybych aspoň viděl. ,,Spi...to je teď to nejlepší, co ti můžu doporučit." Pustil moji ruku. Uslyšel jsem zaklapnutí dveří. Zařval jsem z pliných plic. ,,Néééé!" Nevrátil se. Stočil jsem se do klubíčka a snažil se nemyslet na bolest, která každou chvílí přijde.
Ucítil jsem čerstvý vzdcuh. Slyšel jsem šumět stromy. Otevřel jsem oči. Bylo mi dobře. Nevěděl jsem, jestli to co se stalo, to co si pamatuju, byla skutečnost nebo sen. Podíval jsem se na Gerarda, který sedl před otevřeným oknem v křesel. Spal. Cítil jsem se vážně dobře. Měl jsem dvě možnosti. Utýct a hned si píchnout a nebo zůstat. ,,Gerarde?" S trhnutím se probudil. ,,Frankie! Jak ti je?" přiskočil ke mě a sedl si na kraj postele. ,,Už líp..." usmál jsem se. ,,Bojím se, že to nejhorší ještě příjde, proto tady hlídám." ,,Vážně mi je líp. Kurva věř mi, že bych si hned dal, ale je mi líp." Usmál se. ,,Gerarde? Co škola? Já..." ,,To je v pohodě...uvědomil jsem ředitele, že jsi na odvykačce." ,,Tomu ty říkáš odvykačka? Tohle je tvůj byt, ne?" nahlas jsem se zasmál. Neměl jsem to dělat. Projela mnou zase ta zkurvená bolest. Všechny svaly v těle se mi naply. Po chvíly to přešlo. Těžce jsem dýchal.
,,Kurva..." vydechl jsem. Gerard se na mě povzbudivě usmál. Vstal a zavřel okno. ,,Nemáš žízeň?" Přikývnul jsem. ,,Ok...hned jsem zpátky...prosím, zůstaň tady." podíval se na mě s prosebným pohledem a já zase přikýv'. Zahleděl jsem se do stropu. Stejně je to zbytečný, jakmile se dostanu domů, všechno kolem, mě donutí zase si vzít. Není to jen o návyku...,,Nevypij to naráz, jo?" Gerard mi podal sklenici s nějakým džusem. Asi pomerančovým. Napil jsem se. Nevím proč, zvedla se ve mě vlna hnusu, jako kdybych nepil džus ale nějaký výkaly. Vyplivl jsem to a vyzvracel se vedle postele.
,,Promiň...já..." omlouval jsem se a třesoucí se rukou si utíral ústa. ,,To je v pohodě..." za chvíly se Gerard vrátil s hadrem. Všechno uklidil. ,,Moc se omlouvám..." nedokončil jsem větu. Zase ta bolest. Zařval jsem. Vím, že jsem byl jako malý dítě, ale nedokážete si představit, jak moc to bolelo. A Gerard tu pořád byl. Držel mě za ruku a usmíval se na mě. Přes všechno co jsem vyblil, přes všechna ta prostěradla co musel vyměnit, byl tady a pořád se smál.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | 12. října 2007 v 16:02 | Reagovat

to je sqvělý

2 Robias.xoxo Robias.xoxo | 16. prosince 2007 v 20:42 | Reagovat

bože to je úžasný

3 XDXD XDXD | 19. prosince 2007 v 15:16 | Reagovat

Nádherný.. I přes ty zvratky a tak ta zůstal! Borec... xD

4 Ivča Ivča | Web | 4. března 2008 v 15:58 | Reagovat

to je skvělé...

5 =) =) | Web | 10. července 2008 v 15:44 | Reagovat

Chudinka Frankie... je mi ho moc líto...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama