Little bitch 2

6. srpna 2007 v 17:32 | ZyXelka |  Frerard -> Little bitch
Nevím proč, ale byl jsem pěkně nervózní, když jsem stál před dveřmi do kanceláře školního psychologa. Na zlatém štítku stálo PhDr. Gerard Way. Bál jsem se toho co mě tam čeká. Bože...to budou kecy. Pořád jsem se neměl k tomu abych zaklepal. Chystal jsem se konečně zaťukat, když dveře někdo otevřel. ,,Ahhhh..." vyjekl. Lekl se mě. Trochu jsem se zašklebil. ,,Ty jsi asi Frank, viď?" Lehce jsem přikývnul. ,,Tak pojď dál." ukázal na křeslo naproti velkému dubovému stolu a já se do něj posadil. Rozhlédl jsem se. Kancelář to byla malá a ošuntělá. Ten úžasnej stůl se sem vůbec nehodil. Psycholog se posadil naproti mě, za ten určitě nehorázně drahej stůl.

,,Tak čím začneme?" zeptal se a povzbudivě se na mě usmál. ,,A jak to mám kurva vědět? Vy jste tady psycholog..." vyjel jsem. Vážně. Tahle situace mi vůbec nebyla příjemná. Jenom jsem ztrácel čas. ,,No no! Uklidni se!" usmál se na mě. ,,Tak se třeba představíme..." ,,Kurva vždyť mě znáte!" ,,Uklidni se!" zvýšil lehce hlas. ,,Je to věc vzájemné důvěry..." mocně jsem se plácl do čela. ,,Bože....jmenuju se Frank Iero...ještě něco?" ,,Povídej mi něco o sobě..." ,,Tak hele! Řek' jste, PŘEDSTAVÍME SE! Ne že se mám představit já."
,,Ok...já jsem Gerard Way. A co bych ti o sobě pověděl? Mám rád muziku a rád se hrabu lidem v hlavě!" řekl a hlasitě se zasmál. Podal mi ruku. Nedůvěřivě jsem si ji změřil. Snaží se mě jenom obalamutit. Nakonec jsem mu ruku podal. ,,Takže jsem Gerard." ,,Frank." zamručel jsem. ,,Dobře, Franku, teď mi o sobě něco pověz." ,,A co by jste tak rád věděl?" řekl jsem s nádechem sarkasmu v hlase. ,,Třeba něco o tvých zálibách." Zamyslel jsem se. ,,Kytara." To jediný ze mě vypadlo, a taky můj skutečnej a jedinej "koníček". ,,Kytara? Asi elektrická...a co hraješ?" ,,Hele...nemůžeme přejít k věci? Tohle mě k smrti nudí..." už jsem měl být dávno na silnici. Takhle si nic nevydělám. Úterky jsou už tak mizerný. ,,Ale k jaké věci? Musíme spolu mluvit. Jen tak zjistíme jádro problému." ,,Kurva jaký jádro jakýho problému?" vyjekl jsem a postavil se. Byl jsem připravenej zdrhnout. Mám já takový kecy zapotřebí?
Chvíli na mě hleděl. ,,Posaď se." řekl klidným ale nabroušeným hlasem. Poslechl jsem a snažil jsem se vyhnout jeho pohledu. ,,Ukaž mi ruce." Vyjeveně jsem se na něj podíval. ,,Cože?" ,,Tak ukaž mi je, nerozuměls snad?" propaloval mě pohledem a já neochotně natáhl ruce. Proč ho vlastně poslouchám? Vyhrnul mi rukávy a lehce ohmatával velký modřiny, kterýma byly posetý celý moje ruce. Podíval se mi do očí. ,,Jak dlouho bereš?" Cítil jsem se jako kdybych vypil nějaký sérum pravdy a nemohl tak lhát. Jeho pohled mě přikoval ke křeslu. ,,Eh...něco přes rok..." ,,Hmmm..." zamručel a pustil moje ruce. Přitáhl jsem si je těsně k tělu. Chvíli se ještě mračil. Pak se na mě povzbudivě usmál.
,,Tak a co tvoje oblíbená kapela?" spadla mi čelist. Vůbec jsem nechápal o co mu jde. ,,Eh...Black Flag..." Gerard se pousmál. ,,Hmmm...rozhodně zajímavé...to já mám radši Misfits." Asi jsem vypadal jako malý děcko. Vyvalil jsem oči. ,,Aaaa ty mám taky hrozně moc rád!" ,,Tak vidíš, třeba máme něco společného..." trochu jsem se nad tou hláškou zarazil, ale pak mě trklo, že mluví o hudbě. Bylo to vážně divný. Celý dvě hodiny jsme naproti sobě seděli a bavili se o muzice. Nevěděl jsem o co mu jde. Ale dlouho jsem si s nikým takhle nepokecal. Dlouho? Vlastně nikdy. Když jsem vycházel ze školy, ani mě nenapadlo jít šlapat. Přímo jsem se vřítil domů a hned se chopil svý kytary.
Nadšení trvalo tak dlouho, jako život jepice. Ráno jsem se probudil s hrozným potem a zimnicí. A v celým domě jsem nenašel jedinou dávku. Přísahám, že jsem prošmejdil celej byt, ale nenašel jsem ani ždibeček. Byl jsem totálně zoufalej, máma navíc všechny prachy ZASE prochlastala. Takže mi zbývalo jediný. Nejít dneska do školy a jít si vydělávat.
Je to se mnou divný. Jiný kluci stojí klidně i tři hodiny, než jim někdo zastaví. Já si jen stoupnu a hned je na mě fronta. Vlastně jsem to tak měl jednoduchý. Dokázal jsem si vydělat i za bílýho dne, jo a to dokáže jen málokdo. Byl jsem dost netrpělivej. Udělal jsem jednoho chlápka a hned si šel koupit matroš. Píchnul jsem si a pak odmakal další tři. Rozuměj, abych měl prachy i na později. Když jsem se pozdě odpoledne vrátil domů, máma tam nebyla. Jen jsem zfalšoval omluvenku a šel spát. S dávkou sladký medicíny v krvi.
Probudil mě zvonek. Zmučeně jsem se podíval na hodiny. Cože? Spal jsem sotva hodinu. To si máma zapomněla klíče? Jen v trenýrkách jsem se sešoural po schodech dolů a otevřel. Přede mnou stál Gerard. ,,Co tu kurva děláte?" vyjekl jsem. Gerard se jen usmál. Ani se neptal a vešel do bytu. ,,Myslel jsem, že si tykáme." řekl jen a posadil se na pohovku. Jak může být někdo takhle drzej? ,,No dobře...co tady děláš?"
,,Dneska jsi nebyl ve škole." ,,A to je zločin?" ,,Ne." zakroutil hlavou a usmál se. ,,To nemáte nic a nikoho lepšího na práci? Bylo mi špatně, stačí?" Gerard se zase usmál. ,,Za A. Na práci nic moc nemám, chodí za mnou jen prvačky co mají deprese z toho, že s nima nikdo nechodí. A za B, jak to, že ti bylo špatně? Viděl jsem tě docela brzo ráno na dálnici." řekl a zablýskalo se mu v očích. Trochu jsem se začervenal. Nevěděl jsem co mu odpovědět. ,,Uhm..." zmohl jsem se jen na nějaký podivný zvuk. ,,Nedáte,...eh nedáš si něco k pití?" ,,Jo...stačí voda." Zase se na mě usmál. Začínal jsem z něj být nervózní.
Hodil jsem na sebe župan a přines mu sklenici vody. Posadil jsem se do křesla naproti němu. Dveře se otevřely. Frankie se polekaně otočil. Jeho máma. ,,Franku! To si musíš nosit práci domů? Řekla jsem ti, že to v domě nechci." zamručela jen. ,,Ne to není jak myslíš...to je...no..." ,,Jsem jeho psycholog." řekl Gerard a už byl na nohou aby Frankově matce podal ruku. ,,Ah...ale to si nemůžu dovolit." ,,Ne...jsem zdarma." Vyprskl jsem smíchy. Oba se na mě nechápavě podívali. ,,To nic..." mávl jsem rukou a dusil smích. Prej...jsem zdarma...
Gerard ještě chvíly tlachal s mojí mámou a pak se rozloučil a odešel. Ještě na mě houknul, ať nezapomenu na příští úterý. Došoural jsem se do svýho pokoje a plácl sebou na postel. Nemohl jsem usnout. Měl jsem pocit, že Gerard mi chce skutečně pomoct. Ale proč to dělá? Ostatním jsem, a vždycky budu ukradenej.
Asi je to ten typ člověka co má tohle v sobě zabudovaný. Ta nutnost pomáhat. Snažil jsem se spát, vážně jsem se snažil. Ale kdykoliv jsem zavřel oči viděl jsem jeho. Ty jeho zelený oči, jeho smích a jeho výraz. Jedinej z lidí za dlouhou dobu, který ve svý tváři neměl opovržení, nenávist, hnus. A když jsem nad tím tak přemýšlel...jo...už se na příští úterý těším. Myslím, že Gerarda můžu považovat za kámoše. Zase pokecáme o muzice a tak. Usmál jsem se. Ještě jsem si píchnul a pak...jo pak jsem konečně usnul...a hádejte o kom se mi zdálo?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucky_lou lucky_lou | 17. srpna 2007 v 11:29 | Reagovat

PhDr. gerard way :-D:-D:-D:-D no to mě poser :-D

2 Matty Matty | 25. srpna 2007 v 17:16 | Reagovat

Prej...jsem zdarma...xD taq z toho mě poser xD no a na co taqy Frankie hned nemyslí xD

3 Geenka Geenka | 11. října 2007 v 13:12 | Reagovat

Heh thak to je dost XD PhDr XD pche zdarma ty we sou hlášky XDXD

4 XDXD XDXD | 19. prosince 2007 v 14:14 | Reagovat

Eeey, tak to sem zas celý prochlamala xD.. Hlavně PhDr. Gerard Way xD.. ALe Gee má hnědý oči, ne zelený;)..

5 adriana adriana | 1. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

gee má krásně zelený oči

6 K@tk@(Gee<3) K@tk@(Gee<3) | 6. února 2008 v 13:11 | Reagovat

Prej PhDr. Gerard Way xDNebo Prej...jsem zdarma...xDMnonic..xD

7 Ivča Ivča | Web | 4. března 2008 v 15:20 | Reagovat

zdarma ? beru XD

8 =) =) | Web | 10. července 2008 v 15:30 | Reagovat

Jsem zdarma xD XD XD A PhDr..to chci bejt náhodou taky! xD

9 MCRfansKikusQha MCRfansKikusQha | 6. srpna 2008 v 19:59 | Reagovat

a on je okolko od neho starsii ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama