31. srpna 2007 v 14:34 | Anett
|
Tohle mě napadlo v práci, jsem teď na brigádě u mámy v práci. Pracuje v logistice, takže až někdy pojedete po dálnici a uvidíte kamion s kontejnerem tak si na mě vzpomeňte a pokud možno aj na tento příběh. U mě bohužel žádný Frankie a ani Gee nepracuje... :o(
Gerard
Seděl jsem naproti němu už asi měsíc. Byl tu novej. Teprv se zaučoval. Hned první den, co vešel do kanclu se mi zalíbil. Na chlapa byl dost malinkej, ale to bylo roztomilý. Vypadal na velkýho frajera, ruce pokérovaný, piercing ve rtu a v nose. Nakonec se ukázalo, že je plachej a s nikym krom zákazníků neluví. Občas po mě něco chtěl, třeba jak objednat loď, jak jí zrušit. Nebo jetsli nemám jen pitomou propisku! Vždycky, když něco z toho udělal, tak jsem e cítil tak hezky. Jednoho dne se to zlomilo. Šel jsem jako vždy na oběd do nedaleké restaurace. Zvedl jsem se od stolu. "Hmm.. Jdeš na oběd? Mohl bych jít s tebou?" Zeptal se tak nesměle. "No jasně." Přeci jsem ho nemohl odmítnout. Zatvářil se spokojeně, Přidal se ke mě. "Ehw, jak dlouho už tu pracuješ?" "Asi tak rok." "A baví tě to?" "Ani moc ne." To byl celý náš rozhovor. Vyšli jsme z budovy a šli směr restaurace. Usadili jsme se u stolu pro dva. Já si dal kuřecí medailonky a on jen nějakej salát. Nechápavě jsem se na něj podíval. "Vegetarián." Vysvětlil. Páni, ten Frank je samé překvapení. "Jéé, vždyť jsem se ani nepředstavil. Frank Iero." Věděl jsem, jak se jmenuje. "Gerard Way." Usmál se. Měl milej úsměv.
Frankie
První den v práci, byl jsem nervózní. Hned jak jsem přišel do kanceláře, všiml jsem si tam jednoho typana. Výrazný zelený oči, delší černý vlasy, bledá pleť. Vůbec se sem nehodil. Nevypadal jako kancelářská krysa. Posadili mě naproti němu. Celej měsíc jsem se nasnažil s ním navázat kontakt. Vždycky jsem se na něco zeptal. I těch pár slov co jsme spolu prohodili mě utvrdilo v tom, že se s ním musím začít bavit víc. Jednou jsem se odhodlal a šel s ním na oběd. Ze začátku to byla tragédie, ale pak jsme se rozpovídali. Vyprávěl mi o rodině. O tom, že zažil před nedávnem ošklivý rozchod. Já mu naoplátku řekl, že jsem před rokem dokončil školu, že jsem cestoval. Pak došly peníze a přišla na řadu práce. Už jsem mu ale neřekl, jak moc jsem rád, že jsem tu potkal právě jeho. Byl čas se vrátit. Zaplatili jsme a odešli. Zbytek dne proběhl jako vždy, ale s tim rozdílem, že jsme se na sebe usmívali. Ach Gee, kdybys věděl. Miluji tě!
Gerard
V restauraci jsem mu povyprávěl všechno. Byl jsem rád, že se můžu konečně někomu svěřit. Poslouchal pozorně. Pak vyprávěl on. O škole, o cestování, kde všude byl. Docela zajímavé. Jak rád bych ho poslouchal déle. Ale nešlo to, museli jsme jít. Zase seděl naproti mě, opět jsme moc slov nepromluvili. Ale tentokrát jsme se oba usmívali. Občas jsem se podíval jeho směrem, usmál se na mě zářivě. Jak moc bych mu chtěl říci, co k němu cítím.
vy máte uplně slint nápady na story x)