Coincidence 2

6. srpna 2007 v 17:26 | ZyXelka |  On your wish -> Coincidence
V anketě jste drtivě zvolili Frankieho...:o) ok, jdeme na to!
Chlapec byl pohledný, ale na to se Gerard snažil nemyslet. Tvář měl pokrytou tisíci modřinami a z natrhlého rtu mu tekla krev, podle rány Gerard usoudil, že měl ve rtu piercing. Gerard vytasil mobil z kapsy a vytočil číslo záchranky. Rychle jim vysvětlil kde je a operátorka slíbila, že do 10 minut jsou na místě.

Gerard strčil mobil rozčileně do kapsy. Odházel z neznámého noviny a pod hlavu mu položil svetr, který měl ještě před chvílí na sobě. Gee nadzvedl chlapci triko. V bledém břiše spatřil několik hlubokých ran, někdo ho osklivě pobodal. Gee nevěděl co dělat. Posadil se ke studenému mladíkovi a chytil ho za ruku. To bude dobrý...vydrž...šeptal. Věděl, že ho "on" nemůže slyšet, ale nějak to uklidňovalo i jeho samotného. Zdálo se mu to jako věčnost, ale záchranka dorazila asi za 6 minut od telefonátu. Pak to šlo rychle...houkačky..sanitka...on sedící vedle lehátka bledého chlapce sledujíc zápas doktorů o jeho život. Když sanitka svištěla ulicemi a mladík několikrát skolaboval, zdálo se to být jako nejhorší noční můra. Ani tu neměl být...záchranáři ho vtáhli do auta...to oni řekli MUSÍTE S NÁMI! Konečně...někdo ho vystrčil ze sanitky...utíkal aby stačil záchranářům, kteří neznámého rychle vezli na sál...ani nevěděl proč to dělá...nevěděl proč celých 5 hodin čekal na chodbě před operačním sálem...všechno bylo tak rychlé a přitom Gerard nevnímal okolí jako normálně, všechno bylo rozostřené a přitom jasné...bylo to jako by se něčím předávkoval...čas jakoby si s ním hrál...prohrál...usnul....
,,Pane! Probuďte se!" někdo s ním třásl. Co se děje? Kde to jsem? Gerard otevřel oči. Byl to doktor. Gerard nadskočil, uvědomil si kde je a co se stalo. Doktorovi lehce zacukaly koutky když sledoval jak potrhle si Gerard počíná. ,,Pane uklidněte se!" řekl měkkým hlasem a chytil ho za ruku. ,,Ten mladík bude v pořádku, díky vám. Zachránil jste mu život." Gerard na něj nechápavě hleděl, všechno se mu zdálo jako hloupý vtip. ,,Za chvíly si pro Vás přijde policie, musíte vypovídat, tohle byl pokus o vraždu. Pane..eee.." ,,Eh Way..." ,,Ano pane Wayi." pokýval hlavou doktor. ,,Pak se budete moci vrátit. Ale než policie dorazí, někdo by vás chtěl vidět." řekl doktor a pokynul hlavou k malé třesoucí se ženě. Make-up měla od slz rozmazaný, přesto se na Gerarda usmívala. To musí být "jeho" matka. Gerard k ní přistoupil. Žena mu podala ruku. ,,Děkuji vám pane..." ,,Wayi." dořekl za ni Gerard. ,,Ach ano. Promiňte...já jsem Linda Iero, Frankova matka." Frank...jmenoval se Frank...,,Chci vám moc poděkovat, zachránil jste Frankiemu život..." řekla třesoucím se hlasem. Rozplakala se. ,,Paní Ierová, to...on se uzdraví..." ,,Ach ano..." mluvila přes slzy..,,jen díky vám...bože...můj malý Frankie..." vrhla se Gerardovi do náručí. Gerard jí obětí oplatil. ,,Děkuji vám...děkuji..." plakala. Nakonec od něj odstoupila. Už tu byla policie. ,,Pane, byl byste tak laskav a doprovodil nás na stanici? Musíme sepsat vaši výpověď." řekl policista...Miller...Gerard jen kývnul.
Byli na stanici. Gerard si připadal, jakoby snad Franka...Frankieho...pobodal on...policisté na něj doráželi...nutili ho vzpomenout si na každou maličkost. ,,Ah...a asi půl hodiny před tím, než jsem Fr..pana Iera našel prošlo kolem mě pět..asi 17tiletých kluků...říkali něco o nakopání zadku a malé buzně..." řekl Gerard a doufal, že tím už to skončí. ,,A mohl byste je popsat?" ,,Já nevím...moc jsem si jich nevšímal..." ,,Pane Wayi, každá maličkost nám pomůže!" ,,Uh..." Gerard horečně přemýšlel. ,,Ah..ano! Jeden z nich měl na sobě bundu městské střední." ,,Nic zvláštního?" ,,A....ale nebyla to klasická bunda tý školy...taky jsem tam chodil...pod znakem měla vyšitý něco jako ... nemůžu si vzpomenout..." krčil čelo Gerard...,,Brokovnice překřížená s...s...planoucí pochodní! To je ono!" Policisté se na sebe podívali. ,,Sharp guys...mladistvý uličníci...známé firmy...nikdy ale neprovedli něco tak velkýho...." zamumlal zamyšleně Miller. ,,No to bude vše pane Wayi. Děkujeme Vám, moc jste nám pomohl." ,,Není zač." řekl Gerard a jistým krokem vyšel do setmělých ulic Belleville. Mávnul na první taxík který uviděl a nechal se svést do nemocnice. Taxa nebyla drahá, bylo to jen kousek.
Výtahem vyjel do třetího patra nemocnice a pospíchal k pokoji, ve kterém ležel Frank. Nikde nikdo. Ani Frankova matka tady nebyla. Starostlivý doktoři ji asi poslali domů. Domů...asi bych měl jít domů...ale nic mě tam nečeká...prázdný byt...prázdná lednice...jen televize a postel. Rozhodl se zůstat tady. V kapse našel pár drobných. Netrvalo dlouho a našel vytoužený automat na kávu. Vzal si jednu černou a posadil se na židli naproti Frankova pokoje. Podíval se na hodinky. Půl jedné ráno. Gerard nevěděl, proč tu vlastně sedí...proč hledí na bílé dveře a upíjí kávu. Chtěl být u toho až se Frank probudí. Znovu se podíval na hodinky. Čtyři hodiny ráno. Čas si s ním pěkně pohrává. Ten zatracenej čas...sledoval kliku u dveří Frankova pokoje...Postupně se mu ztrácela z dohledu, zase usnul.
Uslyšel strojený smích. Otevřel oči. Stál nad ním zase ten doktor. Smál se. Gerard si protřel oči a postavil se na nohy. Zase hodinky. Uhm...půl dvanáctý...Spal jsem pěkně dlouho. ,,Myslel jsem si, že tady budete. Většina lidí, když někoho zachrání, chce slyšet děkuju." ,,Ale proto tu já nejsem! Já...",,Pane Wayi..." umlčel ho doktor. ,,To je stejně jedno." zase se usmál. Gerard už teď nenáviděl ten úsměv, to uhlazené chování tohodle toho doktora. ,,Promiňte jen...kde je Frankova matka." ,,Uh, věděl jsem, že se zeptáte. Nechala tu pro vás tohle." řekl doktor a zatvářil se kysele. Gee měl pocit, že tenhle chlápek chtěl být hrdinou...vybral si ale špatné povolání...chirurg...jemu nikdo za záchranu Franka nepoděkoval. Chudáček doktor, pomyslel si Gee ironicky a otevřel lehce složený vzkaz. Rozháraným písmem tam bylo napsáno: Milý pane Wayi, moc se omluvám, ale mohl byste pohlídat Franka? Mám trochu nemocné srdce a nemůžu u něho prosedět celé dny. Kdyby se snad probral zavolejte na číslo 555 831. Děkuji, doufám, že vás neobtěžuji. Linda Iero. Gerard si přečetl vzkaz ještě jednou a pak ho schoval do kapsy. To si kurva myslí, že nemám nic na práci? Stěžoval si Gee vduchu...pravda byla ale taková...že na práci nic neměl, a co víc, byl dokonce rád, že tu může zůstat. ,,Eh...a nevíte kdy přibližně se Frank probere?" Doktor se opět zatvářil kysele. ,,Tak to tedy opravdu nevím. My lékaři nejsme satanáši, nebo snad vědmy..nebo snad.."
,,OK! Dobře chápu...nechci hodinu a minutu! Stačí den!" vyštěkl Gerard. ,,Teoreticky dnes nebo zítra...A mimochodem...můžete jít za ním DOVNITŘ pane Wayi" řekl nasraně doktor a rychlým krokem odešel někam k výtahům. ,,Uhm..." povzdechl si Gerard. Otevřel dveře Frankova pokoje. Frankie spal. Zdálo se, že poranění nebyla zas až tak vážná. Vedle postele stála jediná kapačka a jinak nic. Gerard vzal židli z rohu pokoje a postavil ji vedle Frankovi postele. Pak zavřel dveře a posadil se. Koukal na Franka jak tiše oddechuje. Roztržený ret mu sešili. Vypadal teď vlastně hůř než předtím, podlitiny v obličeji se začali vybarvovat od modré až po zeleno žlutou. Klidně oddechoval a Gerard zatoužil po měkké posteli. Cítil se pěkně rozlámaný. Protáhl se a tiše zašeptal ,,Kurva!" když mu bolestivě křuplo v zádech. Ještě trošku se protáhl a zase se uklidnil. ,,Správně řečeno, kámo..." řekl tiše Frankie ani neotevřel oči. Gerard nadskočil. ,,Ah..ehm...sestrooo probral se!" zařval. Do pokoje za pár vteřin vběhla zrzavá sestřička vykulila oči. ,,Ten je teda silnej..takhle brzo se vzbudit po tom co si prožil..."zakroutila jen hlavou a pádila pro nevrlého doktora.
Gee si stoupnul do rohu místnosti a sledoval jak doktor Franka poklepává na různých místech a ptá se ho na různé stupidní otázky. Pak si zavolal Gerarda k sobě. ,,Můžete tu zůstat pane Wayi, zdá se být v pořádku. Ale přece jen, probral se příliš brzy, takže bude pod malou dávkou morfia aby necítil bolest, ale komunikovat bude normálně." odrecitoval doktor Gerardovi. Ten jen kývl a posadil se zpět k Frankovi. Dveře pokoje se málem zavřeli. Do pokoje ještě strčila hlavu sestra. ,,A nerozesmívejte ho, ano?" mrkla na něj lišácky a jakoby náhodou kroutila zadkem co nejvíc mohla. Gee vytočil oči v sloup. NE...právě proto neměl rád ženský...každá měla v sobě kousek šlapky. ,,Ah...mám žízeň...kurva..." řekl tiše Frank a kouknul na Gerarda. Měl zeleno-hnědé oči. Jindy musel být skutečnej magnet na holky. ,,Joo...j..jasně tady je..." řekl Gee a nalil mu trochu vody do pootevřených úst. Pak si vzpomněl...měl volat Frankově matce...,,Komu chceš volat?" zeptal se slabým hlasem Frank, když uviděl, že Gee vytahuje mobil. ,,Eh..tvojí matce..požádala mě o..." ,,Ne..nevolej jí prosím." řekl Frank a chytil Gerarda za ruku. ,,Ah...ok...ale na mě to pak nebude..." řekl zaraženě Gee a mobil schoval zase do kapsy. ,,Dík..." zasýpal Frank a stáhl svou ruku zpět k tělu. Gerard na něj jen hleděl jak těžce dýchá a vůbec nemluvil. Po pár minutách se na něj Frankie zase podíval. ,,Já se ti ani nepředstavil...já jsem.." zešeptal Frank. ,,né...já bych se měl představit...vůbec mě neznáš...vidíš mě prvně..." Frankie se lehce zasmál a pak se chytil za břicho. ,,Uh..." vydechl. ,,Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě Gee. Frankie zakýval hlavou. ,,Uh....nevidím tě prvně..znám tě..už jsi..už jsi..eh..." Frankie těžce dýchal. ,,nemám někoho zavolat?" ,,Ne! To je v pohodě!"řekl Frank překvapivě silným hlasem, jakoby se snažil dokázat, že pomoc v tuhle chvíly nepotřebuje. ,,Znám tě...už jsi..už jsi...uh..mě maloval..asi si to..nepamatuješ..je to asi..uh...půl roku..." Překvapeně jsem vyvalil oči.
Maloval jsem ho? Ale jakto, že si ho nepamatuju? Většinu lidí uložím do paměti, a jejich tváře už nezapomenu. ,,Asi..asi jsem vypadal...uhm...jinak než teď..." řekl Frank a pousmál se. ,,Asi jo..." připustil Gee a koukal na jeho napuchlý obličej. Podíval se mu do očí. A pak si vzpomněl...ty oči! Nemohl je zapomenout...ty úžasný oči...,,Já...vzpomínám si na tebe..." řekl Gee. ,,Fajn...takže jsem...já jsem Frank..ale to už...určitě víš." Gee pokýval hlavou. ,,Já jsem Gerard." Frankie se zase pousmál. Gerard nechápal, jak může být tak klidný...tak...dá se říct až veselý...Co když si to nepamatuje? ,,Víš Frankie proč jsi tady?" zeptal jsem se nejistě. Frankův pohled zesklovatěl. Lehce kývnul hlavou na znamení souhlasu. Odvrátil pohled od Gerarda někam k nohám postele. Gee na něj hleděl. Frankie právě teď, v tuhle chvíly vypadal smutně. Když se na něj znovu podíval, veselé jiskřičky v jeho očích už zase plály. ,,Eh..to nic..můžu si za to sám..já jsem..eh..už zvyklej..já jsem to posral..jen jsem dostal..co jsem zasloužil..." ,,Jak tohle můžeš říct!" vyděsil se Gerard. ,,Mohl's umřít!" Frankie pokrčil rameny. ,,Možná bych si to i přál." řekl tiše a zahleděl se na strop. Gee na něj nevěřícne hleděl. nechápal co se teď ve Frankovi odehrává, stejně jako nechápal, proč se s ním Fee baví jako se starým kámošem, když ho zná jen několik minut..když nepočítá těch patnáct minut, když ho kdysi maloval. Gerard se snažil Frankovi říct, že určitě ať už udělal cokoliv, si nezasloužil tohle, ale dveře pokoje se náhle otevřely....
a zvolili jste takhle
Frankova matka

38 %
11 hlasy

Nasraný doktor

14 %
4 hlasy

Nadržená sestra

34 %
10 hlasy

Vymazaný polda Miller

14 %
4 hlasy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matty Matty | 26. srpna 2007 v 11:32 | Reagovat

to je hustý jaq děláš ankety aby sme si wybraly my jaq bude příběh pokračowat :D příště to jen nesmím prosšwihnout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama