last swan song

22. února 2010 v 16:24 | Anett |  About


Pamatuji si ten první pocit, nedůvěra. Nedůvěru ale posléze vystřídala láska, a já si bez tebe nedokázal představit život. Stále si byl v mých myšlenkách. Trávil jsem s tebou každou hodinu, každý den, týdny. Byl jsi moje droga a já jsem rád nechával tebou opájet.

Jenže i já jsem za chvíli byl unavený a přál jsem si jít dál a s někým jiným. Přesto jsem se stále k tobě vracel v naději, že by se stále mohlo zažehnout to, co tu bylo na začátku. Ale postupem času jsem začal víc a víc střízlivět a i můj pohled na svět se změnil.

Přišla nová přátelství a já začal mít i jiné zájmy. Ty ses ale přesto stále snažil semnou být a já nechtěl. Příjde mi už pošetilé se znovu snažit resuscitovat něco, co je podle mě už dávno mrtvé.

Nyní jsem si naprosto jistý, co chci dělat dál a za tím si i půjdu. Bohužel pro tebe, musím tě nechat už jen v mém srdci, v mých vzpomínkách. A že to jsou krásné vzpomínky. Dal jsi mi toho hodně, víc než možná jen tušíš a za to ti vždycky budu vděčný, ale teď, teď jsem někdo jiný a ani ty už nejsi stejný.

Nechci říkat sbohem, protože to by znamenalo, že se k tobě už nikdy nevrátím, ale to není pravda, občas k tobě chci utéci a připomenout si doby, kdy jsem s tebou byl šťastný.

Proto řeknu jen na viděnou, uvidíme se někdy příště, ale já budu už jen tichý pozorovatel.

Tímto se s Vámi skutečně loučím. Vím, už to tady bylo, ale teď to tu je definitvně.

Nechávám blog spát. Všechny příběhy tu zůstanou, i ty nedopsané.

Všechno co jsem kdy chtěla Vám všem říci, jsem řekla tím nahoře.

Teď už mám jiný život a konečně už i vím, čím chci aby můj život byl i nadále a já si za tím chci jít. Tohle byla skutečně krásná etapa ale ta už je dávno za mnou.

Páni, klepou se mi ruce a je mi i do breku, to už něco značí.

Tak na viděnou moji drazí.

Anett

EDIT - Menší oznámení:

Již dvakrát se mi stalo, že mi někdo psal ohledně blogu jestli bych ho nepředala, pro nějaké případné další zájemce - ANI TO PROSÍM NEZKOUŠEJTE. Moje odpověď bude vždy rezolutní NE. Nehněvejte se na mě, ale zkrátka tenhle blog je moje dítě, starám se o něj skoro od začátku a zkrátka dát ho někomu jinému? Nepřipadá v úvahu. Pokud tu je ještě někdo, kdo vážně zná historii blogu, tak mě pochopí.
Prostě tohle je můj blog a jako takový zůstává mě a je mi vlastně i upřímně jedno, jak to je teď, protože s tím už prostě tenhle blog nemá nic společného. Tenhle blog byl aktivní v době kdy to ještě mělo cenu, kdy ještě to co jsme psali bylo tak trošku "skutečné" teď to tak prostě už není a i já jsem někde jinde. Proto blog spí, ale i tak tu je stálej ako přípomínka toho co bylo a když si chci nostalgicky zavzpomínat tak sem přijdu a něco si pročtu a to něco si můžete pročíst i vy takže prosím to tak i berte. Mohla jsem i blog zrušit, ale neudělala sem to, protože sem chtěla aby to co jsme my stvořili stále "žilo".
Jestli jste si tohle všechno přečetli tak vám to možná zní "hnusně" ale berte to tak, blog zůstane jen mě, nikomu ho nedám a rozhodně ho nebudu rušit.

S láskou

Anett
 

Kam dál

Reklama