na Blog.cz

Pamatuji si ten první pocit, nedůvěra. Nedůvěru ale posléze vystřídala láska, a já si bez tebe nedokázal představit život. Stále si byl v mých myšlenkách. Trávil jsem s tebou každou hodinu, každý den, týdny. Byl jsi moje droga a já jsem rád nechával tebou opájet.

Jenže i já jsem za chvíli byl unavený a přál jsem si jít dál a s někým jiným. Přesto jsem se stále k tobě vracel v naději, že by se stále mohlo zažehnout to, co tu bylo na začátku. Ale postupem času jsem začal víc a víc střízlivět a i můj pohled na svět se změnil.

Přišla nová přátelství a já začal mít i jiné zájmy. Ty ses ale přesto stále snažil semnou být a já nechtěl. Příjde mi už pošetilé se znovu snažit resuscitovat něco, co je podle mě už dávno mrtvé.

Nyní jsem si naprosto jistý, co chci dělat dál a za tím si i půjdu. Bohužel pro tebe, musím tě nechat už jen v mém srdci, v mých vzpomínkách. A že to jsou krásné vzpomínky. Dal jsi mi toho hodně, víc než možná jen tušíš a za to ti vždycky budu vděčný, ale teď, teď jsem někdo jiný a ani ty už nejsi stejný.

Nechci říkat sbohem, protože to by znamenalo, že se k tobě už nikdy nevrátím, ale to není pravda, občas k tobě chci utéci a připomenout si doby, kdy jsem s tebou byl šťastný.

Proto řeknu jen na viděnou, uvidíme se někdy příště, ale já budu už jen tichý pozorovatel.

Tímto se s Vámi skutečně loučím. Vím, už to tady bylo, ale teď to tu je definitvně.

Nechávám blog spát. Všechny příběhy tu zůstanou, i ty nedopsané.

Všechno co jsem kdy chtěla Vám všem říci, jsem řekla tím nahoře.

Teď už mám jiný život a konečně už i vím, čím chci aby můj život byl i nadále a já si za tím chci jít. Tohle byla skutečně krásná etapa ale ta už je dávno za mnou.

Páni, klepou se mi ruce a je mi i do breku, to už něco značí.

Tak na viděnou moji drazí.

Anett